Jak se cítíte?
Prognóza, co dělat, když máte pozitivní test, je v podstatě stejná, jako když pozitivní test nemáte, tedy zůstat na místě. A zůstaňte samokaranténní. Nikomu se nevystavujte. Nikam nechoďte.

Já jsem se do karantény dostal okamžitě, jakmile jsem se cítil nemocný. Bylo to ještě před vydáním příkazu k povinné karanténě, protože nevíte, jestli jste ji měli, nebo ne. Právě se snažím obvolat všechny známé a probrat s nimi, jak se cítí a jestli mají nebo nemají příznaky. Musíte předpokládat, že ji máte. Musíte předpokládat, že to nějakým způsobem můžete velmi snadno přenést na někoho jiného.

Druhá věc je, že pokud máte pozitivní test, prostě to překonáte, pokud to vaše tělo zvládne. Pokud se nakazíte a vaše tělo se s tím popere, budete mít protilátky a začnete přispívat ke stádní imunitě. Představa, že všichni nakonec skončí s těmi společnými protilátkami, je pro mě záhadná. Je zřejmé, že jediná věc, kterou můžete udělat, abyste změnili šance všech, je dát se do karantény.

Zdá se, že je spousta mladých lidí, kteří se nebojí, že to dostanou.
Myslím si, že to, co mladí lidé potřebují vědět, je všude, kde je možná menší pravděpodobnost, ale musí se léčit. Mohou tuto nemoc šířit tím, že ji nebudou brát vážně. Mohou ji na někoho šířit tím, že předpokládají, že sami nebudou mít žádné nežádoucí účinky, a proto mohou dál pařit a chodit, kam chtějí. To prostě není pravda. Musí pochopit, že každý je součástí reakce na tuto nemoc.

Doufám, že to nikdo nemá špatné. Prostě nevíte, kdo má silný imunitní systém a kdo ne. Dnes mi můj lékař řekl, že v Santa Monice je devatenáctiletý chlapec na umělé plicní ventilaci. Neexistuje žádná záruka, že když je člověk mladý, tak ho to nepostihne. Věc, kterou bychom si měli všichni velmi dobře uvědomit, je, že cestováním po městě a přesouváním tohoto zárodku z místa na místo neúmyslně riskujete životy všech, včetně těch nejzranitelnějších, lidí, kteří mají astma, nebo lidí, kteří jsou opravdu staří.

Jak dlouho jste doma?
Je to asi 10 dní. Není to tak dlouho, ale připadá mi to jako věčnost . Připadá mi to jako dlouhá doba. Předpokládám, že to mám z létání tam a zpátky do New Yorku na koncert Love Rocks v Beaconu. A teď se ukázalo, že několik lidí, kteří byli na té show, mělo pozitivní testy. Budu se snažit se všemi spojit a dál s nimi mluvit.

Mám štěstí, že to se mnou není nijak vážné. Asi mám opravdu silný imunitní systém. Je toho tolik, co nevíme. Jediné, co můžete udělat, je nikam nechodit, nikde se neukazovat. Teď mě mrzí, že jsem nejel do New Yorku a neudělal tu benefici. Říkám si: „O kolik jednodušší by to bylo, kdybych prostě zavolal a řekl: „Ne, nebudu cestovat letadlem přes celou zemi a strávit dva dny v New Yorku se všemi těmi lidmi, kteří zpívají po celé zemi.“

To jsi nemohl vědět.
Tehdy jsem to nevěděl. Už tehdy šlo o to být opatrný a říkat: „Budu narážet lokty, nebudu si podávat ruce a nebudu nikoho objímat. Nebudu se tak na téhle výstavě chovat“. Ale stejně jste v těsné blízkosti a dýcháte stejný vzduch. Dělají se stěry na mikrofony, ale někdo ze štábu je má. Co já vím, tak to má ode mě. Mohl jsem to dostat od člena štábu, který to má, nebo to mohl dostat ode mě. Nevím. Cestoval jsem letadlem, abych se tam dostal.

Jak se doma zabavuješ?
No, vedu spoustu opravdu skvělých rozhovorů se svými přáteli, se kterými jsem dlouho neměl čas. To je ono. Snažím se sledovat všechny členy své rodiny a všechny své přátele. Když se člověk uklidní a začne přemýšlet o ostatních lidech a jejich zranitelnosti… Znám všude lidi, které normálně nestíhám sledovat. Ale teď jsem schopen jim zavolat a zjistit, jak se jim daří.

Poslouchám hudbu. Dívám se na nějaké pořady. Trávím spoustu času čtením všech těch článků. V New York Times je spousta lékařských bulletinů a článků. Když jsi mi předtím volal, poslouchal jsem tiskovou konferenci s guvernérem Cuomem. Jsou to všechno opravdu dobré a důležité informace.