Pro mnoho milovníků progresivního rocku byl 15. srpen 1975 dnem, kdy Genesis zemřeli. Toho dne skupina po týdnech spekulací oznámila, že Peter Gabriel opustil její řady

Podle mluvčího nahrávací společnosti se Gabriel chtěl věnovat „jiným literárním a experimentálním zájmům mimo hudbu“. V následném prohlášení pro britský hudební tisk nazvaném „Ven, andělé ven“ však Gabriel vysvětlil, že je z hudebního průmyslu rozčarovaný.

Toto rozčarování netrvalo dlouho. V roce 1977 vydal své první eponymní album, které se setkalo s příznivým ohlasem kritiky; odstartovalo jeho úspěšnou sólovou kariéru, která trvá dodnes.

Genesis se také odrazila ode dna. Zatímco hudební tisk předpokládal, že Gabrielův odchod znamená pro skupinu smrtelný úder, oni měli jiné představy. Jak tehdy řekl jeden z publicistů časopisu Rock Scene, „chlapci v současné době hledají nového zpěváka, který by Gabriela nahradil, a ve skutečnosti už mají jeden nápad velmi dobře rozmyšlený“.

Tento jeden nápad, jak se později ukázalo, spočíval v povýšení bubeníka Phila Collinse do role frontmana. Collins původně nechtěl převzít roli stálé náhrady, a když kapela vstoupila do studia, aby nahrála svou první postgabrielovskou desku, Collinsův plán byl napsat vokální party a pak je naučit nového zpěváka. Poté, co se kapele nepodařilo najít vhodného kandidáta a Collinsovo neochotné studiové provedení skladby „Squonk“ zapůsobilo na jeho spoluhráče, však padlo rozhodnutí.

Výsledné album „A Trick of the Tail“ z roku 1976 bylo kriticky i komerčně úspěšné a zviditelnilo kapelu v USA.

„Trick…“ a jeho následovník, „Wind & Wuthering“ z roku 1977, pokračovaly v progresivním trendu Gabrielových let Genesis. S odchodem kytaristy Steva Hacketta a vydáním alba „… And Then There Were Three…“ v roce 1978 se však zvuk skupiny dramaticky proměnil. V reakci na krátkou a stručnou délku písní punkového a novovlnného hnutí „…And Then There Were Three…“ chyběly desetiminutové eposy nebo písňové sady, které by zaplnily celou stranu vinylu.

V rozhovoru pro Melody Maker v roce 1978 Collins tvrdil, že Genesis se nesnažili být „singlovou kapelou“ a že navzdory zkrácené délce; jejich materiál zůstal „v zásadě stejný“. Mnozí, kteří slyšeli hlavní singl desky, „Follow You Follow Me“, s ním však rychle nesouhlasili. Byl pomalejší, sentimentálnější a nestydatě komerčnější než cokoli, co kdy Genesis vyprodukovali. A to záměrně: píseň byla vědomě napsána tak, aby rozšířila fanouškovskou základnu kapely.

Fungovalo to.

Big Time.

„Follow You Follow Me“ se stala prvním celosvětovým popovým úspěchem Genesis. A co víc, definovala přístup kapely pro následující desetiletí. Když se 70. léta překlopila do 80. let, Genesis pod Collinsovým vedením zdvojnásobili počet poprockových hitů. Výsledkem byly desky jako „Duke“ (1980), „Abacab“ (1981) a „Invisible Touch“, které se staly multiplatinovými a posunuly skupinu k megahvězdám.

Jak se však Genesis měnili v poprockovou stálici plnící stadiony, sílily nesouhlasné hlasy fanoušků, kteří si cenili jejich progresivního materiálu. Obvinění, že Genesis opustili své kořeny, nebo jak napsal J. D. Considine z časopisu Rolling Stone, že se stali „lehce poslouchatelnými lehkými váhami“, zněla s postupující dekádou stále hlasitěji.

Příliš brzy došlo k rozkolu ve fanouškovské základně skupiny. Jak poznamenal rockový kritik Colin Maguire, na jedné straně stáli Collinsovi odpůrci, kteří tvrdili, že “ se zaprodal a stal se příliš korporátním, když Collins vstoupil do centra pozornosti“. Na druhé straně byli ti, kteří tvrdili, že „Gabrielova léta byla nudná a těžko stravitelná.“

Dnes tyto frakce zůstávají. Jak napsal Ultimate Classic Rock, „v kánonu klasického rocku je jen málo skupin, jejichž diskografie je rozporuplnější než diskografie Genesis… hodně štěstí při hledání někoho, kdo je stejně nadšený z obou stran příběhu kapely“.

V tomto smyslu je Genesis zvláštním případem v rockové historii. Dejte dva zaryté fanoušky Genesis do jedné místnosti a je docela dobře možné, že si v ničem nebudou rozumět. Je to skoro, jako by byli fanoušky jiné kapely.

Ale co si o tom všem myslíte vy, věrní Thalie? Jak se stavíte k debatě Gabriel vs. Collins? Vyznáváte progresivní kořeny Genesis? Jste zastánci jejich komerčnější tvorby 80. let? Nebo patříte k vzácnému druhu, který má obě strany kapely ve stejné míře?“

Níže nám sdělte své názory a podělte se s námi o své vzpomínky na Genesis!