Úřady silně potlačovaly právo na svobodu projevu, sdružování a shromažďování. Bezpečnostní složky nezákonně použily k potlačení protestů smrtící sílu, stovky lidí zabily a tisíce protestujících svévolně zadržely. Úřady svévolně zadržely více než 200 obránců lidských práv a mnoha z nich uložily tresty odnětí svobody a bičování. Nový zákon umožnil íránským ženám provdaným za muže s cizí státní příslušností předat íránské občanství svým dětem, ženy však nadále čelily diskriminaci a úřady zintenzivnily zásahy proti obráncům ženských práv, kteří vedli kampaň proti zákonům o nuceném zahalování. Etnické a náboženské menšiny se potýkaly se zakořeněnou diskriminací. Mučení a jiné špatné zacházení, včetně odepření lékařské péče, bylo i nadále rozšířené a systematické; docházelo k němu beztrestně. Byly vykonávány kruté, nelidské a ponižující soudní tresty. Desítky lidí byly popraveny, někdy i veřejně; několik z nich bylo v době spáchání trestného činu mladších 18 let. Systematicky byla porušována práva na spravedlivý proces. Úřady se dopouštěly pokračujícího zločinu proti lidskosti spočívajícího v nuceném zmizení tím, že systematicky tajily osud a místo pobytu několika tisíc politických disidentů, kteří byli v 80. letech 20. století tajně popraveni.
Podklad
Podle oficiálních údajů bleskové záplavy v březnu a dubnu postihly miliony lidí a zanechaly po sobě nejméně 77 mrtvých a tisíce vysídlených. Úřady byly kritizovány za to, že nevyčlenily dostatečné prostředky na pomoc a obnovu.
Sankce uvalené USA nadále negativně ovlivňovaly íránskou ekonomiku, což mělo nepříznivé důsledky pro uplatňování hospodářských, sociálních a kulturních práv.
Irán poskytoval vojenskou podporu vládním silám a milicím v ozbrojených konfliktech v Sýrii a Iráku.
Irán zůstal uzavřen nezávislým pozorovatelům v oblasti lidských práv. Amnesty International a několik orgánů OSN pro lidská práva, včetně zvláštního zpravodaje OSN pro situaci v oblasti lidských práv v Íránu, jehož mandát Rada OSN pro lidská práva v březnu obnovila, nemohly zemi navštívit.
Svoboda projevu, sdružování a shromažďování
Vládní orgány silně potlačovaly právo na svobodu projevu, sdružování a shromažďování.
Bezpečnostní složky používaly k rozehnání protestů zbytečnou nebo nepřiměřenou sílu a svévolně zadržovaly pokojné demonstranty.
V listopadu bezpečnostní složky potlačily celonárodní protesty a podle důvěryhodných zdrojů zabily více než 300 lidí včetně dětí; mnozí zemřeli na následky střelných poranění životně důležitých orgánů. Tisíce protestujících byly svévolně zadrženy. Mnozí byli vystaveni násilnému zmizení, mučení nebo jinému špatnému zacházení, včetně bití, kopání, bičování a bití. Úřady během protestů zavedly téměř úplné vypnutí internetu, aby zabránily lidem sdílet snímky a videa smrtící síly použité bezpečnostními silami.
Stovky dalších osob byly svévolně zadrženy v souvislosti s pokojným výkonem svých práv, zpravidla na základě falešných obvinění z porušení národní bezpečnosti. Nejméně 240 z nich byli obránci lidských práv, včetně právníků, aktivistů za pracovní práva, ekologických aktivistů, aktivistů za práva menšin, aktivistů za práva žen, bojovníků proti trestu smrti a těch, kteří usilovali o pravdu, spravedlnost a odškodnění za masové mimosoudní popravy a násilná zmizení v 80. letech 20. století. Několik rodinných příslušníků obránců lidských práv bylo vystaveno výslechům a jiným formám obtěžování. Mezi svévolně zadrženými byli také pracovníci sdělovacích prostředků a političtí disidenti.
Nezávislé skupiny občanské společnosti a lidskoprávní skupiny byly nadále zakázány. Pokračovala cenzura všech forem sdělovacích prostředků a rušení zahraničních satelitních televizních kanálů.
Vládní orgány prováděly razie na soukromých večírcích smíšeného pohlaví, zatýkaly a stíhaly desítky mužů a žen za porušování „veřejné mravnosti“. Jejich tresty zahrnovaly i bičování.
