Historie filovirů

První filovirus byl rozpoznán v roce 1967, kdy se u několika laboratorních pracovníků v Německu a Jugoslávii, kteří pracovali s tkáněmi zelených opic, objevila hemoragická horečka. S těmito epidemiemi bylo spojeno celkem 31 případů a 7 úmrtí. Virus byl pojmenován podle města Marburg v Německu, kde jedno z ohnisek propuklo. Kromě 31 hlášených případů byl retrospektivně sérologicky diagnostikován další primární případ.

Po tomto prvním ohnisku virus vymizel. Znovu se objevil až v roce 1975, kdy v jihoafrickém Johannesburgu onemocněl cestovatel, pravděpodobně exponovaný v Zimbabwe. Tam se virus přenesl na jeho spolucestující a zdravotní sestru. Od té doby bylo zjištěno několik sporadických případů a dvě velké epidemie (Demokratická republika Kongo v roce 1999 a Angola v roce 2005) marburské hemoragické horečky (Margurg HF). Informace o známých případech a epidemiích Marburské horečky naleznete v chronologickém seznamu.

Ebolavirus byl poprvé identifikován v roce 1976, kdy se v severním Zairu (dnešní Demokratická republika Kongo) a jižním Súdánu objevila dvě ohniska ebolové hemoragické horečky (Ebola HF). V ohniscích se vyskytly viry, které se nakonec ukázaly být dvěma různými druhy viru Ebola; oba byly pojmenovány podle národů, v nichž byly objeveny. Oba viry se ukázaly jako vysoce smrtelné, neboť 90 % případů v Zairu a 50 % případů v Súdánu skončilo smrtí.

Od roku 1976 se ebolavirus v Africe objevuje sporadicky, přičemž v letech 1976-1979 byla potvrzena malá až středně velká ohniska. Velké epidemie eboly HF se vyskytly v roce 1995 v Kikwitu v Demokratické republice Kongo, v roce 2000 v Gulu v Ugandě, v roce 2008 v Bundibugyo v Ugandě a v roce 2012 v Issiro v Demokratické republice Kongo. Menší ohniska byla zjištěna v Gabonu, KDR a Ugandě. Informace o známých případech a ohniscích viru Ebola HF naleznete v chronologickém seznamu.

Zvířecí hostitelé

Zdá se, že filoviry jsou zoonotické, tj. přenášejí se na člověka z probíhajících životních cyklů u jiných zvířat než u člověka. Navzdory četným pokusům o nalezení přirozeného rezervoáru nebo rezervoárů druhů Ebolavirus a Marburgvirus nebyl jejich původ určen až do nedávné doby, kdy byly Marburgvirus a Ebolavirus zjištěny u kaloňů v Africe. Marburgvirus byl v několika případech izolován z netopýrů rodu Rousettus v Ugandě.

Šíření filovirových infekcí

V ohnisku nákazy nebo v ojedinělém případě mezi lidmi není známo, jakým způsobem se virus přenáší z přirozeného rezervoáru na člověka. Jakmile je však člověk infikován, dochází k dalším infekcím přenosem z člověka na člověka. Přenos konkrétně zahrnuje těsný osobní kontakt mezi infikovanou osobou nebo jejími tělními tekutinami a jinou osobou. Během zaznamenaných ohnisek hemoragické horečky způsobené filovirovou infekcí byly zvláště ohroženy osoby, které se staraly o nakažené jedince (krmily je, myly je, poskytovaly jim léky) nebo s nimi velmi úzce spolupracovaly, aby se samy nakazily. Důležitým faktorem šíření nemoci byl také nozokomiální (nemocniční) přenos kontaktem s infikovanými tělními tekutinami – prostřednictvím opakovaného použití nesterilizovaných injekčních stříkaček, jehel nebo jiného zdravotnického vybavení kontaminovaného těmito tekutinami. Pokud se minimalizuje úzký kontakt mezi neinfikovanými a infikovanými osobami, počet nových filovirových infekcí u lidí obvykle klesá. Ačkoli v laboratoři viry vykazují určitou schopnost infekce prostřednictvím aerosolů s malými částicemi, šíření vzduchem mezi lidmi nebylo jednoznačně prokázáno.

Během epidemií stačila izolace pacientů a používání ochranných oděvů a dezinfekčních postupů (společně nazývaných opatření pro izolaci virové hemoragické horečky nebo bariérové ošetřování) k přerušení dalšího přenosu Marburgviru nebo Ebolaviru, a tím ke kontrole a ukončení epidemie. Vzhledem k tomu, že není známa žádná účinná léčba hemoragických horeček způsobených filoviry, je v současné době ústředním bodem kontroly filovirů prevence přenosu prostřednictvím uplatňování opatření k izolaci virových hemoragických horeček.

Ve spolupráci se Světovou zdravotnickou organizací (WHO) vypracovala CDC praktické pokyny pro nemocnice s názvem Kontrola infekcí u virových hemoragických horeček v africkém zdravotnictví. Příručka může pomoci zdravotnickým zařízením rozpoznat případy a zabránit dalšímu přenosu onemocnění v nemocnici s využitím místně dostupných materiálů a malých finančních zdrojů

.