Rozdíl mezi úvodníkem a sloupcem je jednoduchý. Úvodník je kolektivním názorem novin a zpravidla není podepsán. Sloupek je názorem konkrétní osoby a obvykle odráží pouze její konkrétní názor.

Píšete-li úvodník, měl by odrážet konsenzus redakce vašich novin. Při psaní byste nikdy neměli používat zájmeno „já“. Pokud píšete sloupek, měl by odrážet váš osobní názor a mělo by být znát, že ho píšete vy. Ve sloupku můžete bezpodmínečně použít zájmeno „já“, jelikož se jedná o osobní názor.

Všeobecně vzato je to asi nejdůležitější část… o čem psát. Vybírejte témata, která jsou relevantní pro vaši školu a studenty. Nemělo by to být těžké najít, ale dbejte na to, aby věci byly relevantní.

Existují čtyři základní typy úvodníků:

• Objasnění – Zde vyjadřujete svůj názor na to, co znamená nějaké školní pravidlo, nebo třeba interpretujete konkrétní opatření školní rady.
• Kritika – Zde se k něčemu vyjadřujete kriticky, třeba ke školnímu řádu, vyučovací metodě nebo k jídlu podávanému v jídelně.
• Přesvědčování – Zde se snažíte někoho přesvědčit a přiklonit ke svému konkrétnímu názoru. Obecně řečeno, převládající názor je v rozporu s tím vaším, takže se snažíte vysvětlit, proč je ten váš lepší.
• Pochvala – Zde píšete, abyste někomu, něčemu nebo nějaké myšlence dali své razítko souhlasu. Vysvětlujete, proč s danou osobou nebo činností souhlasíte, obhajujete ji a možná ji i schvalujete.

Váš argument musí být přesvědčivý a zábavný. Pokud váš text nebude zábavný, kdo ho bude chtít číst? Proto buďte s argumenty nebo postojem, který může být poněkud kontroverzní nebo pobuřující, a pak, když se dostanete hlouběji do argumentace, objasněte svůj postoj a důvody, proč není tak pobuřující.

Ujistěte se, že máte chytlavý název, který v někom vyvolá pozastavení, otázku nebo zvědavost. Jakmile však čtenáře upoutáte, musíte se zaměřit na několik věcí:

• Vysvětlete svůj postoj jednou větou. Ta by měla být hned na začátku vašeho článku… nebo velmi blízko začátku. Může být, jak již bylo zmíněno, pobuřující, kontroverzní, nebo dokonce humorná. Měla by upoutat pozornost čtenáře. Například:
• Učitelé by měli více porušovat pravidla.
• Náš fotbalový tým je nejlepší tým v zemi.
• Nový školní řád porušuje práva studentů na svobodu projevu.
• Pravidla oblékání nejsou dost přísná!
• Fakta. Vaše argumenty bez faktů nic neznamenají. Nemůžeš si jen tak vymýšlet. Musí být jasné a tvé argumenty by měly fakta interpretovat tak, aby dávala smysl. Bez faktů se však nikam nedostanete.
• Řekněte názor druhé strany. To vám dodá důvěryhodnost. Říká to, že víte, o čem mluvíte, naslouchali jste, ale našli jste chybu v jejich pohledu. Přiznání alespoň jednoho bodu názoru protistrany však ukazuje, že dokážete být objektivní, spravedlivý a vyvážený.
• Uveďte realistická řešení. To je důležité. Může na tom záviset vaše důvěryhodnost a vliv. Nestačí jen říci, že je někdo nebo něco špatně. Musíte nabídnout lepší alternativu. Pokud pouze řeknete, proč se někdo mýlí, ale nikdy neuvedete realistické řešení problému, budou vaše argumenty působit malicherně. Jaké je vaše řešení a proč je lepší než řešení oponenta? Je realistické? Myslím tím, že uvést, že řešením je nahradit školskou radu středoškoláky, asi není realistické, a pokud to nezamýšlíte jako satiru, pravděpodobně čtenáře odradí.
• Nebuďte příliš rozvláční. Chceš se zaměřit na 500 slov nebo méně. Dejte si záležet na každém slově a budete přesvědčivější.

Někteří autoři doporučují nechat si nejlepší argumenty na konec, protože to, co si člověk přečte jako poslední, mu déle utkví v paměti. Pokud to ale uděláte, musí být i ostatní argumenty poutavé, jinak můžete čtenáře ztratit.

Zakončete zopakováním svých argumentů a důvodů, proč se držíte právě toho řešení, které jste předložili.