UPOZORNĚNÍ: Politická situace v Iráku je stále velmi nestabilní, přestože v prosinci 2017 byl oficiálně vyhlášen konec války. Cestování do této země je i nadále mimořádně nebezpečné a důrazně se nedoporučuje. Všem cizincům stále hrozí nebezpečí únosů, vražd a všeobecného ozbrojeného násilí. Přestože severovýchodní provincie, které tvoří irácký Kurdistán, lze pro cizince považovat za relativně bezpečné, prostor pro chyby je malý. Sporadické násilí se může vyskytnout kdekoli v zemi. Napětí vzrostlo zejména na začátku roku 2020 a mnoho západních zemí doporučuje svým občanům okamžitě opustit zemi kvůli hrozbě vypuknutí nebo přelití války v každém okamžiku. Pokud musíte vycestovat, zůstaňte za všech okolností obezřetní a před odjezdem se poraďte se svým velvyslanectvím. Další informace naleznete v části Bezpečnost ve válečné zóně.

Vládní cestovní doporučení: Austrálie – Kanada – Irsko – Indie – Nový Zéland – Spojené království – Spojené státy

Místo
Vlajka
Stručná fakta
Hlavní město	Bagdád
Vláda	Federální parlamentní republika
Měna	Irácký dinár (IQD)
Rozloha	437,072km²
Počet obyvatel	36 004 552(odhad 2014)
Jazyk	Arabština, kurdština (oficiální v kurdských oblastech), turkmenština, asyrština, arménština, angličtina (hovorová)
Náboženství	muslimové 97% (šíité 60%-65%, sunnité 32%-37%), křesťané nebo jiné 3%
Elektřina	nominálně 230V, 50Hz
Kód země	+964
Internet TLD	.iq
Časové pásmo	UTC +3

Irák (arabsky: العراق Al-Irāq) je stát na západě Asie. Leží na severním konci Perského zálivu a má malé (58 km) pobřeží na jihovýchodě země. Na východě je obklopen Íránem, na jihu Kuvajtem, na jihozápadě Saúdskou Arábií, na západě Jordánskem, na severozápadě Sýrií a na severu Tureckem.

Rozumějte

Irák je rodištěm mnoha nejstarších civilizací na Zemi, včetně babylónské a asyrské. Od roku 1534 byl součástí Osmanské říše, v roce 1918 se díky smlouvě ze Sèvres dostal pod britskou kontrolu. Irák získal nezávislost v roce 1932. Dne 14. července 1958 byla dlouholetá hášimovská monarchie svržena státním převratem vedeným Abd al-Karímem Kasímem, který otevřel cestu k radikálním politickým reformám, včetně legalizace politických stran, jako je Baas a Komunistická strana, které byly klíčovými aktéry převratu (nazývaného také revoluce 14. července). Po této revoluci se Sovětský svaz postupně stal jejím hlavním dodavatelem zbraní a obchodním partnerem.

V únoru 1963 byl Qasim svržen a zabit při druhém převratu, který vynesl k moci stranu Baas. Vnitřní rozpory následovaly dalších pět let, než další puč 17. července 1968 vedený Ahmadem Hasanem al-Bakrem (s podporou komunistů) stranu stabilizoval. Vztahy mezi komunisty a baasisty se pohybovaly od vzájemné spolupráce až po prudkou nedůvěru, která vyvrcholila čistkou komunistů v armádě a vládě v roce 1978, což způsobilo dočasnou roztržku se Sovětským svazem. Dne 16. července 1979 Bakr odstoupil a na jeho místo nastoupila pravá ruka Saddáma Husajna, který pečlivě zabíjel své nepřátele a téměř přes noc se stal diktátorem.

Následujících pětadvacet let si země vybrala krutou daň. Dlouhá válka se sousedním Íránem v 80. letech stála statisíce životů a miliardy dolarů. Invaze do Kuvajtu v roce 1990 a následná válka v Perském zálivu způsobily další oběti, následovala občanská válka uvnitř země a desetiletí mezinárodních sankcí.

Do Iráku v roce 2003 vtrhla koalice vojsk vedená převážně Spojenými státy, která Saddáma Husajna zbavila moci.