Facebook, Telegram, Twitter a YouTube zůstaly zablokovány. Úřady předvolaly k výslechu některé uživatele Instagramu s velkým počtem sledujících, včetně modelek, hudebníků a tanečníků, a v některých případech je zadržely a převzaly jejich účty.
V dubnu íránský generální prokurátor oznámil, že zveřejňování „falešných zpráv“ souvisejících se záplavami představuje problém národní bezpečnosti. Následně íránská kyberpolicie oznámila zatčení 24 uživatelů sociálních médií v provincii Chúzestán za „šíření zkreslených zpráv a fám“ a „narušování veřejného mínění“ v souvislosti se záplavami.
Lidskoprávní advokáti
Vládní orgány zasáhly proti lidskoprávním advokátům a některé z nich stíhaly v souvislosti s jejich pokojnou činností v oblasti lidských práv, včetně jejich obhajoby klientů, kteří čelili falešným obviněním z porušení národní bezpečnosti. V březnu byla Nasrin Sotoudehová odsouzena k 33 letům a šesti měsícům vězení a 148 ranám bičem. Kromě pěti let z jiného případu si musí odpykat 12 let z tohoto trestu. V červnu byl právník Amirsalar Davoudi odsouzen k 29 letům a třem měsícům odnětí svobody, z nichž si odpyká 15 let, a 111 ranám bičem.
Dělníci a aktivisté za pracovní práva
Tisíce pracovníků pořádaly v průběhu roku pokojné demonstrace a stávky na protest proti nevypláceným mzdám a důchodům, špatným pracovním podmínkám a životní úrovni, privatizaci podniků veřejného sektoru vedoucí k nevyhovujícím pracovním podmínkám a dalším stížnostem. Úřady zatkly desítky protestujících pracovníků na základě obvinění souvisejících s národní bezpečností a více než dvě desítky z nich odsoudily k trestům odnětí svobody a bičování.
Na Mezinárodní den pracujících použily bezpečnostní složky zbytečnou sílu k rozehnání pokojné demonstrace v Teheránu, zbily a svévolně zatkly desítky pracujících. Byly mezi nimi i aktivistky za práva pracujících Atefeh Rangízová a Neda Nadžíová, které byly za účast na protestu odsouzeny k pěti, respektive pěti a půl letům vězení.
V září byli uvěznění aktivisté za pracovní práva Sepideh Gholian a Esmail Bakhshi odsouzeni k 18, resp. 13 a půl roku vězení a 74 ranám bičem v souvislosti s jejich účastí na pokojných protestech proti nevyplácení mezd ve společnosti Haft Tappeh vyrábějící cukrovou třtinu v provincii Chuzestán a s veřejnými prohlášeními, v nichž uvedli, že byli ve vazbě mučeni. Státní televize odvysílala jejich vynucená „přiznání“ několik měsíců před soudním procesem. V prosinci byl trest Sepideh Gholianové snížen na pět let vězení a Esmailu Bakhshiovi na pět let vězení a 74 ran bičem.
Vláda nadále zakazovala nezávislé odbory.
Ekologičtí aktivisté
Desítky ekologických aktivistů byly zatčeny. Osm ochránců přírody bylo odsouzeno ke čtyřem až deseti letům vězení v souvislosti s jejich ochranářskými aktivitami, včetně provádění výzkumu ohrožené íránské fauny. Byli odsouzeni mimo jiné za „spolupráci s nepřátelskými státy proti Islámské republice“.
Mediální pracovníci
V souvislosti se svou prací byla stíhána řada novinářů, kteří byli odsouzeni k trestům odnětí svobody a/nebo bičování.
V červnu byl novinář Masúd Kazemí odsouzen ke čtyřem letům a šesti měsícům odnětí svobody a dvouletému zákazu novinářské práce v souvislosti s příspěvky na sociálních sítích, v nichž obvinil vládu z korupce.
V květnu byla zatčena novinářka Marzieh Amiriová, která informovala o protestu u příležitosti Mezinárodního dne pracujících. V srpnu byla na základě obvinění včetně „šíření propagandy proti systému“ odsouzena k deseti letům a šesti měsícům vězení a 148 ranám bičem, po odvolání byl trest snížen na pět let odnětí svobody.
V říjnu Revoluční gardy oznámily, že zatkly Rouhollaha Zama, redaktora populárního kanálu AmadNews v aplikaci pro zasílání zpráv, kterého úřady obvinily z podněcování protestů z prosince 2017 a ledna 2018. Íránská státní televize několik dní po jeho zatčení odvysílala jeho „přiznání“ v propagandistickém videu.
