Úvod do vysíláníEdit

Cosell zastupoval newyorskou Little League, když ho v roce 1953 Hal Neal (prezident ABC Radio), tehdy manažer ABC Radio, požádal, aby na newyorské vlajkové stanici WABC uváděl pořad s účastníky Little League. Tento pořad znamenal začátek spolupráce s WABC a ABC Radio, která trvala celou jeho vysílací kariéru.

Cosell moderoval pořad Little League tři roky bez nároku na honorář a poté se rozhodl opustit práva a stát se hlasatelem na plný úvazek. Obrátil se na Roberta Pauleyho, prezidenta rozhlasové společnosti ABC, s návrhem na týdenní pořad. Pauley mu řekl, že si stanice nemůže dovolit rozvíjet nevyzkoušené talenty, ale že ho pustí do vysílání, pokud sežene sponzora. K Pauleyho překvapení se Cosell vrátil s nabídkou sponzora, kterým byla firma vyrábějící košile jeho příbuzného, a pořad „Speaking of Sports“ byl na světě.

Cosell uplatnil svůj přístup „říkat to tak, jak to je“, když spolupracoval s bývalým nadhazovačem Dodgers „Big Numba Thirteen“ Ralphem Brancou v rozhlasových pořadech WABC před a po zápasech New York Mets v jejich rodících se letech od roku 1962. Bez okolků si bral na paškál členy nešťastného rozšiřujícího se týmu.

Jinak Cosell v rozhlase vedl svůj pořad Speaking of Sports (Mluvíme o sportu) a připravoval sportovní zprávy a aktualizace pro přidružené rozhlasové stanice po celé zemi; ve svých rozhlasových povinnostech pokračoval i poté, co se prosadil v televizi. Cosell se poté stal sportovním moderátorem televize WABC-TV v New Yorku, kde působil v této funkci v letech 1961-1974. Své komentáře rozšířil i mimo oblast sportu na rozhlasový pořad s názvem Speaking of Everything.

Vzestup na výsluní, podpora černošských sportovcůRedakce

Cosell se proslavil na počátku 60. let 20. století, kdy se věnoval boxerovi Muhammadu Alimu, a to od doby, kdy zápasil pod svým rodným jménem Cassius Clay. Zdálo se, že oba si byli navzdory rozdílným povahám blízcí a ve vysílání se vzájemně doplňovali. Cosell byl jedním z prvních sportovních hlasatelů, kteří o boxerovi mluvili jako o Muhammadu Alim poté, co si změnil jméno, a podporoval ho, když odmítl být přijat do armády. Cosell také otevřeně podporoval olympijské sprintery Johna Carlose a Tommieho Smithe poté, co v roce 1968 při předávání medailí v Mexico City zvedli pěsti v pozdravu „black power“. V době, kdy se mnozí sportovní hlasatelé vyhýbali dotýkat se sociálních, rasových či jiných kontroverzních témat a zachovávali určitou míru kolegiality vůči komentovaným sportovním osobnostem, Cosell tak nečinil a skutečně si vybudoval pověst na základě své hlášky: „Prostě to říkám tak, jak to je.“

Cosellův styl zpravodajství změnil sportovní vysílání ve Spojených státech. Zatímco předchozí sportovní hlasatelé byli známí především barevným komentářem a živým play-by-play, Cosell měl intelektuální přístup. Jeho používání analýz a souvislostí přiblížilo televizní sportovní zpravodajství „tvrdému“ zpravodajství. Jeho charakteristický staccatový hlas, přízvuk, syntax a kadence však byly svébytnou formou barevného komentáře.

Největší zájem veřejnosti si Cosell vysloužil, když podpořil Aliho poté, co byl boxerovi odebrán mistrovský titul za odmítnutí vojenské služby během války ve Vietnamu. Cosell našel ospravedlnění o několik let později, když mohl Aliho informovat o tom, že Nejvyšší soud Spojených států amerických jednomyslně rozhodl ve prospěch Aliho v případu Clay v. United States.