Podnebí

Většina Iráku má horké suché podnebí. Průměrné letní teploty na většině území země přesahují 48 °C a často jsou vyšší než 49 °C. Zimní teploty zřídka přesahují 22°C, maxima jsou zhruba 16 až 17°C a noční minima se občas pohybují pod bodem mrazu. Srážky jsou obvykle nízké, na většině míst spadne ročně méně než 250 mm s maximem srážek v měsících listopad až duben. Srážky v létě jsou velmi vzácné, s výjimkou samotného severu Iráku.

Oblasti

Al Jazira
Území severně a severozápadně od Bagdádu, mezi horními toky řek Tigris a Eufrat a v jejich okolí. Významná asyrsko-chaldejská menšina žije především na severu

Bagdádské pásy
Soubory pásů předměstí, měst a obcí vycházející z centra Bagdádu.

Irácká poušť
Rozsáhlá, řídce osídlená pouštní oblast na západě a jihozápadě země.

Irácký Kurdistán
Kurdská oblast Iráku a zároveň jediný autonomní region v zemi. Irácký Kurdistán je obvykle považován za nejbezpečnější region Iráku pro cestování. Region je velmi hornatý s krásnou krajinou a podnebí zde bývá mírnější.

Dolní Mezopotámie
Sama kolébka civilizace, kde se nacházejí významná šíitská města a svatá místa, jako je Karbalá, Nadžaf, Basra a Nasiríja, a také legendární ruiny starověkých civilizací, včetně Babylonu a sumerského Uru.

Města

• Bagdád (بغداد)
• Arbíl (أربيل)
• Ar Rutba (الرطبة)
• Basra البصرة
• Babylon بابل
• Dahuk دهوك
• Fallujah الفلّوجة
• Karbala (كربلاء)
• Kirkuk (كركوك)
• Mosul الموصل
• Nadžaf النجف الاشرف
• Sulaimaniyah السليمانية

Další destinace

• Ašúr – bývalé hlavní město Asyrské říše a památka zapsaná na seznamu světového dědictví UNESCO, jedná se o jedno z mála velkých archeologických nalezišť v zemi, kterému prospěla poslední invaze – Husajnova vláda plánovala nedaleko vytvořit přehradu, která by toto místo zaplavila a zcela zničila.
• Babylon (بابل) – poškozené neodbornou rekonstrukcí, rabováním a vojenskou nedbalostí, ruiny starověkého Babylonu stále patří k nejpůsobivějším v kolébce civilizace.
• Ktésifón – starověké hlavní město Parthské a Sásánovské říše nám zanechalo nádherné, tyčící se ruiny, především velkolepý Ktésifónský oblouk; hned za řekou Tigris se nachází archeologická lokalita starověkého helénistického města Seleucia.
• Hatra – neuvěřitelně zachovalé parthské město v poušti zapsané na seznamu světového dědictví UNESCO je dost možná nejvelkolepější iráckou zříceninou
• Ninive (نينوى) – osm tisíc let staré město a někdejší hlavní město Asýrie, jehož částečně zrekonstruované ruiny a archeologické naleziště leží za řekou Tigris od Mosulu.
• Ur (أور) – ruiny starověkého sumerského města, které je známé především díky své obří stupňovité pyramidě, Velkému urskému zikkuratu.

Nastupte

Vízová omezení: Cestujícím, kteří navštívili Irák, bude odepřeno povolení ESTA pro Spojené státy americké, a proto budou muset získat vízum na nejbližším velvyslanectví nebo konzulátu.

UPOZORNĚNÍ: Australští cestovatelé by měli vzít na vědomí, že vstup nebo pobyt v iráckém okrese Mosul v provincii Ninive bez platného důvodu je pro Australany trestným činem. Okres Mosul byl zařazen na seznam vyhlášených oblastí podle trestního zákoníku (1995), kde se australská vláda domnívá, že teroristická organizace uvedená na seznamu vyvíjí nepřátelskou činnost. Porušení tohoto zákona má těžké následky a hrozí za něj trest odnětí svobody v maximální výši 10 let. Další informace týkající se této problematiky naleznete na internetových stránkách australské národní bezpečnosti.

Občané Turecka mají povolen bezvízový vstup pouze v případě, že přilétají na bagdádské mezinárodní letiště z Turecka. Kromě toho mohou získat vízum při příletu na mezinárodní letiště Al Nadžaf.

