Nová móda zachvátila celý národ. Himálajské solné lampy – krystaly načervenalé soli z nejhornatější oblasti světa, které byly uprostřed vydlabány tak, aby se do nich dala umístit žárovka nebo tepelná lampa.

Prodejci těchto pokojových doplňků připomínajících lázně tvrdí, že lampy dokáží „vyčistit vzduch od elektrosmogu“, okysličit mozek, zmírnit příznaky takových poruch nálady, jako je sezónní afektivní porucha, a dokonce zlepšit imunitní systém. Zastánci těchto lamp tvrdí, že fungují dvěma způsoby: Přitahují alergeny a znečišťující látky ze vzduchu na svůj povrch a generují záporné ionty.

„Jsou hezké. Bylo by atraktivní mít je na krbu nebo na nočním stolku,“ řekl John Malin, chemik v důchodu, který dříve pracoval pro Americkou chemickou společnost.

Neexistují však žádné důkazy, že tyto lampy produkují významné množství záporně nabitých částic neboli iontů nebo že snižují množství škodlivin v ovzduší. K posouzení zdravotních tvrzení potřebují vědci odpovědět na tři základní otázky: Obsahuje himálajská sůl nějaké speciální složky, které by mohly nějak pozitivně ovlivnit zdraví? Jsou záporné ionty zdraví prospěšné? A pokud zdraví prospívají, produkují je tyto lampy v nějakém množství? Malin řekl. Ve všech třech bodech podle něj existuje jen málo důkazů, které by tato tvrzení podporovaly.

„Mám tak trochu pocit, že je to třikrát a jsi venku,“ řekl Malin v rozhovoru pro Live Science. „Je mi líto, že to vyvracím, ale prostě v tom nemohu najít nic vědecky podloženého.“

Jak to má fungovat

Himalájské solné lampy jsou v podstatě kusy kamenné soli těžené v Himálaji (obvykle v Pákistánu), které byly vydlabány, aby vznikl prostor pro žárovku nebo topné těleso. Když svítí, vydávají jemnou červenou záři.

Ale jak přesně dosahuje kus pěkné soli nesčetných zdravotních účinků, které jí prodejci přisuzují?

Podle společnosti Solay Wellness Inc., která tyto lampy prodává, je klíčem k himálajským solným lampám to, že produkují záporné ionty.

„Solný krystal je přirozeně hygroskopický, absorbuje molekuly vody ze vzduchu. Všimněte si, že pokud vaše solná lampa zůstane delší dobu nerozsvícená, začne „plakat“. Teplo z malé žárovky udržuje tyto krásné krystaly suché a naopak uvolňuje do vzduchu záporné ionty (ty zdravé, které se hojně vyskytují na místech, jako jsou oceány, vodopády, dokonce i vaše sprcha),“ uvádí se na stránkách.

Další stránky tvrdí, že krystaly přitahují na povrch kamenné soli toxiny nebo škodliviny, protože molekuly vody ve vzduchu mohou přenášet i škodliviny, plísně a alergeny. Vodní pára se dotýká povrchu soli, usazuje tyto škodliviny a následně uvolňuje vodní páru, uvádí DrAxe.com.

Jak lampy skutečně fungují

Tato tvrzení však mají jen málo důkazů a z hlediska základní chemie nedávají smysl, řekl Malin.

Jedním z tvrzení je, že produkují záporné ionty, které přímo zlepšují zdraví.

Pokud himálajská mořská sůl neobsahuje ve srovnání s běžnou kuchyňskou solí vysoké koncentrace dalších stopových minerálů, převažujícími ionty, které by mohly ze solné lampy vznikat, jsou ionty sodíku a chloridu, řekl Malin.

„Ale sůl je opravdu stabilní, takže ji trochu zahřejete a nic se vlastně nestane,“ řekl Malin

Aby se tyto dva ionty disociovaly, museli by lidé zvýšit teplotu na přibližně 1 500 stupňů Fahrenheita (816 stupňů Celsia), což s 15wattovou žárovkou nelze dosáhnout. (Pokud by lampy byly dostatečně horké, aby oba prvky disociovaly, představovaly by nebezpečí požáru.)

Pokud vznikající záporné ionty pocházejí ze stopových minerálů v soli, pak by prodejci měli prokázat, že himálajská sůl obsahuje významné množství těchto dalších iontů, dodal. Zatím se žádný vědec neobtěžoval testovat, zda kamenná sůl z Pákistánu obsahuje jedinečné stopové prvky ve vysokých koncentracích, uvedl.“

Nějaké malé množství vodní páry ve vzduchu může ulpívat na povrchu soli a část této vodní páry může sůl disociovat na sodíkové a chloridové ionty. Ale jakmile by vodní pára vyschla, oba typy iontů by se okamžitě znovu spojily a vytvořily by sůl, takže ani tento proces pravděpodobně nevytvoří záporné ionty, řekl.

