Hlavní příčinou úmrtí pacientů s folikulárním lymfomem je samotné onemocnění, a to i přes prodloužení přežití díky léčbě rituximabem, uvedli autoři retrospektivní souhrnné analýzy publikované v časopise Journal of Clinical Oncology.1

Výzkumníci ve studii shromáždili údaje ze dvou kohort pacientů s nově diagnostikovaným folikulárním lymfomem stupně 1 až 3A. Jedna kohorta pocházela z amerických institucí a zahrnovala 920 pacientů, druhá z francouzských institucí a zahrnovala 734 pacientů.

Americká a francouzská kohorta má podobnou míru celkového desetiletého přežití (77 % vs 80 %). Mezi oběma kohortami došlo do 10 let dohromady k 283 úmrtím, z nichž 248 (88 %) mělo klasifikovanou příčinu smrti.

Celkově do 10 let zemřelo na folikulární lymfom 10,3 % pacientů, což z něj činí nejčastější příčinu smrti. Další nejčastější příčinou byla úmrtnost související s léčbou, která způsobila 3,0 % úmrtí. Mezi další příčiny úmrtí patřily jiné malignity (2,9 %), jiné příčiny (2,2 %) a neznámá příčina (3,0 %).

Pacienti, kteří dosáhli 24měsíčního přežití bez příhod (EFS), měli následně podobnou kumulativní incidenci úmrtí souvisejícího s lymfomem a nesouvisejícího s lymfomem; desetiletá kumulativní incidence byla 6,7 % pro úmrtí související s lymfomem a 5,7 % pro úmrtí nesouvisející s lymfomem. U pacientů, kteří nedosáhli 24měsíčního EFS, však byla následná kumulativní incidence úmrtnosti související s lymfomem vyšší než úmrtnosti nesouvisející s lymfomem; desetiletá kumulativní incidence byla 36,1 % pro úmrtnost související s lymfomem a 7,0 % pro úmrtnost nesouvisející s lymfomem.

Více než polovina úmrtí způsobených lymfomem (77 ze 140) byla u pacientů, kteří měli folikulární lymfom, který se po stanovení diagnózy transformoval.

„Navzdory zlepšení celkového přežití u pacientů s FL v éře rituximabu zůstává jejich hlavní příčinou smrti lymfom, zejména po transformaci onemocnění. Úmrtnost související s léčbou rovněž představuje problém, což podporuje potřebu méně toxické léčby,“ napsali autoři studie v závěru.