Cosell ohlásil většinu Aliho zápasů bezprostředně před a po boxerově návratu z tříletého exilu v říjnu 1970. Tyto zápasy byly vysílány na kazetách se zpožděním obvykle týden poté, co byly přenášeny na uzavřeném okruhu. Cosell však nezaznamenal dva z Aliho největších zápasů, Rumble in the Jungle v říjnu 1974 a první zápas Ali-Joe Frazier v březnu 1971. Promotér Jerry Perenchio vybral herce Burta Lancastera, který nikdy žádný zápas barevně nekomentoval, aby zápas komentoval spolu s dlouholetým hlasatelem Donem Dunphym a bývalým šampionem lehké váhy Archiem Moorem. Cosell se zápasu zúčastnil pouze jako divák. V lednu 1974, několik dní před druhým zápasem Ali-Frazier, komentoval tento zápas na stanici ABC.

Možná jeho nejslavnější komentář se odehrál při zápase mezi Joe Frazierem a Georgem Foremanem o titul mistra světa v těžké váze v Kingstonu na Jamajce v roce 1973. Když Foreman zhruba po dvou minutách prvního kola srazil Fraziera poprvé ze šesti úderů na žíněnku, Cosell vykřikl:

Frazier jde k zemi! Down Goes Frazier! Down Goes Frazier!

Jeho volání při Frazierově prvním odchodu na žíněnku se stalo jednou z nejcitovanějších frází v historii amerického sportovního vysílání. Foreman porazil Fraziera TKO ve druhém kole a získal titul mistra světa v těžké váze.

Cosell komentoval pro televizi ABC některé z největších boxerských zápasů v 70. a na začátku 80. let, včetně drtivého vítězství Kena Nortona nad Alim v roce 1973 a Aliho porážky Leona Spinkse v roce 1978, kdy potřetí získal titul v těžké váze. Jeho charakteristický příčesek byl bez okolků sundán před kamerami televize ABC, když se po vysílaném zápase mezi Scottem LeDouxem a Johnnym Boudreauxem strhla potyčka. Cosell svůj příčesek rychle získal zpět a nahradil ho. Během rozhovorů ve studiu s Alim si šampión příčesek dobíral a vyhrožoval mu, že si ho sundá, Cosell mu však vyhověl a nikdy se ho nedotkl. Při jedné z těchto příležitostí Ali zavtipkoval: „Coselle, jsi falešný a ta věc na tvé hlavě pochází z ocasu poníka.“

S typickým dramatem vytvářejícím titulky Cosell náhle ukončil své vysílání spojené s boxerským sportem, když 26. listopadu 1982 zajišťoval pro ABC přenos zápasu o titul mistra světa v těžké váze mezi Larrym Holmesem a Randallem „Texem“ Cobbem. V polovině zápasu, kdy Cobb dostával pořádnou nakládačku, přestal Cosell během patnácti kol poskytovat víc než základní komentáře o počtu kol a účastnících přerušované občasnými prohlášeními o znechucení. Krátce po zápase prohlásil před celostátním televizním publikem, že vysílal svůj poslední profesionální boxerský zápas.

Cosell byl také komentátorem ABC při televizním přenosu druhého ze dvou slavných tenisových zápasů „Battles of the Sexes“ z roku 1973, tohoto mezi Bobbym Riggsem a Billie Jean Kingovou.