Političtí disidenti
Úřady zadržely nejméně 16 lidí, kteří v červenci podepsali otevřené dopisy požadující zásadní změny politického systému země; někteří byli obviněni z „urážky nejvyššího vůdce“.
Političtí disidenti Mehdi Karroubi, Mir Hossein Mousavi a Zahra Rahnavard zůstali v domácím vězení bez obvinění a soudu.
Ženská práva
V květnu parlament schválil návrh zákona, kterým se mění občanský zákoník a který umožňuje íránským ženám provdaným za muže s cizí státní příslušností předávat íránské občanství svým dětem. Nový zákon vstoupil v platnost poté, co jej v říjnu ratifikovala Rada strážců. Zatímco však děti íránských mužů získávají íránské občanství automaticky, nový zákon vyžaduje, aby ženy žádaly o občanství pro své děti a aby jejich děti před udělením občanství prošly bezpečnostní prověrkou ministerstva zpravodajských služeb.
V širším měřítku se ženy nadále potýkaly se zakořeněnou diskriminací v rodinném a trestním právu, a to i ve vztahu k manželství, rozvodu, zaměstnání, dědictví a politickým funkcím. Úřady nedokázaly kriminalizovat genderově podmíněné násilí na ženách a dívkách, včetně domácího násilí a předčasných a nucených sňatků, které byly i nadále velmi rozšířené. Soudní orgány zmírnily dlouholetý návrh zákona zaměřený na ochranu žen před násilím, který přezkoumávaly, a v září jej poslaly k posouzení vládnímu výboru pro návrhy zákonů.
Úřady zintenzivnily zásahy proti obhájcům ženských práv, kteří vedli kampaň proti diskriminačním zákonům o nuceném zahalování, a některé z nich odsoudily k vězení a bičování za obvinění včetně „podněcování a usnadňování korupce a prostituce“ prostřednictvím propagace „odhalování“. V červenci byly Yasaman Aryani a Monireh Arabshahi odsouzeny každá k 16 letům vězení a Mojgan Keshavarz k 23 a půl roku vězení. Všichni tři si musí odsedět 10 let. V září úřady zatkly tři členy rodiny prominentní íránské novinářky a aktivistky žijící v USA Masih Alinejadové jako odplatu za její aktivitu proti nucenému zahalování. V dubnu rozeslala policie řidičkám, které si údajně za jízdy sundaly hidžáb, textové zprávy s výzvou, aby obdržely oficiální varování, že pokud tak znovu učiní, budou jim zabavena auta.
Úřady nadále uplatňovaly diskriminační zákaz vstupu žen na fotbalové stadiony při domácích zápasech a zatýkaly ty, které se mu vzepřely, a obviňovaly je z trestných činů. V říjnu povolily 3 500 ženám sledovat kvalifikační zápas na mistrovství světa na národním stadionu. Stalo se tak po smrti Sahar Khodayari, která se zapálila před soudem, kde byla souzena kvůli obvinění souvisejícímu s jejím pokusem o vstup na stadion.
Diskriminace etnických menšin
Etnické menšiny, včetně Ahvázských Arabů, ázerbájdžánských Turků, Balúčů, Kurdů a Turkmenů, čelily zakořeněné diskriminaci, která omezovala jejich přístup ke vzdělání, zaměstnání a odpovídajícímu bydlení. Hospodářské zanedbávání regionů obývaných menšinami prohlubovalo chudobu a marginalizaci. Jediným vyučovacím jazykem na základních a středních školách zůstávala perština.
Příslušníci menšin, kteří se ozvali proti porušování svých práv, byli vystaveni svévolnému zadržování, mučení a jinému špatnému zacházení, nespravedlivým procesům a věznění. Zpravodajské a bezpečnostní orgány často obviňovaly aktivisty za práva menšin z podpory „separatistických proudů“ ohrožujících územní celistvost Íránu.
Azerbajdžánský aktivista za práva turkické menšiny Abbas Lesani byl v říjnu odsouzen k 15 letům vězení na základě obvinění včetně „šíření propagandy proti systému“ v souvislosti s jeho obhajobou práv ázerbajdžánských Turků. Musí si odsedět 10 let.
Desítky ahvázských arabských dobrovolníků, kteří poskytovali pomoc obětem povodní v Ahvázu, byly údajně svévolně zatčeny v souvislosti s jejich humanitární pomocí.
