Tento kamenný sloup původně stál ve městě Babylon. Je na něm vyobrazen Chammurapi, šestý babylonský král. (Foto se svolením www.louvre.fr)

Raná historie. Země dnes známá jako Irák byla nazývána kolébkou civilizace. Staří Sumerové, Babyloňané a Asyřané vytvořili v oblasti mezi řekami Tigris a Eufrat velké říše. V pozdějších dobách zde vládli Řekové, Římané, Peršané a osmanští Turci.

Za vlády Abbásovců (750-1258) se Bagdád stal centrem vzdělanosti pro celý muslimský svět. V roce 1258 však do oblasti vtrhli Mongolové, což vedlo k jejímu úpadku. Osmanští Turci po dlouhém boji získali Bagdád a údolí Tigridu a Eufratu od Persie v roce 1638. Region zůstal součástí rozsáhlé Osmanské říše až do konce první světové války v roce 1918.

Vytvoření Iráku. Po první světové válce získala Velká Británie kontrolu nad regionem jako mandát Společnosti národů (předchůdce dnešní Organizace spojených národů neboli OSN). Období mandátu trvalo od roku 1920 do roku 1932, kdy se Irák stal nezávislou konstituční monarchií pod vládou krále Fajsala I.

Od 30. do 50. let 20. století irácké politice dominoval premiér Núrí es-Sajd, prozápadní vůdce, který se významně zasloužil o modernizaci Iráku. V roce 1945 se Irák stal zakládajícím členem Ligy arabských států. V roce 1958 však byla monarchie svržena vojenským převratem, který vedl generál Abdul Karim Kassem. Núrí es-Sajd, král Fajsal II. a všichni členové královské rodiny byli zavražděni a Irák byl prohlášen republikou.

Republika. V letech 1958-1968 došlo k několika násilným změnám vlády. Sám Kásem byl zavražděn v roce 1963. V roce 1968 se moci chopila strana Baas a od té doby ji drží pouze pod dvěma vůdci – Ahmadem Hasanem al-Bakrem a Saddámem Husajnem, který se dostal k moci v roce 1979. Bohaté příjmy z ropy byly v Iráku použity na rozvoj hospodářství a výstavbu nových škol, nemocnic a dalších zařízení. Vláda však tvrdě postupovala proti vnitřním nepřátelům a vedla agresivní zahraniční politiku.

Dvě války. V roce 1980 Irák napadl Írán. Cílem Iráku bylo získat kontrolu nad vodní cestou Šatt al-Arab a možná i nad íránskými ropnými poli. Následovala dlouhá a nákladná válka, která skončila v roce 1988 bez jasného vítěze.

O dva roky později, 2. srpna 1990, Irák napadl a rychle dobyl svého malého, ale na ropu bohatého souseda Kuvajt. Iráckou akci odsoudila OSN a byly na něj uvaleny hospodářské sankce. Když se Irák nestáhl z Kuvajtu do 15. ledna 1991, což byla lhůta stanovená OSN, koalice států vedená Spojenými státy zahájila válku proti Iráku a Kuvajt rychle osvobodila.

Po válce čelil Irák povstání šíitských muslimů na jihu a Kurdů na severu. Obě skupiny byly potlačeny armádou. Saddám Husajn se navzdory porážce a zkáze způsobené válkou dokázal udržet u moci. OSN nadále uvalovala na Irák omezení, protože Husajn odmítal spolupracovat s jejími zbrojními inspektory. Ale i přes občasné americké nálety na irácké vojenské cíle se protiirácká koalice začala pomalu rozpadat.