SporyRedakce

Během Cosellova působení ve funkci sportovního komentátora se často dostával do střetu s dlouholetým sportovním sloupkařem deníku New York Daily News Dickem Youngem, který si jen zřídka nechal ujít příležitost, aby hlasatele v tisku očernil jako „osla“, „šimla“ nebo nejčastěji jako „Howieho podvodníka“. Young se občas postavil do Cosellovy blízkosti a vykřikoval sprosté nadávky, takže zvuk, který nahrával pro svůj rozhlasový pořad, byl nepoužitelný. Sportovní novinář Jimmy Cannon o Cosellovi napsal: „Je to chlap, který si změnil jméno, nasadil příčesek a snažil se přesvědčit svět, že říká, jak to je.“ Dále dodal: „Kdyby byl Howard Cosell sport, bylo by to derby na kolečkových bruslích.“

Cosell měl podle dlouholetého závodního hlasatele ABC Chrise Economakiho „obrovské a monumentální ego a byl to možná ten nejnafoukanější člověk, jakého jsem kdy potkal“. Cosell Economakimu vytkl chybu v rozhovoru s Calem Yarboroughem pro televizi ABC „(a on) mi to nikdy nedovolil zapomenout“. Na vánočním večírku ABC požádala Economakiho manželka o představení Cosellovi a Chris řekl: „‚Howarde, z nějakého nevysvětlitelného důvodu se s tebou chce moje žena seznámit…‘ a to ho (nesmírně) vytočilo. Opravdu si to vzal osobně.“

Monday Night FootballEdit

V roce 1970 najal výkonný producent ABC pro sport Roone Arledge Cosella jako komentátora pro Monday Night Football (MNF), což bylo poprvé po 15 letech, kdy se americký fotbal vysílal každý týden v hlavním vysílacím čase. Cosella po většinu času doprovázeli bývalí fotbalisté Frank Gifford a „Dandy“ Don Meredith.

Cosell otevřeně pohrdal bývalými sportovci, kteří byli do významných rolí sportovních přenosů jmenováni pouze na základě své hráčské slávy. Ve vysílání se pravidelně střetával s Meredithem, jehož uvolněný styl byl v ostrém kontrastu s Cosellovým kritičtějším přístupem k zápasům.

Dynamický vztah Cosella, Mereditha a Gifforda přispěl k úspěchu pořadu Monday Night Football, který byl často na prvním místě v žebříčku sledovanosti agentury Nielsen. Cosellův nenapodobitelný styl odlišoval Monday Night Football od předchozích sportovních pořadů a předznamenal éru barvitějších hlasatelů a nepřetržitého televizního sportovního vysílání.

Během vysílání MNF Cosell vymyslel frázi, která se s fotbalem ztotožnila natolik, že ji začali opakovat i další hlasatelé a diváci – zejména Chris Berman. Obyčejný výkop začínal Cosellovým komentářem o těžkém životě hráče. Výjimečným se stal, když náhle poznamenal: „Mohl by jít až do konce!“

Cosellovi se připisuje popularizace termínu „nachos“ během jeho působení v kabině MNF.

Olympijské hryEdit

Současně s Monday Night Football pracoval Cosell pro ABC na olympijských hrách. Na letních olympijských hrách 1972 v Mnichově hrál klíčovou roli ve zpravodajství ABC o masové vraždě izraelských sportovců palestinskou teroristickou skupinou Černé září; poskytoval reportáže přímo z olympijské vesnice (jeho obraz a hlas lze vidět a slyšet ve filmu Stevena Spielberga o tomto teroristickém útoku).

Na letních hrách 1976 v Montrealu a na hrách 1984 v Los Angeles byl Cosell hlavním hlasem boxu. Sugar Ray Leonard získal v Montrealu zlatou medaili ve své lehké welterové váze, čímž o tři roky později začal jeho raketový vzestup k titulu profesionálního mistra světa. Cosell se v tomto období s Leonardem sblížil a ohlašoval mnoho jeho zápasů.

