Na začátku 90. let, když jí bylo 15 let, prožila Mayim Bialik zkušenost, která jí změnila život. Byla hvězdou sitcomu Blossom o Blossom Russoové, jediné dceři italsko-americké rodiny se třemi dětmi. Blossom, jejíž matka opustila rodinu kvůli kariéře, byla kreativní a svéhlavá – ne nepodobná herečce, která ji ztvárnila.

Být televizní hvězdou však nebylo to, co Bialikové změnilo život. Byl to učitel biologie při natáčení, který v Bialikové vypěstoval zájem o vědu a dodal jí sebevědomí, aby se jí věnovala. „Byla jsem pilná studentka, ale věda pro mě nebyla přirozená,“ říká. „Proto jsem si myslela, že pro mě není jako kariéra otevřená.“ Tato životní lekce Bialikové zůstala a myslí si, že spousta dívek se od vědy odklání, protože jejich zájem není rozvíjen.

Crushing on Science

Díky této učitelce biologie Bialiková po Blossomu pokračovala na UCLA, kde vystudovala bakalářský obor neurovědy s vedlejším zaměřením na hebrejštinu a židovská studia a v roce 2007 získala doktorát z neurovědy. Škola však byla i nadále náročná. „Na vysoké škole ani na postgraduálním studiu jsem nepatřila ke špičce,“ říká. Vytrvala však, protože ji věda nadchla.

„Konkrétně jsem se zamilovala do akčního potenciálu a elektrických vlastností neuronu, když jsem byla v prvním semestru na UCLA,“ vysvětluje. „Miluji porozumění způsobu, jakým myslíme, cítíme a komunikujeme – a neurověda je věda o tom všem.“

Po získání doktorátu Bialiková předpokládala, že zamíří na profesorské místo. Ale poté, co se vdala a narodili se jí dva synové, chtěla se svým dnes již bývalým manželem Michaelem Stonem vychovávat své děti bez pomoci chův a jeslí a učitelský úvazek jí neposkytoval potřebnou flexibilitu. Neplánovala se vrátit k herectví, ale brzy končící zdravotní pojištění ji přimělo přehodnotit své rozhodnutí.

Spojení s postavou

Možná, pomyslela si Bialiková, by mohla vzít pár hereckých rolí a pojistit se u Screen Actors Guild. V televizi se držela zuby nehty, objevila se v epizodách kriminálního seriálu Bones, který se vysílal na stanici Fox do roku 2017, a v seriálu Saving Grace, který se vysílal na TNT do roku 2010. Později v roce 2010 její manažer sehnal Bialikové konkurz do seriálu Teorie velkého třesku, který nikdy neviděla, ale ke kterému okamžitě pocítila vztah. Námět se jí líbil a čas natáčení byl ideální: natáčení probíhá od srpna do dubna, a to pouze v době „školního vyučování“.

A v neobvyklém případě umění napodobujícího život byla role téměř příliš dobrá, než aby byla pravdivá: měla hrát doktorku Amy Farrah Fowlerovou, pozdě rozkvetlou, mozkově vyspělou, módně problematickou a společensky neohrabanou neurobioložku. Bialiková se se svým televizním alter egem úplně neztotožňuje, ale rozhodně cítí spojitost.

„Líbí se mi, že Amy je pozdní květ,“ říká Bialiková. „Nestydí se za to a opravdu se snaží užívat si života se všemi věcmi, které se naučila ve společnosti s touto novou skupinou přátel.“

Bialiková je také hrdá na to, že v seriálu, který končí v roce 2019 po 12 sériích, vystupuje mnoho vědkyň, například mikrobioložka Bernadette Rostenkowski-Wolowitzová, kterou hraje Melissa Rauchová, a Leslie Winkleová v podání Sary Gilbertové, experimentální fyzička. „Líbí se nám, že seriál ukazuje světlejší stránku lidí, kteří jsou často tak trochu odsunuti na okraj společnosti,“ říká.

