Audiofilové jsou jako hudební someliéři. Potřebujete zkušené chuťové buňky, abyste uměli zachytit tóny hrušek a dubu v kvalitním víně, stejně jako potřebujete zkušené ucho, abyste ve skladbě dokázali poslouchat ostré hi-haty a plný dozvuk. To jsem si uvědomil, když jsem se dozvěděl o nové službě Amazon Music pro streamování hudby s vysokou věrností. Spustil jsem bezplatnou zkušební verzi a očekával jsem, že mě kvalita zvuku ohromí. Ke svému zděšení jsem nepoznal výrazný rozdíl mezi vysokým rozlišením a kvalitou zvuku v běžném rozlišení streamovacích služeb, na které jsem byl zvyklý.

Zajímalo mě, jestli jsem jediný, a poslal jsem kvíz o kvalitě zvuku svým spolupracovníkům z Berklee Online, což je docela hudebně založená skupina, když to řekneme sami. NPR zveřejnila kvíz, který vidíte níže, když byla v roce 2015 spuštěna služba pro bezztrátové streamování hudby TIDAL, aby zjistila, zda posluchači dokážou rozluštit nekomprimovaný soubor WAV, z 320 kb/s MP3, z 128 kb/s MP3. Náš průměrný výsledek ve skupině deseti lidí byl 48 %.

Pokud by na světě existoval někdo, kdo by dokázal rozeznat kvalitní nahrávku od nekvalitní a vše mezi tím, byli by to naši instruktoři hudební produkce na Berklee Online. Mluvil jsem se čtyřmi instruktory, abych zjistil jejich názory na streamování ve vysoké kvalitě, jeho význam v jejich životě a v životě běžných posluchačů.

Jak se ukázalo, Sean Slade a Prince Charles Alexander použili kvíz NPR se svými studenty hudební produkce a zaznamenali podobné výsledky.

„Když jsem ho zařadil do diskuse ve své online postgraduální třídě, všichni reagovali stejně,“ říká Slade. „Páni, myslel jsem si, že jsem tak skvělý, a přitom jsem spoustu věcí pochopil špatně. Takže to mě něco naučilo.“

Mluvil jsem se Sladem a Alexandrem spolu s Erin Barraovou a Jonathanem Wynerem. Slade i Alexander tvrdí, že slyší rozdíl mezi nahrávkou s vysokou věrností a nahrávkou bez vysoké věrnosti, ale shodují se, že rozdíly jsou nepatrné.

„Pokud existuje nějaký znatelný rozdíl, je tak jemný a nepatrný, že byste museli být někdo, kdo se v oboru pohybuje desítky let jako já, abyste ho slyšeli,“ říká Alexander, který jako nahrávací a mixážní inženýr pracoval s klienty jako Mary J. Blige, Destiny’s Child, Notorious B.I.G., Sting, Aretha Franklin a další. Získal více než 40 platinových a zlatých certifikátů od RIAA (Recording Industry Association of America) a je držitelem několika cen a nominací na Grammy.

Pokud existuje nějaký znatelný rozdíl, je tak jemný a nepatrný, že byste museli být někdo, kdo se v branži pohybuje desítky let jako já, abyste ho slyšeli. -Producent a instruktor @berkleeonline Prince Charles Alexander o hi-fi streamingu Click To Tweet

Pro přípravu na náš rozhovor si Slade podle svých slov dopřál pár špičkových sluchátek. Celosvětové uznání si získal spoluprodukcí prvního hitu skupiny Radiohead „Creep“ a později i debutového alba kapely Pablo Honey. Slade provedl vzájemnou analýzu služeb TIDAL, Spotify a Amazon HD.

„Mohl jsem poznat rozdíl, ale rozdíly byly tak nepatrné, že mohly být bezvýznamné,“ říká. „TIDAL měl nejlepší zvukovou scénu a Amazon HD, který byl v kvalitě CD, byl těsně druhý – mohl jsem to slyšet. Ve výškách neměl takový prostor jako TIDAL, ale rozdíly byly minimální. A pak Spotify znělo jinak. Mělo trochu víc takového středního pásma, trochu méně Hi-Fi-y křišťálově čistých výšek, ale mělo větší údernost a podle mě i hudební život ve středním pásmu.“

Barra a Wyner souhlasí se svými kolegy, že běžný posluchač pravděpodobně neslyší rozdíly v bezztrátovém zvuku, nicméně vidí jeho hodnotu pro profesionály v hudebním průmyslu a audiofily.

