Dalších patnáct minut mladíkova stříhání probíhalo v naprostém tichu. Jak můžete z této konverzační výměny vyčíst, při použití uzavřených otázek docházelo mezi kadeřníkem a zákazníkem jen k malé konverzační interakci. Zákazník byl rychle otráven stylistovými otázkami a stylista nekladl otevřené otázky, které by zákazníka zaujaly.
Pokračování konverzace
Zavřená otázka omezuje možnost, aby se mezi vámi a osobou, s níž hovoříte, rozvinul pocit spojení. Při položení uzavřené otázky mají lidé tendenci nerozvíjet svou odpověď a místo toho odpovídají jednoslovnou nebo krátkou odpovědí.
Pro úspěšný rozhovor je však důležité, aby položené otázky pokračovaly, nikoliv ukončovaly rozhovor.
Pokládáte-li otevřené otázky, „odrážíte míč“ zpět k mluvčímu. „Odrážení míče“ zpět k mluvčímu vede nejen ke kalkulaci tématu rozhovoru, ale také umožňuje posluchači získat konkrétnější informace. Když má člověk možnost přemýšlet, cítí se pohodlněji a lidé, kteří jsou uvolněnější, mají tendenci být sdílnější ve svých myšlenkách, obavách a pocitech.
Pokládání otevřených otázek podporuje tok myšlenek a pocitů druhých a umožňuje vám tento tok podpořit a zároveň získat náhled. Když jsou mluvčímu kladeny otevřené otázky, dostává příležitost hovořit podrobněji o svých zájmech a potřebách, což umožňuje další diskusi a rozvedení tématu nebo položení doplňujících otázek.
Putting It Into Practice
Zpravodajové jsou velmi dobří v kladení otevřených otázek, protože jejich úkolem je přimět druhého člověka, aby hovořil o tom, co viděl, co si myslí, co cítí atd. Televizního diváka nezajímá, co si o tom, co se děje, myslí reportér; místo toho chce televizní divák slyšet od lidí, kteří byli na místě. Tazatel vede rozhovor s druhou osobou. Pokud budete tyto rozhovory studovat, všimnete si, že většina otevřených otázek začíná slovy: kdo, co, kdy, kde nebo jak.
Příklady:
- Kdo s vámi byl na tom filmu?
- Jaká část filmu se vám líbila?
- Kdy jste ten film viděl?
- Kam jste šli na film?
- „Jaký byl film?“
Proč ne „Proč?“
Při kladení otevřených otázek se vyhněte otázkám „proč“. Otázky „proč“ způsobují, že si lidé vymýšlejí racionální důvod, i když ho nemají, aby mohli poskytnout odpověď. Mohou také v člověku vyvolat pocit defenzivy, jako by se od něj očekávalo, že bude svou odpověď obhajovat.