Občané Bahrajnu a Saúdské Arábie mohou získat vízum při příletu na mezinárodní letiště v Basře a Al Nadžafu. Pokud přiletíte do Iráku bez vstupního nebo pracovního víza, riskujete vyhoštění (viz níže).

Hlavním pravidlem je, že s výjimkou výše uvedených státních příslušníků musíte získat vízum předem. Podle internetových stránek MZV však může být tzv. urgentní vízum vydáno po příletu, a to pouze v případě, že vám okolnosti znemožnily získat vízum předem a vy o tom můžete imigračního úředníka přesvědčit. Není známo, zda je tato možnost omezena na určité přístavy vstupu.

Získání cestovního víza do Iráku je složité a časově náročné. Žádost si můžete vyřídit na iráckém velvyslanectví. Všechny žádosti jsou však ověřovány v Bagdádu. I když vízum získáte, může vám být vstup do Iráku po příjezdu odepřen.

Irácký Kurdistán

Návštěvníci z následujících zemí/oblastí: EU, Andorra, Austrálie, Brazílie, Kanada, Island, Írán, Japonsko, Kuvajt, Lichtenštejnsko, Monako, Nový Zéland, Norsko, Katar, San Marino, Jižní Korea, Švýcarsko, Turecko, Spojené arabské emiráty, Spojené státy a Vatikán získají na mezinárodním letišti v Erbílu nebo Sulajmáníji vstupní razítko na max. 15 dní.

Letadlem

Mezinárodní letiště Bagdád, říjen 2003

Mezinárodní letiště Bagdád (IATA: BGW) se nachází asi 16 km od centra Bagdádu.

• Mezinárodní letiště Basra (ORMM/BSR)
• Mezinárodní letiště Erbil (ORER/EBL)
• Mezinárodní letiště Nadžaf (ORNI/NJF)
• Mezinárodní letiště Sulajmáníja (Sulaimaniyah Intl. Airport (ORSU/ISU)
• Mosul International Airport (ORBM/OSM)

Baghdad International Airport (BGW)

K dispozici jsou následující lety :

• Austrian Airlines do/z Vídně
• Air Arabia do/z Šardžá
• Egypt Air do/z Káhiry
• Emirates do/z Dubai
• Etihad Airways do/z Abu Dhabi
• flydubai do/z Dubaje
• Gulf Air do/z Bahrajnu
• Iraqi Airways do/z Ammánu, Basry, Bejrútu, Káhiry, Damašku, Dillí, Karáčí, Frankfurtu, Dubaje, Erbílu, Isfahánu, Istanbulu, Kuvajtu, Londýna, Dillí, Najaf, Sulajmáníja, Teherán
• Middle East Airlines do/z Bejrútu
• Qatar Airways do/z Dauhá
• Royal Jordanian do/z Ammánu
• Syrian Air do/z Damašku
• Turkish Airlines do/z Istanbulu, Ankary, Antalye

Mezinárodní letiště Erbil

Lety do kurdského regionu v severním Iráku přilétají na mezinárodní letiště Erbil. Mezi mezinárodní dopravce patří Emirates, Etihad Airways, Lufthansa, Austrian Airlines, Royal Jordanian, Qatar Airways, která létá do Dauhá. Kurdský region, který je relativně bezpečnější než zbytek Iráku, zaznamenal od roku 2003 obrovský růst a investice, díky čemuž je Erbíl výhodnou destinací pro podnikání v regionu.

Autem

Dálnice v Iráku jsou v dobrém stavu, nicméně pro cesty na delší vzdálenosti se doporučuje využít leteckou dopravu.

Z Turecka

Nejlepším způsobem vstupu do severní části země je jízda autem z Turecka. Tato oblast země je relativně bezpečná, alespoň ve srovnání se zbytkem země. Pohraniční policie a místní obyvatelé vám poradí, ve kterých městech je bezpečné cestovat (Zakho, Dohuk, Erbil, As-Sulajmáníja atd.), a budou vás varovat před konkrétními městy (např. Mosul).

Z tureckého Diyarbakiru pojedete na jihovýchod do Zakho v Iráku. Je možné jet předem domluveným taxíkem, průměrná cena této jízdy je 150 amerických dolarů a většina řidičů mluví pouze kurdsky nebo arabsky. Často budete přestupovat na taxi v Silopi asi pět minut od iráckých hranic, nebo budete přestupovat asi 70 km od hranic a odtud pokračovat dál. Taxikář vám pak na hranicích vyřídí veškeré papírování. To znamená, že váš řidič běhá od budovy k budově a nechává si orazítkovat a schválit papíry. Pro tureckou část hranice musíte mít fotokopii pasu, kterou vyžadují, abyste jim nechali u sebe (fotokopii, ne pas).