„Někdo, kdo má takto vyvinuté uši, pravděpodobně slyší velký rozdíl, a to rozdíl významný,“ říká Barra. „Ale většina lidí to prostě není schopna skutečně slyšet, nebo dokonce ani neposlouchá tímto způsobem.“

Barra, odbornice na kreativní aplikace hudebních technologií, říká, že byla vychována audiofilem. Jako producentka, skladatelka a textařka zastupovala společnosti jako Ableton, ROLI, MusicTech, Moog a iZotope. Barra dokáže předvídat, že běžnému posluchači záleží na kvalitě přehrávání hudby, zejména proto, že lidé investují do sofistikovanějších zvukových technologií, jako jsou sluchátka Beats a AirPods.

„Vyrostl jsem v té energii, že ‚podívejte, na kvalitě nahrávky opravdu záleží a poslech je něco, co by se mělo brát vážně‘,“ říká. „Mám na to spoustu různých názorů, ale myslím si, že mít streamování s vyšší věrností by bylo úžasné. A svět se hodně mění, protože lidem záleží na tom, k jakým scénářům přehrávání mají přístup.“

Wyner říká, že pro naprostou většinu posluchačů a kontext, ve kterém hudbu poslouchají, podle něj na kvalitě streamování hudby až tak nezáleží.

„To neznamená, že není důležitá,“ říká Wyner. „Myslím si, že je to důležité, a pro mě osobně je vždycky důležité, abych získal co nejvíce zážitků a výsledků umělecké tvorby.“

Na otázku, které hudební streamovací služby si předplácí, Wyner odpovídá: „Všechny.“ Streamuje Spotify, TIDAL, Apple Music a novou službu Amazon HD. Jako majitel studia M Works Mastering Studios v Cambridge ve státě Massachusetts masteroval komerční nahrávky takových interpretů, jako jsou James Taylor, David Bowie, Aerosmith, Pink Floyd, Cream a další. Wyner byl nedávno jmenován nově zvoleným prezidentem Audio Engineering Society (AES).

„Myslím, že zvuk s vysokým rozlišením v rozumných mezích je fantastický,“ říká. „Pokud jde o mě, byl bych rád, kdybych měl 96 kHz/24bitovou verzi všeho, co poslouchám – rozhodně. Protože v tu chvíli bych neměl žádné omezení, co se týče mé schopnosti slyšet všechny nuance, které byly při tvorbě nahrávky použity.“

Wyner upozorňuje, že kdysi byla překážkou pro streamování ve vysoké věrnosti internetová šířka pásma, ale to se za posledních deset let změnilo.

„Vysokorychlostní přístup k internetu znamenal před deseti lety něco úplně jiného,“ říká. „V dnešní době, alespoň ve velkých metropolitních oblastech, mají lidé opravdu široké trubky. Ve skutečnosti není tak těžké servírovat lidem bezztrátový zvuk nebo zvuk zatraceně blízký bezztrátovému zvuku. Jakmile zmizí technická omezení, můžeme lidem poskytnout opravdu kvalitní zvuk. Tak proč to, sakra, neděláme?“

KURZ HUDEBNÍ PRODUKCE S BERKLEEM

Alexander předpokládá technická omezení pro streamování s vysokou věrností, včetně šířky pásma internetu a problémů s redistribucí.

„Jsme v generaci, kdy se objevilo mnoho věcí s vyšším rozlišením, které již byly samplovány do formátu MP3, a pak se MP3 nyní up-sampluje do vysokého rozlišení,“ říká. „Takže opravdu poslouchám soubor s vysokým rozlišením? Ne. Takže i rozeznat, odkud pochází původní hudba, by byla cesta; jít do původní nahrávací společnosti, najít původní master, nechat si ho vytisknout v nějakém formátu s vysokým rozlišením. A pak nahrát na nějaký streamovací web. . . To je prostě spousta práce. Kdo by to chtěl dělat?“

V současné době vede dialog o důležitosti kvality hudby a jejího přehrávání Neil Young. V posledních deseti letech neústupně bojuje proti streamování komprimované hudby ve formátu MP3 a tvrdí, že nejenže posluchačům ponechává jen zlomek potenciálu nahrávky, ale že otravuje naše mozky, jak o tom hovoří v článku pro New York Times Magazine. Po pádu své vlastní digitální hudební společnosti Pono Young chválí novou službu Amazonu pro streamování hudby s vysokou věrností.