„The Bronx is burning „Edit

Cosellovi je všeobecně připisováno pronesení slavné věty „The Bronx is burning“. Cosellovi je připisováno, že tento citát pronesl během druhého zápasu Světové série 1977, který se odehrál na stadionu Yankee 12. října 1977. Několik let v jižním Bronxu běžně propukaly požáry, většinou kvůli majitelům nemovitostí s nízkou hodnotou, kteří kvůli penězům z pojištění vypalovali své vlastní nemovitosti. Během první směny se letecká kamera televize ABC přenesla několik bloků od stadionu Yankee na hořící budovu. Tato scéna se stala charakteristickým obrazem New Yorku 70. let. Cosell údajně prohlásil: „Tady to je, dámy a pánové, Bronx hoří.“ Toho se později chytl prezidentský kandidát Ronald Reagan, který pak do Bronxu speciálně zajel, aby ilustroval selhání politiků při řešení problémů v této části New Yorku.

V roce 2005 vydal autor Jonathan Mahler knihu Ladies and Gentlemen, The Bronx Is Burning (Dámy a pánové, Bronx hoří) o New Yorku v roce 1977 a připsal Cosellovi titulní citát během leteckého přenosu požáru. Televizní stanice ESPN natočila v roce 2007 minisérii podle knihy The Bronx Is Burning (Bronx hoří). Cosellův výrok zřejmě vystihl rozšířený názor, že New York je ve stavu úpadku.

Pravda byla odhalena poté, co Major League Baseball vydala kompletní sadu DVD se všemi zápasy Světové série 1977. Zpravodajství o požáru začalo komentářem Keitha Jacksona týkajícím se ohromnosti požáru, zatímco Cosell dodal, že prezident Jimmy Carter navštívil tuto oblast jen několik dní předtím. Na začátku druhé směny byl požár opět zobrazen z kamery umístěné na vrtulníku a Cosell poznamenal, že newyorský hasičský sbor má v Bronxu těžkou práci, protože zde vždy dochází k četným požárům. V závěru druhé části Cosell informoval diváky, že se jedná o opuštěnou budovu, která hoří, a žádné životy nejsou ohroženy. Žádný další komentář k požáru nepadl a zdá se, že Cosell během druhého zápasu nikdy neřekl „The Bronx is Burning“ (alespoň ne na kameru).

Mahlerova záměna mohla vzniknout na základě dokumentu z roku 1974 s názvem The Bronx Is Burning; je pravděpodobné, že Mahler při psaní své knihy zaměnil dokument se svou vzpomínkou na Cosellovy komentáře.

Zprávy o smrti Johna LennonaEdit

V noci 8. prosince 1980 během zápasu Monday Night Football mezi Miami Dolphins a New England Patriots Cosell šokoval televizní diváky tím, že přerušil své pravidelné komentátorské povinnosti a uprostřed přímého přenosu přednesl zprávu o vraždě Johna Lennona. Zprávu Cosellovi a Franku Giffordovi předal ke konci zápasu Roone Arledge, který byl v té době prezidentem zpravodajské a sportovní divize ABC.

Cosell měl zpočátku z oznámení Lennonovy smrti obavy. Mimo vysílání se Cosell radil s Giffordem a dalšími se slovy: „Chlapi, já prostě nevím, zajímal by mě váš názor. Nedokážu si představit, že by tato herní situace umožňovala takovou zprávu, nebo ano?“ Gifford odpověděl: „Rozhodně. Dokážu si to představit.“ Gifford později Cosellovi řekl: „Nevěšte se na to. Je to tragický okamžik a otřese to celým světem.“

V přímém přenosu Gifford předestřel oznámení slovy: „A je mi jedno, co je na řadě, Howarde, musíš říct, co víme v kabině.“ Gifford se na to podíval a řekl: „Je mi to jedno. Cosell poté odpověděl:

Ano, musíme to říct. Nezapomeňte, že je to jen fotbalový zápas, bez ohledu na to, kdo vyhraje nebo prohraje. Nevýslovná tragédie, kterou nám potvrdila stanice ABC News v New Yorku: John Lennon, před svým bytovým domem na West Side v New Yorku – snad nejslavnější ze všech Beatles – dvakrát střelen do zad, převezen do Rooseveltovy nemocnice, po příjezdu mrtev. Těžko se po této zprávě, kterou z povinnosti musíme převzít, vracet ke hře.