Mnohem levnější možností je jet autobusem z Diyarbakiru přímo do Silopi. To nebude stát více než asi 20 YTL. Ze Silopi otogar (autobusové nádraží) se snadno dostanete taxíkem do Zakho. Dobrý taxikář zvládne veškeré kopírování a papírování na turecké straně.

Na tomto místě dokončíte jízdu přes hraniční přechod do Iráku. Taxikář vás poté odveze na irácké imigrační a celní oddělení. Všechny osoby a vozidla vstupující do Iráku musí být celníky prohledány na přítomnost kontrabandu a jejich vozidla jsou registrována a platí se za ně určitý druh kolkovného, nicméně občas se prohlídky neprovádějí. Bez této kolkové daně je pro neirácké vozidlo nezákonné nakupovat benzín na některé ze státních čerpacích stanic po celé zemi. Po zaplacení případného dovozního cla na celnici a obdržení známky na vozidlo vám imigrační úředníci zkontrolují pas a dají vám do něj razítko, pokud máte vízum. Na některých pozemních hraničních přechodech vám navíc sejmou otisky prstů a/nebo pořídí fotografii. Od července 2008 se na tomto hraničním přechodu neplatí žádný vízový poplatek.

Na tomto místě se ocitnete na stanovišti pohraničních taxíků, několik kilometrů za městem Zakho, a možná si budete muset najmout další taxi, abyste se dostali do centra Zakho (5 000-10 000 dinárů). Za cestu taxíkem z tureckého města, kde jste přestupovali, do Zakho zaplatíte asi 40 amerických dolarů. Je to bezpečné místo, kde se můžete setkat se svými přáteli nebo si pronajmout taxi do jiné části země. Při čekání si vychutnejte čaj.

Z Jordánska

Při pozemním přejezdu z Jordánska se připravte na dlouhou cestu. Cesta východní jordánskou pouští se podobá měsíční krajině. Cesta z Ammánu do Bagdádu může trvat 10-15 hodin. Z Ammánu vyrazíte mezi pátou a desátou hodinou ranní a na hraniční přechod dorazíte asi o čtyři hodiny později. Hraniční přechod může trvat od hodiny a půl (za velmi dobrého počasí) až po více než pět nebo šest hodin. Vstup do Iráku trvá obvykle přibližně o polovinu kratší dobu než výstup z Iráku. Jordánští imigrační a celní úředníci jsou velmi vybíraví v tom, koho pustí dovnitř.

Z Kuvajtu

Cesta z kuvajtské hranice je stejně obtížná jako přechod z Jordánska. Přechod přes Kuvajt je ještě komplikovanější tím, že kuvajtští imigrační a celní úředníci jsou ještě přísnější než jordánští a cokoli je může přimět k tomu, aby vám svévolně zablokovali vstup nebo výstup. Plížit se do vojenského konvoje se nedoporučuje, protože vaše vozidlo by si mohli střelci z věží konvoje splést se sebevražedným útočníkem.

Spolehlivá, ale nenápadná doprava je v Iráku nutností. Pravděpodobně bude nejlepší pořídit si vozidlo, které splyne s ostatními vozy na silnici. Běžné jsou vozy značek Toyota, Hyundai a Kia spolu s méně známými východoevropskými a asijskými značkami. BMW a Mercedesy jsou v Iráku také k vidění, ale jsou méně časté, zejména ty pěkné, které mají obvykle volant na pravé straně.

Autobusem

Do Iráku je možné se dostat z Jordánska autobusem z Ammánu. Autobusovou dopravu do Iráku mohou mít i jiné země. Do Iráku se mohou za pracovními účely dostat i občané třetích zemí; tyto autobusy obvykle vyjíždějí z Kuvajtu.