Vládní orgány využily listopadových protestů k tomu, aby se zaměřily na etnické menšiny a svévolně zatkly desítky Ahvázských Arabů, ázerbájdžánských Turků, Balúčů a Kurdů, včetně aktivistů za práva menšin.
Svoboda náboženského vyznání a přesvědčení
Svoboda náboženského vyznání a přesvědčení byla systematicky porušována v právu i praxi. Úřady nadále vnucovaly lidem všech vyznání a ateistům kodexy veřejného chování zakotvené v přísném výkladu šíitského islámu. Pouze šíitští muslimové směli zastávat klíčové politické funkce. Nadále bylo porušováno právo změnit náboženské přesvědčení nebo se ho vzdát. Těm, kteří se hlásili k ateismu, nadále hrozilo svévolné zadržení, mučení a trest smrti za „odpadlictví“.
Pokračovaly rozsáhlé a systematické útoky proti pronásledované bahaistické menšině, včetně svévolného zatýkání a věznění, násilného zavírání podniků, konfiskace majetku a zákazu zaměstnávání ve veřejném sektoru. Desítkám bahaistických studentů byl znemožněn přístup na univerzity vyloučením za pokojné praktikování jejich víry.
Další náboženské menšiny neuznané ústavou, jako jsou Yaresan (Ahl-e Haq) a Erfan-e Halgheh, byly pronásledovány za praktikování své víry a čelily systematické diskriminaci.
Desítky gonabádských dervišů zůstaly uvězněny na základě obvinění včetně „shromažďování a spolčování za účelem páchání trestných činů proti národní bezpečnosti“ v souvislosti s pokojným protestem, který byl v roce 2018 násilně potlačen.
Desítky křesťanů, včetně konvertitů, byly za praktikování své víry vystaveny pronásledování, svévolnému zadržování a trestům vězení. Pokračovaly razie v domovních kostelech.
Mučení a jiné špatné zacházení
Mučení a jiné špatné zacházení, včetně dlouhodobého držení v samovazbě, bylo nadále rozšířené a systematické, zejména při výsleších. Úřady důsledně nevyšetřovaly obvinění z mučení a nepohnaly odpovědné osoby k odpovědnosti.
Mučování mohlo způsobit nebo přispět k úmrtí několika osob ve vazbě. V září byla rodina Javada Khosravaniana informována, že zemřel ve vazbě poté, co byl několik dní předtím zatčen v Khorrambid, okrese v provincii Fars. Před zatčením byl údajně zdravý a v pořádku. Vedoucí provinčního ministerstva spravedlnosti nařídil vyšetřování jeho smrti. Objevily se zprávy, že po zatčení během listopadových protestů zemřelo ve vazbě několik lidí.
Vězňům svědomí byla záměrně odpírána odpovídající lékařská péče, často za trest. Obhájce lidských práv Arash Sadeghi byl nadále mučen odpíráním léčby rakoviny. V rámci nového trestního opatření nutily úřady vězně svědomí v teheránské věznici Evin platit za lékařskou péči poskytovanou mimo věznici a výrazně omezily právo na návštěvy rodiny.
Podmínky v mnoha věznicích a vazebních zařízeních zůstávaly kruté a nelidské, včetně přeplněnosti, omezeného množství teplé vody, nedostatečné stravy, nedostatečného počtu lůžek, špatného větrání a zamoření hmyzem.
Islámský trestní zákoník nadále stanovoval tělesné soudní tresty rovnající se mučení, včetně bičování, oslepování a amputací. Desítky osob byly odsouzeny k bičování za krádeže a napadení, jakož i za činy, které by podle mezinárodního práva v oblasti lidských práv neměly být trestné. Mezi tyto činy patřila účast na pokojných protestech, navazování mimomanželských vztahů, účast na večírcích se smíšeným pohlavím a pití alkoholu. V červenci byl kurdský zpěvák Peyman Mirzazadeh odsouzen ke 100 ranám bičem poté, co byl obviněn mimo jiné z „pití alkoholu“. V říjnu byla ve věznici v Sari v provincii Mazandaran amputována ruka vězni za krádež.
Trest smrti
Po nespravedlivých procesech byly popraveny desítky lidí, někteří z nich veřejně. Bylo mezi nimi několik osob, kterým v době spáchání trestného činu nebylo ještě 18 let.
Trest smrti byl zachován za jednání chráněné mezinárodním právem v oblasti lidských práv, včetně některých dobrovolných sexuálních styků mezi osobami stejného pohlaví a mimomanželských sexuálních vztahů, a také za nejasně formulované trestné činy, jako je „urážka Proroka“, „nepřátelství vůči Bohu“ a „šíření korupce na zemi“.