„Země se navždy změní, až Amazon zavede vysoce kvalitní streamování pro masy,“ uvedl Young v tiskové zprávě. „Bude to největší událost v hudbě od zavedení digitálního zvuku před 40 lety.“ V článku v časopise Times přirovnal autor David Samuels Youngovy pocity z kvality streamování hudby k tomu, kdyby přišel do Metropolitního muzea umění a viděl, že umělecká díla Gustava Courbeta nebo Vincenta van Gogha jsou nahrazena pixelovými náhledy.

Stejně jako Young se i Barra obává, že posluchači přijdou o kvalitní přehrávání, i když nevědí, o co přicházejí. Barra se obává, že lidé nebudou moci plně vychutnat možnosti nahrávky s vysokou věrností, zejména s rostoucí popularitou chytrých reproduktorů.

„Na jednu stranu si myslím, že je to opravdu důležitá konverzace, kterou je třeba vést, a že je v zájmu každého umělce poskytnout lidem co nejlepší reprezentaci svého umění,“ říká. „Ale jedním dechem dodávám, že existuje obrovské spektrum míst, kde se vaše hudba bude hrát. A většině lidí bude situace s přehráváním chybět. Nebudou ani schopni slyšet ten soubor v plné věrnosti.“

Zda budou čtyři instruktoři používat streamování s vysokou věrností, je rozděleno. Slade považuje funkci high fidelity spíše za marketingový prostředek než cokoli jiného a říká, že prozatím zůstane u služby Spotify.

„Rozdíl v tom, co slyším, není za prvé dost velký na to, abych platil peníze navíc,“ říká. „Za druhé, možná mě za to někdo odsoudí, ale ve skutečnosti jsem dal přednost zvuku Spotify. … Prostě se mi líbil víc a ta platforma je jednoduchá a stojí 10 dolarů měsíčně a dává mi všechno, co potřebuju.“

Alexander by se raději zaměřil na uměleckost než na zvyšování věrnosti.

„Nevím, jestli to za to stojí,“ říká. „Raději věnuji energii tvorbě skvělé písně, než abych se hádal o to, jak ji přijmete. Pokud je to skvělá píseň, měla by projít všemi platformami tak, aby komunikovala s jednotlivcem.“

Ačkoli Barra říká, že většina lidí nezachytí detaily při přehrávání ve vysokém rozlišení, neznamená to, že se to nemohou naučit.

„Myslím, že je naší povinností jako tvůrců hudby nebo lidí, kteří vedou tento dialog, přemýšlet o způsobech, jak se přehoupnout zpět tím druhým směrem, aby poslech hudby ve vysoké věrnosti byl opět důležitý a kulturně relevantní,“ říká. „Takže si myslím, že je důležité, abychom lidi podporovali v tom, aby se naučili poslouchat a starat se.“

Jedním ze způsobů, jak zlepšit své poslechové dovednosti, je podle ní „A/B“ skladba, což znamená provést vedle sebe srovnání s nahrávkou ve vysokém rozlišení a běžnou nahrávkou ve formátu MP3.

„Můžete poslouchat vysoké tóny a zaměřit se jen na třpytivé druhy hi-hatů a syntezátorů a soustředit se jen na tyto typy zvuků,“ říká. „Pak si poslechněte další nahrávku, zkuste se zaměřit stejným způsobem a uvidíte, jestli uslyšíte rozdíl.“

Podle Wynera je streamování s vysokou věrností pro hudební průmysl krok správným směrem. V ideálním případě bude podle něj kvalita streamování korelovat s odpovídajícími cenami pro spotřebitele a kompenzacemi pro umělce a tvůrce.

„Kdykoli distributor hudby, ať už je to Apple, TIDAL nebo v tomto případě Amazon, vidí hodnotu v tom, že mluví o vysoké kvalitě, že si myslí, že by lidé mohli chtít utrácet peníze za kvalitní hudbu, myslím, že je to opravdu pozitivní zpráva pro svět,“ říká. „Přimět lidi, aby za hudbu platili, je opravdu problém.“

Prozkoumejte kurzy, jejichž autory a lektory jsou Prince Charles Alexander (Vocal Production), Erin Barra (Music Production Fundamentals for Songwriters), Sean Slade (Music Production Analysis) a Jonathan Wyner (Audio Mastering Techniques). Zlepšete své dovednosti kritického poslechu pomocí kurzu Basic Ear Training 1 na Berklee Online.