Jak být dívkou

Několik let po získání role doktorky Fowlerové byla Bialiková oslovena vydavatelem, aby napsala knihu pro dospívající dívky a jejich rodiče. Jmenuje se Girling Up: Kniha, kterou vydalo nakladatelství Penguin Random House v roce 2017, nabízí rozumné rady pro dospívající a biologická vysvětlení každodenních událostí, například proč cítíte motýly v břiše, když potkáte svou lásku. Velkou část inspirace pro knihu čerpala ze svých vlastních let, kdy byla šprtavou puberťačkou a teenagerkou a potýkala se s běžnými problémy dospívání, jako je její měnící se tělo a kluci.

„Existuje mnoho knih o pubertě, ale to, co by mě jako dívku a mladou ženu zajímalo, by se týkalo spíše kompletní zkušenosti s tím, že jsem žena – psychologie a sociologie a obraz těla a všechny tyto věci,“ říká. To je kniha, kterou se rozhodla napsat.

Podněcování k vědě

Bialiková se také věnuje inspirování dívek, aby uvažovaly o vědecké kariéře. „Využívám svého zviditelnění k tomu, abych povzbudila dívky a mladé ženy k zájmu o vědu a umožnila jim hlouběji pochopit, co mohou v tomto světě dělat,“ říká.

Ve všech svých hodinách přírodních věd byla „rozhodně v menšině“. Aby se s tím pokusila bojovat, spojila se v roce 2013 s DeVry University v Downers Grove ve státě IL a iniciativou HerWorld Initiative, aby středoškolačky nadchla pro vědu, technologie, inženýrství a matematiku neboli STEM. Muži získávají více vysokoškolských titulů téměř ve všech vědeckých a technických oborech. V některých oborech, jako je fyzika a informatika, získávají ženy pouze 20 % bakalářských titulů, uvádí zpráva Americké asociace univerzitních žen z roku 2015. Bialiková říká, že jako vysokoškolská a postgraduální studentka si občas „bolestně uvědomovala“ rozdíly v zacházení s muži a ženami.

Nerd Power

Popularita Teorie velkého třesku dala Bialikové jedinečnou příležitost podělit se o své hodnoty s širší komunitou. Za tímto účelem založila v roce 2015 web GrokNation.com, který se věnuje současným tématům přímým, výmluvným a „neokázale nerdským“ způsobem.

Bialiková založila tento web poté, co strávila řadu let psaním, převážně o rodičovství a judaismu, pro židovský web Kveller. Hledala větší platformu a rozhodla se to udělat sama. Každý den se na stránkách mohou objevit články o módě a veganské rtěnce vedle příběhů o duševních nemocech, což je téma, o kterém Bialiková píše často.

Velmi otevřeně mluví o svém vlastním boji s depresí, kterou zvládá pomocí léků i meditace. Je také zastánkyní psychoterapie; zdůrazňuje, že je důležité nechat si poradit, a snaží se bojovat proti stigmatu, které terapii obklopuje.

O klucích

Úspěch knihy Girling Up vedl možná nevyhnutelně ke vzniku doprovodné knihy pro kluky. Jmenovala se Boying Up: Jak být odvážný, smělý a skvělý, která dospívajícím chlapcům bez obalu radí, jak se z chlapců stát muži, včetně ochlupení na obličeji a na těle a vztahů. Kniha je „věcným zrcadlem, které odráží realitu a respekt, nikoliv zmatené rozpaky“, poznamenává recenze nakladatelství Kirkus publikovaná v květnu 2018.