Z Turecka jezdí dálkové autobusy do Dohuku a Arbílu z Istanbulu (80 USD v roce 2016), cestou zastavují v Malatyi, Batmanu, Diyarbakiru a dalších městech

Z Íránu vyjíždějí pravidelné autobusy do Sulejmaníje z Teheránu. Jednou týdně jezdí také autobus z Kermánšáhu. Jinak z Kermánšáhu sdílené taxi s přestupem v Sanandaji, Marivanu, na íránsko-irácké hranici (zde můžete očekávat přátelský, ale rozsáhlý výslech až několik hodin) a v první vesnici za hranicí. S časným startem z Kermánšáhu můžete do Sulejmaníje dorazit brzy odpoledne.

Doprava

• V Kurdistánu je veřejná doprava vzácná, i když pravidelné autobusy spojují Zakho a Dohuk a stojí asi 2 USD. Z Dohuku jezdí po celý den sdílené taxíky do Erbilu a dalších měst. Silnice z Dohuku do Arbílu vede na jih poblíž Mosulu, ale neopouští kurdské území a je tedy bezpečná, i když možná až příliš blízko.

• Sdílené taxíky jsou možná nejbezpečnějším způsobem cestování v iráckém Kurdistánu, protože ani řidiči nemají zájem opustit provincii.

Autem

Jízda v noci může být bezpečnější alternativou jízdy ve dne, je však třeba dodržovat několik pravidel:

• Vyhýbejte se centrům měst. Ačkoli většina Iráčanů o půlnoci spí, těch několik málo, kteří jsou vzhůru, téměř jistě neudělá nic dobrého.

• Dejte si pozor na armádu. Pokud jste venku pozdě v noci a efektivně se snažíte splynout s místními obyvateli, mohli byste být mylně považováni za nepřátele/potížisty. Na kontrolních stanovištích s vámi budou také zacházet jako s podezřelým, a dokud nerozhodnou, že nejste cílem, musíte se chovat opatrně.

• Pokud se setkáte s armádou, ujistěte se, že máte rozsvícená světla (v noci), zpomalte nebo zajeďte ke krajnici a řiďte se všemi pokyny. Pokud se blížíte ke kontrolnímu stanovišti, vypněte světla.

Mluvte

Úředním jazykem v Iráku je arabština. Většina iráckých Arabů však hovoří jednou ze dvou národních variant irácké arabštiny(severní a jižní). Severní odrůdou známou jako Qeltu Iraqi se mluví v oblastech jako Mosul, Dohuk a Kirkúk, zatímco jižní odrůdou známou jako Gilit Iraqi se mluví v Bagdádu, Karbale a Amarahu. Odrůdy jsou pojmenovány podle výrazu pro „řekl jsem“ v jednotlivých dialektech („Qeltu“ v severní mezopotámštině a „Gilit“ v jižní mezopotámštině). Muslimský bagdádský dialekt je však nejprestižnějším arabským dialektem v zemi. Mezopotámské variety tvoří periferii s levantskou skupinou na dalekém severozápadě, zálivskou skupinou na dalekém jihovýchodě a chuzestánskou na irácko-íránské hranici.

Anglicky se běžně nemluví a většina cestovatelů se v různých obchodech, na trzích a v kavárnách nedomluví. Další nevýhodou je, že mluvení anglicky vás okamžitě identifikuje jako cizince. To je nebezpečné kvůli silné podzemní síti Iráčanů, kteří informují útočníky o možných cílech.

V Kurdistánu se mluví kurdsky, a to v jedné ze dvou variant: Kurdština se skládá z kurmánštiny a soránštiny. Kurmandžštinou se mluví v Dohuku a okolí, zatímco soranštinou se mluví v Arbílu (Hewlar) a Sulajmáníji a okolí. Tyto dvě variety jsou vzájemně nesrozumitelné. Hojně se však mluví také maslavskou arabštinou a počet mluvčích angličtiny roste.

Viz

Hrobka neznámého vojína, Bagdád

Uplynulých 40 let katastrofální vlády a ničivých válek se podepsalo na iráckém cestovním ruchu. Po pádu vlády Saddáma Husajna, která byla zarytě nepřátelská vůči šíitskému náboženství, se náboženští poutníci, většinou z Blízkého východu, Íránu a Střední Asie, ve velkém počtu vrátili na svatá místa v jižním Iráku, zejména do duchovního domova šíitského islámu v Karbale. Náboženské poutě jsou i nadále poměrně nebezpečné, ale větší míru bezpečí přináší jejich počet a znalost arabského regionu. A poutě jsou samozřejmě naléhavějším důvodem k cestování než prohlídka památek!“

