Monochromatický pokoj – odvážný, poutavý, nestydatě záměrný – je opakem nesmělého. Ale pro ty, kteří právě odbočují z polychromatické cesty, může být myšlenka na její skutečné vytvoření vyloženě zastrašující. Kde začít? Kolik barev je příliš? Co dělat, aby omezená paleta nepůsobila strnule nebo stagnujícím dojmem? Ať už se snažíte o jemné nebo ultranasycené, neutrální nebo neonové barvy, sedm odborníků na interiéry níže zvažuje, co je nejdůležitější mít na paměti, když se vydáte na monochromatickou cestu.

Pro nováčky v oblasti monochromatických barev může být ideálním výchozím bodem malý prostor – například koupelna. Koupelna je méně skličující než například obývací pokoj nebo jídelna a její zmenšené rozměry těží z čistého monochromatického schématu. „Použití jedné barvy uklidňuje a obecně je příjemné, když koupelna působí trochu zenově,“ říká Sasha Bikoffová, newyorská designérka, jejíž rozhodnutí zahalit hlavní koupelnu klienta do chladné mátově zelené jí pomohlo dosáhnout vzhledu italské vily, po kterém toužila – a také místnost opticky zvětšit. „Začlenění příliš mnoha jiných barev může způsobit, že malý prostor bude působit rušně,“ říká.

Zobrazit více

Myslete na texturu – krát deset.

„Tip číslo jedna, který bych dal někomu, kdo vytváří monochromatický prostor, je textura,“ říká newyorský designér Doug Meyer, jehož práce v barevném dvojdomku zahrnuje tuto studii od podlahy ke stropu v modré barvě (a „orchestr textur a povrchových úprav“, jak sám říká). Variabilita textury zabraňuje tomu, aby barva působila ploše – i když tomu napomáhá i bezostyšný tón. „Použití výrazných barev tímto způsobem se neliší od vytvoření zcela bílého pokoje nebo pokoje s použitím variací béžové nebo šedé,“ říká Meyer, „a někdy čím je barva sytější a hlubší, tím je uvolněnější.“

Dbejte na detaily.

Bílá se může zdát jako nejjednodušší možnost, pokud jde o závazek k barvě (nebo její absenci), ale podle designérky Alyssy Kapito – jejíž newyorská firma byla zodpovědná za návrh níže uvedené kuchyně na Madison Avenue – často představuje větší výzvu. „Když z prostoru odstraníte všechny barvy, je mnohem důležitější textura, tón a linie,“ říká. Aby zjednodušené paletě dodala osobitost, zaměřila se Kapito na menší detaily v místnosti, až po odraz světla na kování z leštěného niklu.

„Zlaté mramorové desky Calacatta byly vybroušeny tak, aby působily opravdu jemně. Pro banket jsme záměrně vybrali sochařskou židli. A příliš bílá kuchyně nepůsobí teple a je nudná, takže klíčové bylo najít dokonalou barvu nátěru,“ dodává. „Zde jsme použili bílou barvu Wimborne White od společnosti Farrow & Ball. Působí bíle, ale ve skutečnosti je to slonová kost.“

Přidejte kontrastní tón.

Nejste připraveni jít do celé místnosti vykoupené v modré nebo zaplavené oranžovou? Nemusíte se trápit. Výrazný kousek v kontrastní barvě dodá vizuální zájem – a energizující prvek překvapení do jinak uhlazeného schématu. „Výrazný kontrastní barevný prvek vše velmi oživí,“ říká newyorská návrhářka (a bývalá módní redaktorka) Lilly Bunnová, která jednou umístila jasně oranžovou pohovku do středu místnosti, v níž dominovala fialová, a dosáhla tak výrazného efektu. Je to technika, která ohýbá pravidla striktně monochromatického vzhledu; přesto „je to zábavné,“ říká, „a méně šablonovité“. Nic by nemělo být příliš dokonalé. V ‚dokonalé‘ místnosti nemůžete položit kávu a noviny.“

Udělejte z neutrálních barev svého přítele.

Ačkoli se černá může zdát pro ložnici odvážnou volbou, designérka Nicole Newkirk ze San Franciska neochvějně věří v její uklidňující schopnosti. „Černé stěny mohou být uklidňující,“ říká. Jak ale nepřekročit hranici od útulného ložnicového útočiště k netopýří jeskyni? „Monochromatičnost neznamená, že se musíte držet jen jedné rovné barvy,“ říká Newkirková. „Můžete použít různé odstíny stejné barvy – a můžete také použít bílou nebo jiné neutrální barvy, které doplní váš hlavní odstín.“

Dejte se do formy.

Pokud se rozhodnete pro klidnější paletu – například šedou, hnědou nebo béžovou – je nezbytná přesvědčivá rozmanitost tvarů a materiálů. „Ráda pracuji s neutrálními barvami, zejména ve městě, kde je váš domov skutečným útočištěm před ruchem za oknem,“ říká Sheena Murphy, zakladatelka newyorského designérského studia sheep + stone. „Ale protože je paleta tak klidná, tvar a materiál hrají velkou roli při dodávání charakteru a rozměru. Například betonový boční stolek v této ložnici v Boerum Hill má měkký, hravý tvar, který mu pomáhá vyniknout na jinak bledém pozadí. Jeho křivky a tóny odrážejí ty na uměleckém díle nad postelí a kumulativní efekt je příjemným protikladem k lineárním vzorům na textiliích. Takové detaily udržují oko v pohybu a zabraňují tomu, aby paleta působila ploše nebo studeně.“

Scared? Jděte na to jemně.

„Tady je tip na barvu,“ říká newyorská designérka Laura Bohn (která s námi na toto téma už mluvila). „Pokud máte barvu, která se vám opravdu líbí, vyberte si úplně nejsvětlejší odstín ve spektru této barvy. V některých případech bude vypadat téměř bíle, ale budete mít dost barvy, věřte mi. Neuděláte chybu. Pokud hledáte něco intenzivnějšího, můžete samozřejmě přidat. Ale pokud se bojíte, a to se bojí mnoho lidí, zvolte prostě ten nejsvětlejší odstín.“

Nevíte, kde začít? Bohnovo vyprávění o výběru jemné levandulové barvy v tomto obývacím pokoji na Manhattanu – doplňku k modrým a purpurově šedým tónům roztroušeným jinde v prostoru – je připomínkou toho, že inspirace může někdy spadnout přímo z nebe (doslova). „Tento byt má okna ze tří stran a já jsem si všimla, že světlo, které sem přichází, je modré… Není to barva, kterou bych používala často, ale byla účinná.“ Ukázalo se, jak říká: „Moc se mi to líbilo.“