Lennon byl čtyřikrát postřelen a po příjezdu nebyl prohlášen za mrtvého, ale okolnosti střelby nebyly v době oznámení jasné. Lennon se jednou objevil v pořadu Monday Night Football, a to během televizního přenosu z 9. prosince 1974, kdy Washington Redskins vyhráli nad Los Angeles Rams 23:17, a Cosell s ním udělal krátký přestávkový rozhovor.

ABC získala tuto senzaci díky náhodě, že zaměstnanec ABC Alan Weiss byl na stejné pohotovosti, kam byl Lennon té noci přivezen. Tím nevědomky porušil žádost Lennonovy manželky Yoko Ono adresovanou nemocnici, aby zprávu o jeho smrti odložila do doby, než to bude moci sama sdělit jejich synovi Seanovi. Pětiletý Sean se v té době nedíval na televizi, protože se blížila půlnoc, a Ono mu mohla zprávu sdělit. Stanice NBC však předběhla televizi ABC a jen několik minut před Cosellovým oznámením přerušila pořad The Tonight Show s „mimořádnou zprávou“.

Sportovní žurnalistika a pořad časopisu ABC SportsBeatUpravit

Na podzim roku 1981 Cosell uvedl ve víkendovém vysílání stanice ABC seriózní investigativní 30minutový pořad časopisu ABC SportsBeat. Přinášel zprávy a věnoval se tématům, která nebyla součástí obecného sportovního zpravodajství – včetně první reportáže o drogách v profesionálním sportu (příběh o užívání kokainu bývalým vikingem z Minnesoty Carlem Ellerem), podrobného pohledu na to, jak majitelé NFL vyjednávali o daňových úlevách a pobídkách pro výstavbu nových stadionů, a společně s Arthurem Ashem vyšetřoval apartheid a sport. Přestože sledovanost byla nízká, Cosell a jeho spolupracovníci získali tři ceny Emmy za vynikající zpravodajství a otevřeli nové možnosti v oblasti sportovní žurnalistiky. V té době byl pořad ABC SportsBeat prvním a jediným pravidelně vysílaným televizním pořadem věnovaným výhradně sportovní žurnalistice.

Pro přípravu tohoto průkopnického pořadu Cosell získal řadu zaměstnanců mimo řady těch, kteří produkovali zápasy a o nichž se domníval, že by mohli být příliš zainteresováni na úspěších sportovců a lig, než aby se zabývali tvrdými zprávami. Přizval Michaela Marleyho, tehdy sportovního novináře listu The Washington Post, Lawrieho Mifflina, spisovatele listu The New York Times, a dvacetiletého výzkumníka, který se rychle vypracoval na pomocného producenta, Alexise Dennyho. Jako studentka druhého ročníku Yaleovy univerzity se Dennyová účastnila semináře, který Cosell vedl na téma „Byznys velkého sportu v Americe“, a ředitel Monday Night Football si ji vybral do svého produkčního týmu. V prvním ročníku si vzala volno, aby se připojila ke Cosellovu štábu v ústředí ABC v New Yorku, a vytvořila mnoho segmentů, včetně půlhodinové speciální reportáže z olympijských her v Los Angeles v roce 1984. Přestože hry byly jednou z největších investic ABC, s tehdy rekordním poplatkem za práva ve výši 225 milionů dolarů, třicetiminutový pořad v dokumentárním stylu, který Denny připravila, ukázal mnoho stránek otázek týkajících se životaschopnosti samotných her – od obav z dopravy, znečištění a terorismu až po pohled na to, jak byly strukturovány sponzorské smlouvy.

V roce 1985 se Cosell ve své autobiografii zamýšlel nad svou velmi různorodou prací a dospěl k závěru, že série SportsBeat byla jeho nejoblíbenější.