Lze jen doufat, že se tento velký a starobylý region brzy dočká větší bezpečnosti a stability, protože je fascinujícím cílem cest pro každého, kdo se zajímá o historii, ať už jde o starověké dějiny staré 4000 let, středověké islámské a později osmanské dějiny nebo moderní dějiny počátku 21. století. Výše zmíněné konflikty a špatná vláda nebyly k iráckým ruinám přívětivé, zejména pokud jde o rozsáhlou přestavbu starověkého Babylonu provedenou Husajnovou vládou a později zanedbanou zahraniční vojenskou přítomností. Ale přitažlivost takových starověkých měst, jako je babylonské hlavní město Babylon; starověké město Ur z první velké civilizace lidstva, Sumeru; významná parthská města ve velkolepé Hatře a hlavním městě Ktésifonu; a asyrské hlavní město Aššúr, zůstává dostatečně velká na to, abychom přehlédli způsobené škody.

Velká mešita v Samarře, město Samarra

Nejsvětější místa šíitského islámu mimo Saúdskou Arábii se nacházejí v úrodném srdci Iráku, v Dolní Mezopotámii. K šíitsko-sunnitskému rozkolu v islámu došlo v polovině 7. století př. n. l. kvůli sporu o skutečného nástupce proroka Mohameda, přičemž šíité podporovali Alího ibn Abí Táliba, který se měl stát prvním imámem a jehož hlavní město chalífátu se nacházelo ve středověkém městě Kufa. Alího hrob se nachází v dnešním Nadžafu v mešitě imáma Alího, jednom z nejposvátnějších míst šíitského islámu. Třetí imám, Prorokův vnuk Husajn ibn Alí, je všeobecně uctíván jako jeden z největších mučedníků šíitského islámu a dvě velké mešity v Karbale, mešita Al Abbás a svatyně imáma Husajna (která stojí na jeho hrobě), jsou místem nejvýznamnější pouti šíitů, aby uctili Ašuru, den smutku za imáma Husajna. V Samarře se nachází další z nejvýznamnějších šíitských mešit, mešita al-Askari, která slouží jako hrobka imámů ‚Alího al-Hádího a Hasana al-‚Askariho. Tato mešita je tragicky poškozená, v roce 2006 utrpěla při sektářských násilnostech exploze, které zničily kopuli, minarety a hodinovou věž. A konečně mešita Al-Kadhimiya v Kadhimiyi je uctívána, protože je pohřebištěm sedmého a devátého imáma, Musy al-Kadhima a Muhammada at-Taqiho. V této mešitě jsou také pohřbeni slavní historičtí učenci, šajch Mufíd a šajch Násir ad-Dín Túsí. V Iráku se nacházejí také významná svatá místa sunnitského islámu, zejména bagdádská mešita abú Hanífy, postavená kolem hrobky abú Hanífy an-Nu’mana, zakladatele školy Ḥanafí islámské náboženské jurisprudence.

Pokud jde o moderní zajímavosti, nejvíce jich představují velké modernistické sochy a paláce vlády Saddáma Husajna, které se nacházejí především v Bagdádu (nebo na vrcholu některých z nejvýznamnějších světových památek…). Vzhledem k válečným konfliktům, vnějším i vnitřním, a vládním zvěrstvům páchaným na vlastním lidu v posledních 40 letech lze jen očekávat, že v budoucnu dojde k rozsáhlé výstavbě památníků těm, kteří trpěli. Je však možné, že takový vývoj bude muset počkat, až se bouřlivá současnost národa uklidní. Do té doby je možné (i když často nebezpečné) navštívit města a místa bojů, které v posledním konfliktu zdomácněly po celém světě.

Koupit

Oficiální měnou je irácký dinár, téměř všude však budete moci utratit také eura € a americké dolary $. Počítejte s tím, že většina lidí nerada rozměňuje velké bankovky. Mějte také na paměti, že jakékoli vady na bankovkách (záhyby, inkoustová razítka z bank, natržení apod.) vzbudí podezření, že jste padělatel. Nenoste s sebou ani staré bankovky. Na každodenní výdaje s sebou noste převážně malé bankovky v podobě iráckých dinárů. Od zavedení nového iráckého dináru snížilo jeho všeobecné přijetí a důvěra význam amerických dolarů a mnoho obchodníků je nyní odmítá přijímat. Většina lidí však stále platí velké hotelové účty nebo platby za nájem pomocí USD nebo EUR kvůli obrovskému objemu bankovek potřebných k placení dináry. Směnný kurz kolísá ze dne na den a od města k městu, ale pohybuje se kolem 1175 dinárů za 1 USD. Inflace bývala relativně vysoká (65 % ročně od roku 2003), ale v posledních letech je mnohem nižší než dříve (11 % v roce 2008), díky čemuž se irácký dinár stává pro investory atraktivním cílem, na rozdíl od vietnamského dongu.