Islámský trestní zákoník nadále stanovil jako způsob popravy ukamenování.
Nespravedlivé soudní procesy
Systematicky docházelo k porušování práv na spravedlivý proces.
Vynucená „přiznání“ získaná mučením a jiným špatným zacházením byla vysílána ve státní televizi a soudy je používaly k vynesení rozsudků. V srpnu bývalý vězeň Mazyar Ebrahimi uvedl, že orgány ministerstva zpravodajských služeb jej a další osoby zatkly v roce 2012 v souvislosti se zabitím několika íránských jaderných vědců a opakovaně je mučily, aby z nich vymohly „přiznání“, která byla vysílána ve státní televizi. Poslanec Mahmúd Sadeghí následně předložil návrh zákona, který kriminalizuje natáčení a vysílání vynucených přiznání, ale je nepravděpodobné, že by se stal zákonem. V listopadu státní média odvysílala vynucená „přiznání“ demonstrantů zatčených během celonárodních protestů v tomto měsíci.
Odsouzeným souzeným před zvláštními soudy zabývajícími se finanční korupcí bylo odepřeno právo odvolat se proti rozsudku odnětí svobody a na odvolání proti rozsudku smrti jim bylo poskytnuto pouze 10 dní. V červenci justice oznámila, že od svého vzniku v polovině roku 2018 tyto soudy vydaly 978 rozsudků, včetně devíti rozsudků smrti a 161 rozsudků bičování.
Vládní orgány nadále odpíraly osobám čelícím některým obviněním, včetně těch, která se týkala národní bezpečnosti, přístup k nezávislým právníkům ve fázi vyšetřování. Některým osobám byl přístup k obhájci odepřen i během soudního řízení.
Probíhající zločiny proti lidskosti
Úřady se dopouštěly pokračujícího zločinu proti lidskosti spočívajícího v nuceném zmizení tím, že systematicky tajily osud a místo pobytu několika tisíc politických disidentů, kteří byli násilně zmizeni během vlny tajných hromadných mimosoudních poprav v Íránu v období od července do září 1988. Pokračující utrpení způsobené rodinám obětí porušovalo absolutní zákaz mučení a jiného špatného zacházení.
Mnoho úředníků, kteří jsou podezřelí z účasti na násilných zmizeních a hromadných mimosoudních popravách v roce 1988, včetně osob spojených s „komisemi smrti“, nadále zastávalo mocenské funkce. Alireza Avaei zůstal íránským ministrem spravedlnosti; v březnu byl Ebrahim Raisi jmenován šéfem soudnictví; a v červenci Mostafa Pour Mohammadi, poradce šéfa íránského soudnictví a bývalý ministr spravedlnosti, pohrozil osobám zasazujícím se o pravdu a odpovědnost trestním stíháním za „terorismus“ a „spolčení“ s nepřáteli Íránu.
Amnesty International, Írán: Tisíce lidí byly svévolně zadrženy a hrozí jim mučení při mrazivém zásahu po protestech (tisková zpráva, 16. prosince 2019), https://www.amnesty.org/en/latest/news/2019/12/iran-thousands-arbitrarily-detained-and-at-risk-of-torture-in-chilling-post-protest-crackdown/
Amnesty International, Iran: Amnesty International, Iran: Shocking 33-year prison sentence and 148 blashes for women’s rights defender Nasrin Sotoudeh (Press Release, 11 March 2019), https://www.amnesty.org/en/latest/news/2019/03/iran-shocking-33-year-prison-term-and-148-lashes-for-womens-rights-defender-nasrin-sotoudeh/
Amnesty International, Iran: (Index: MDE 13/1295/2019), https://www.amnesty.org/en/documents/mde13/1295/2019/en/
Amnesty International, Iran: Abuse of prisonled activist must stop: Sepideh Gholian and Esmail Bakhshi (Amnesty International, Írán: Šokující smrt fotbalové fanynky, která se zapálila, odhaluje dopad pohrdání právy žen (tisková zpráva, 10. září 2019), https://www.amnesty.org/en/latest/news/2019/09/iran-shocking-death-of-football-fan-who-set-herself-on-fire-exposes-impact-of-contempt-for-womens-rights/
Amnesty International, Iran: Šokující prohlášení vysokého úředníka poukazují na beztrestnost masakrů ve věznicích v roce 1988 (Index: MDE 13/0815/2019), https://www.amnesty.org/en/documents/mde13/0815/2019/en/