Zatímco její první kniha vycházela z jejího vlastního dospívání, druhá kniha čerpá z jejích zkušeností s výchovou devítiletého Fredericka a třináctiletého Milese, k nimž, jak přiznává, měla zpočátku vztah jako k dívkám. „Snažila jsem se, aby fungovali jako dívky,“ říká. „Když byli rozrušení, měla jsem jako rodič a máma tendenci je obejmout a mluvit o tom. Ale jejich přirozenou tendencí bylo dobývat se. To pak předváděly ve své hře.“ Snaží se udržovat komunikační linky otevřené, i když se její synové třeba zdráhají mluvit.

„Jsem vyškolená jako neuroložka, abych rozuměla mužskému a ženskému tělu,“ říká. „Ukázalo se, že se mám o chlapcích hodně co učit.“

Pohledy na Prader-Williho syndrom

Mayim Bialiková v rámci svého doktorátu zkoumala obsedantně-kompulzivní poruchu (OCD) u dospívajících s Prader-Williho syndromem, vzácnou genetickou poruchou, která se vyznačuje nízkým svalovým tonusem a špatným růstem v raném věku, stejně jako problémy s chováním a mírnou kognitivní poruchou.

Postižení tímto onemocněním, které se vyskytuje přibližně u jednoho z 15 000 narozených dětí, mají neukojitelný hlad, nutkavě jedí a rychle se stávají obézními, říká doktor Shawn McCandless, vedoucí sekce klinické genetiky a metabolismu v dětské nemocnici v Coloradu a na lékařské fakultě Coloradské univerzity v Auroře. Novorozenci s Prader-Williho syndromem jsou skotačiví. Mezi druhým a pátým rokem života se u nich objevuje obsedantní chuť k jídlu. Trvá dvakrát až třikrát déle – a dvakrát až třikrát více jídla – než se signál sytosti dostane do mozku.

Genetická složka „Prader-Willi je způsoben nedostatkem otcovské kopie malé oblasti chromozomu 15, která je obvykle vypnutá v oblasti, kterou dostanete od matky,“ říká doktor McCandless. „Je to stejný chromozom, ať už ho dostanete od matky nebo od otce, ale verze, kterou zdědíte od matky, má skupinu genů, které jsou vypnuté. Cokoli, co vám brání mít aktivní kopii chromozomu 15, kterou zdědíte po otci, způsobuje Prader-Willi.“

Obsesivně-kompulzivní sklony Bialiková vlastním výzkumem zjistila, že OCD se u dospívajících s Prader-Willi vyskytuje asi čtyřikrát častěji než v běžné populaci.

„Téměř každý člověk s Prader-Willi má příliš obsedantní chování,“ říká doktor McCandless. „Hromadí věci. Jsou také posedlí tím, že se ptají, kdy je čas jíst.“

Současná léčba Terapie lidským růstovým hormonem může dětem s Prader-Willi pomoci tím, že zvyšuje růst svalů a kostí, což jim pomáhá vyrůst do výšky a nevypadat tak odlišně od ostatních dětí, ale nebrání jim v jídle, říká Dr. McCandless. Hypotalamus, oblast mozku, která řídí chuť k jídlu, nepřijímá signály o nasycení. „Děti s Prader-Williho syndromem se chovají, jako by jim jejich tělo říkalo, že hladoví, i když mají nadváhu.“

Dlouhodobější život Vědci se naučili rigidní techniky řízení chování a kontroly jídla, které pomáhají předcházet masivní obezitě a udržují lidi zdravé. „Ve skutečnosti jde o kontrolu prostředí, aby lidé s Prader-Williho syndromem neměli přístup k jídlu,“ říká doktor McCandless. „Dnes máme lidi, kteří se dožívají padesáti a šedesáti let. Lidé s tímto syndromem mohou žít docela blízko normální délce života, pokud se podaří kontrolovat hmotnost.“

Web Extra

Chcete-li se dozvědět o nedostatečné genderové paritě v oblasti neurologie a neurověd, navštivte BrainLifeMag.org/GenderGap. Další informace o Prader-Williho syndromu najdete na webu BrainLifeMag.org/Prader-Willi.

.