Poznejte bezpečnostní prvky nových dinárů a dolarových bankovek; je známo, že bývalá irácká vláda vyráběla průchozí americké bankovky v hodnotě 20, 10 a 5 dolarů a tito padělatelé zřejmě stále podnikají.

Jídlo

• Masgouf- Považuje se za irácké národní jídlo. Je to otevřený řez sladkovodní ryby pečený několik hodin po naložení v olivovém oleji, soli, kurkumě a tamarindu, přičemž kůže zůstává zachována. Mezi tradiční přílohy k masgoufu patří limetka, nakrájená cibule a rajčata a placka.

• Tepsi Baytinijan V Iráku také velmi oblíbené jídlo. Zapečený nákyp, který se obvykle skládá z masových kuliček, lilku, rajčat, česneku, cibule a brambor.

Nápoje

Povolený věk pro pití/nákup alkoholických nápojů je 10 let.

Alkohol je široce dostupný a pouliční prodejci obvykle dokáží sehnat alkohol, pokud ho opravdu potřebujete, ale opět si to jen říká o to, abyste byli označeni za cizince. Navíc, i když je alkohol legální, mnoho povstaleckých skupin v Iráku se zaměřilo na prodejce a pijáky alkoholu.

Spánek

Spánek v horkých letních měsících může být obtížný. Spaní venku a v blízkosti tekoucí vody je nejpohodlnějším prostředím, které lze najít mimo klimatizaci.

V iráckém Kurdistánu je spousta hotelů, a i když je těžké je najít v jakémkoli cestovním průvodci, každý na ulici vás nasměruje na blízké místo. V Zakhu, Dohuku ani Arbílu jich není nedostatek. Ceny se pohybují kolem 15 až 25 USD za noc za jednolůžkový pokoj s koupelnou.

Práce

Práce v Iráku je velmi dobře placená. Typičtí zahraniční dodavatelé si mohou za bezpečnostní a administrativní práci vydělat až 100 tisíc dolarů ročně.

Zůstaňte v bezpečí

Památník Hands of Victory, Bagdád

Irák sužuje řada problémů, které činí cestování riskantním a obtížným. Bezpečnostní situace je nebezpečná téměř v každé oblasti země a pod vlivem pokračujících teroristických útoků se stále zhoršuje. Odpor proti pokračující vojenské okupaci, silám USA a Spojeného království a irácké armádě, policii nebo komukoli, kdo je spojen s iráckou vládou, stejně jako rostoucí frakční a sektářské konflikty činí z pouličních bojů, bombových útoků a dalších projevů ozbrojeného násilí každodenní záležitost.

Nejvíce nestabilní je centrální třetina země; jižní přístavy jsou méně nebezpečné, ale jen relativně. Severní Irák, respektive Kurdistán, je však bezpečný a od roku 2003 trpí jen velmi málo násilnostmi. Velká města, včetně Bagdádu, jsou živnou půdou pro politické převraty, únosy a další podzemní aktivity, proto postupujte opatrně. Kurdská pešmerga (armáda) má více než 100 000 mužů a každá silnice, město, město a dokonce i vesnice má kontrolní stanoviště, kudy se vjíždí a vyjíždí. Všichni nekurdové jsou důkladně prohledáváni a občas sledováni vnitřní tajnou policií. Nemusíte se však bát, právě proto na severu téměř neexistuje šance na terorismus. Policie je přátelská a všichni se rádi setkávají s cizinci, zejména s Američany.