Co se týče myšlenky, že vodní pára v místnosti přitahuje znečišťující látky a pak ulpívá na povrchu lampy, ta také nedává příliš smysl, řekl. Některé znečišťující látky ve vzduchu mohou náhodou ulpět na vodní páře na povrchu vlažného kousku kamenné soli, ale neexistuje žádný důkaz, že by slabé teplo produkované žárovkou mohlo způsobit významnou filtraci znečišťujících látek, řekl.

„Pokud jde o hromadné odstraňování znečišťujících látek ze vzduchu, prostě si nemyslím, že k tomu může dojít,“ řekl Malin. Místo toho by kus dřevěného uhlí s ventilátorem, který by na něj foukal, měl pravděpodobně mnohem lepší filtrační vlastnosti, dodal.

Množství vzduchu v místnosti je navíc v poměru k velikosti krystalů horniny tak obrovské, že jen málo znečišťujících látek cirkulujících v místnosti by mohlo ulpět na povrchu kamenné soli. I kdyby se lampám podařilo přilákat znečišťující látky, povrch kamenné soli by se rychle pokryl znečišťujícími látkami a žádné další by se na něm neudržely. Mezitím se přívod vzduchu neustále doplňuje, ať už prostřednictvím ventilačních systémů nebo otevřených dveří či oken, čímž se do místnosti dostává stále více znečišťujících látek.

Negativní ionty

Pokud by solné lampy skutečně vytvářely významné koncentrace záporných iontů, bylo by to dobré? Za desítky let výzkumu jsou důkazy o prospěšnosti záporné ionizace na zdraví velmi slabé.

Studie z roku 2013 v časopise BMC Psychiatry přezkoumala údaje z několika studií a zjistila, že negativní ionizace vzduchu nemá celkově žádný vliv na úzkost, náladu, spánek nebo osobní pohodlí. Tyto studie však dokumentovaly mírné snížení depresivních příznaků, přičemž vyšší míru vlivu měly vyšší koncentrace záporné ionizace. Analýza rovněž prokázala mírné zlepšení sezónní afektivní poruchy, a to i při nižších koncentracích iontů. Vysvětlení tohoto slabého účinku spočívá v tom, že silnější sluneční paprsky v létě produkují více negativních iontů než v zimě a negativní ionizátory potenciálně napodobují tyto letní podmínky, uvedl Dr. Alan Manevitz, psychiatr z nemocnice Lenox Hill v New Yorku. Nicméně osvědčenějším způsobem, jak napodobit letní podmínky, je světelná terapie, která byla podrobněji zkoumána, řekl.

Všeobecně však pro těžkou depresi „neexistují žádné silné výzkumné důkazy, které by tvrdily, že to v tuto chvíli depresi prospívá,“ řekl Manevitz.

Několik ojedinělých studií prokázalo skromné a nejednoznačné účinky negativní ionizace. Například v roce 1981 se vědci z univerzity v Surrey v Anglii zabývali výskytem dušnosti, nevolnosti, závratí a bolestí hlavy u lidí v kancelářském prostředí. Zjistili, že kancelářský vzduch má méně záporných iontů, než je běžné venku. Tým proto provedl dvojitě zaslepenou studii a zjistil, že opětovné zavedení iontů snížilo výskyt těchto příznaků po dobu 12 týdnů. Výsledky byly zveřejněny v časopise Journal of Environmental Psychology. Studie z roku 1993 publikovaná v časopise Journal of Human Ergonomics zjistila, že záporné ionty mohou mírně ovlivnit cirkadiánní rytmus lidí, ačkoli nemají žádný vliv na úzkost nebo úroveň cvičení.

Nejsilnější důkaz podporující jakýkoli přínos záporných iontů je jako antibakteriální prostředek. Studie z roku 1979 v časopise Nature ukázala, že vysoké hladiny záporných iontů kyslíku mohou ničit bakterie. Podle studie z roku 2009 by ionizátory mohly také snížit výskyt povrchových a vzdušných bakterií v chladničkách. Tento výzkum se však týkal pouze dezinfekce potravin nebo pracovních povrchů a neobsahoval žádná tvrzení o zdravotních přínosech.

Pozitivní výsledky pozorované ve studiích negativní ionizace mohou být způsobeny placebo efektem; těch několik málo studií, které prokázaly přínosy, neukazuje jasný vztah mezi vnímanými přínosy a koncentrací iontů, uvedl Malin. „Můžete mít 300 na centimetr krychlový nebo 1 milion na centimetr krychlový a lidé řeknou: ‚Jo, cítím se lépe‘,“ řekl Malin.

To znamená, že je možné dojít k závěru, že pokud by ve vzduchu nebyly žádné přidané ionty, ale lidem by bylo řečeno, že vzduch byl ionizován, také by uváděli, že se cítí lépe, dodal.

„Lidé vždy hledají „holistické“ způsoby léčby, které zdánlivě nezpůsobují systémové vedlejší účinky a navenek vypadají zdravě,“ řekl Manevitz v rozhovoru pro časopis Live Science. „Spotřebitelé však musí být opatrní.“

Původně publikováno na stránkách Live Science.