Velkou část lidského chování ovlivňují hormony. Je tu kortizol, který se podílí na naší reakci na stres a energetické rovnováze. Testosteron, mužský pohlavní hormon, má tendenci činit muže soutěživějšími. Oxytocin má v mozku a těle různé sociální a fyziologické funkce, ale někdy se mu říká „hormon lásky“ kvůli jeho úloze při vytváření sociálních vazeb. To vše jsou zjednodušení, ale hormony jsou základem mnoha aspektů toho, co děláme a co cítíme.

Vědci často zkoumají účinky hormonů na chování v laboratorních experimentech se studenty. Některé studie ukazují, že když lidem podáte oxytocin, stanou se štědřejšími a důvěřivějšími. V jiných, které mužům podávají testosteron, dochází k opaku. Síla takových studií spočívá v tom, že mohou prokázat příčinu a následek – ke změně chování dochází pouze u subjektů, které dostávají hormony, nikoli u těch, které dostávají placebo. Tyto výzkumy však mají i slabiny: často se zaměřují na jednotlivé hormony a ignorují jejich možné interakce a chování se měří pomocí velmi umělých úkolů.

Abychom tyto nedostatky odstranili, provedli jsme několik výzkumů hormonů v terénu – doslova. Při práci s populací původních obyvatel Amazonie jsme zjistili, že oxytocin a testosteron se významným způsobem vzájemně ovlivňují.

Z laboratoře do pralesa

Abychom rozpletli způsoby, jakými různé hormony společně ovlivňují chování v přirozenějších podmínkách, pracovali jsme s lidmi Tsimane v Bolívii. Tradiční společnosti, jako jsou Tsimane, nejsou živými relikty minulosti, ale jejich způsob života – malé, úzce propojené komunity, které si samy vyrábějí potraviny – může odhalit, jakým situacím jsou naše hormonální systémy dobře přizpůsobeny.

Pro tuto studii jeden z nás, Ben Trumble, sledoval muže Tsimane, kteří se vydali na lov potravy. Obvykle se muži Tsimane vydávají sami nebo s partnerkou brzy ráno a hledají v lese kořist, jako jsou divoká prasata, jeleni, opice nebo vzácný tapír. Po dlouhých smyčkových stezkách mohou být pryč osm nebo devět hodin a urazit přibližně šest mil (deset kilometrů). Ben po celou dobu lovu odebíral vzorky slin, aby změřil změny v hladinách hormonů u mužů.

Již dříve jsme uvedli, že úspěšní lovci pociťovali nárůst testosteronu, který trval od okamžiku, kdy zabili, až do jejich návratu domů – jednalo se o „efekt vítěze“, který je odměňoval za jejich práci. Testosteron posiluje loveckou aktivitu a zároveň pomáhá při následné regeneraci svalů – podobně jako můžeme mít povznesený pocit po sportování nebo jiném cvičení.

Nyní jsme ukázali, že lovci vracející se domů mají také zvýšenou hladinu oxytocinu, zejména pokud byli pryč delší dobu a pokud byl jejich testosteron vysoký.

Oxytocin a testosteron se vyrovnávají společně

Vzhledem k některým dřívějším studiím se zdá být kontraintuitivní, že by oxytocin a testosteron u jedince stoupaly společně. Oxytocin má tendenci činit lidi sociálnějšími a štědřejšími, zatímco testosteron může mít opačný účinek. V případě lovu se zdá, že testosteron se v rámci úspěšné činnosti nevyhnutelně zvyšuje.

Navrátivší se lovci se však také musí o maso dělit se svými rodinami a přáteli; právě zde vstupuje do hry oxytocin. Ten může pomoci překonat potenciálně negativní sociální účinky testosteronu. Zdá se, že muži, kteří byli delší dobu nepřítomni, potřebují více oxytocinu, aby se znovu spojili se svými rodinami; zdá se, že nepřítomnost skutečně způsobuje, že se srdce rozbuší, a to prostřednictvím výbuchu oxytocinu.

Potřebu vyvážit loveckou hrdost a společenské povinnosti a nutnost obnovit kontakt s rodinou, která je závislá na jejich zásobování, zažívali muži pravděpodobně po většinu evoluční historie lidstva. Oxytocin se vyskytuje u všech savců a má původ ve vazbě mezi matkou a dítětem, kde pomáhá při porodu, kojení a navazování vztahů. U některých druhů by pak tento existující hormonální mechanismus mohl být využit pro nové souvislosti – například muži investují do párové vazby a rodinného zaopatření, což je mezi savci vzácné.

Naturalistické studie, jako je ta naše, mohou pomoci odhalit evoluční historii a funkci těchto hormonů. V podstatě skutečnost, že hormonální mechanismy byly v průběhu evoluce upravovány, naznačuje, že chování, které podporují, přinášelo v minulosti fitness výhody. V tomto případě musel lov a sdílení masa zvýšit reprodukční úspěšnost mužů.

V této souvislosti je také zajímavé, že stejně jako testosteron se může oxytocin podílet na regeneraci svalů. Ačkoli je třeba na toto téma provést další výzkum, dávalo by smysl, aby stejný hormon plnil jak sociální, tak regenerační funkci, pokud by se příležitost a potřeba obojího předvídatelně shodovaly, jako například při návratu domů po celodenní práci.

Přírodovědné studie, jako je ta naše, mohou pomoci odhalit evoluční historii a funkci těchto hormonů tak, jak to umělé laboratorní studie nedokážou.