Cestování o samotě z vás dělá snadný cíl únosu a je lepší se mu vyhnout – pokud možno cestujte s překladatelem/ochrankou. Pro vaši osobní ochranu jsou k dispozici rozsáhlé soukromé i státní bezpečnostní služby – důrazně doporučujeme využít dostupných možností pro vaši vlastní bezpečnost. Pokud jste v Iráku zaměstnáni, poraďte se se svým zaměstnavatelem o způsobu řešení vaší osobní bezpečnosti. Nezávislí dodavatelé mají obvykle ochranku zajištěnou od svých klientů, pokud ochranka zajištěna není, měli byste vážně zvážit, zda do Iráku necestovat, pokud musíte jet, měli byste si najmout ozbrojenou ochranku a nechat se řádně vyškolit ve vhodných ochranných pomůckách, přežití a zbraních.

Uvědomte si, že v Iráku, stejně jako v nedávno skončené bývalé válečné zóně, jsou všude minová pole, zejména v poušti, nevstupujte na pole, zejména neoznačená, pokud si nejste zcela jisti, že je to bezpečné.

LGBT návštěvníci

UPOZORNĚNÍ: Homosexuální soukromé akty jsou podle mravnostních zákonů nezákonné s tresty až 7 let vězení, pokutami, mučením a deportací. Mstivé popravy, bití a mučení jsou na denním pořádku a vládní úředníci se k nim připojují, spolupodílejí se na nich nebo před nimi zavírají oči. Žádné ubytování není pro LGBT přátelské a když zjistí, že jste gay, bude vám odepřeno, budete zabiti, zbiti, mučeni a uvězněni. Diskriminace, zneužívání, vraždy ze cti a vraždy jsou stále běžné. Útoky na kohokoli LGBT se výrazně zvýšily po globálním stažení z Iráku a s invazí ISIS, a i když byl ISIS v roce 2017 v Iráku poražen, smrtelné hrozby pro LGBT návštěvníky přetrvávají. Pokud jste gay, do Iráku nejezděte.

Zůstaňte zdraví

Nejlépe je vždy pít balenou vodu. Obvykle se bude prodávat u prodejců a ve velkých obchodech a snadno ji najdete. Většina iráckých vodárenských společností čerpá vodu přímo z řek Tigris nebo Eufrat, upravuje ji ozonem a poté ji filtruje do lahví. Její chuť často není příliš dobrá a osoby s citlivým systémem by ji neměly pít. Mnoho pouličních prodavačů nabízí nápoje, jako je voda s citronovou příchutí, u kterých je třeba předpokládat, že nejsou pro zahraniční návštěvníky bezpečné.

Ti, kteří mají s Irákem zkušenosti, by měli při nákupu nápojů postupovat podle vlastního uvážení a předchozích zkušeností.

Pití místního čaje (chai) může být pro některé lidi bezpečné, protože je před podáváním přiveden k varu, ale v případě pochybností trvejte na použití balené vody. Na mnoho druhů nemocí přenášených vodou, znečištění a infekčních agens nemá převaření vody vliv a jsou ve vodě přítomny i po převaření.

Jak ukáže procházka kolem iráckého řeznictví, standardy přípravy potravin nejsou stejné jako v západních zemích a konzumace místních potravin může návštěvníkovi způsobit onemocnění. Snažte se přinést si vlastní. Vzhledem k tomu, že voda z kohoutku není obecně pitná, měli byste se vyhýbat zejména nepřevařeným potravinám.

Pokud se ocitnete v nepříjemné situaci, kdy vaše tělo odmítá jídlo a vodu kvůli něčemu, co jste neměli vypít, okamžitě najděte někoho, kdo umí arabsky, a pošlete ho do místní lékárny a požádejte o přípravek známý v místě jako „InterStop“ (podobný kofenotropu/Lomotilu). Funguje to lépe než všechny známé západní značky.

Respekt

Nikdy neukazujte ostatním chodidla. Většina Iráčanů to může považovat za velmi neuctivé, pokud nejste ve společnosti přátel. I když jste ve společnosti přátel, je lepší se omluvit, než dáte nohy do vzduchu s chodidly směrem k nějaké osobě.

Neplivejte na veřejnosti nebo směrem k ostatním, i když to zjevně děláte bez zlého úmyslu.

Ve většině velkých měst se vyhýbejte oslovování nebo oslavování režimu Saddáma Husajna.

Kontakt

Tento článek je pouze nástinem a potřebuje další obsah. Má šablonu, ale není v něm přítomen dostatek informací. Ponořte se prosím do něj a pomozte mu růst!

Tento článek obsahuje obsah článku Irák na Wikipedii. Seznam autorů naleznete v historii revizí této stránky.