Přiznáme-li medvědům alespoň špetku inteligence nebo citového prožívání, připustíme-li jim schopnost trpět bolestí nebo duševním utrpením, pak chov medvědí žluči – při kterém jsou medvědi po celý svůj život zavíráni do malých klecí, aby se z nich opakovaně získávala žluč – vyvolává celou řadu etických otázek.
Jistě, již desítky let vedou aktivisté kampaň za zastavení tohoto obchodu, při němž se získává medvědí žluč pro použití v čínské medicíně.
Ale nyní se to může podařit průmyslu, který z toho profituje. V loňském roce společnost Kaibao Pharmaceuticals, která dodává přibližně polovinu medvědí žluči spotřebované v Číně, uvedla, že plánuje vyvinout syntetickou alternativu tohoto oblíbeného léčebného prostředku s využitím vládních finančních prostředků.
„Pokud největší výrobce medvědí žluči nyní zkoumá syntetickou alternativu svého produktu, může to být pro medvědy na farmách jen dobře,“ řekla Jill Robinsonová, vedoucí skupiny Animals Asia, která již více než 15 let bojuje proti chovu medvědů v Asii.
„Je to příležitost pro praktiky a spotřebitele, aby přešli od používání ohrožených druhů k legálním a udržitelným alternativám, což ilustruje závazek společnosti k ochraně volně žijících živočichů a legálnímu obchodu,“ řekl Chris Shepherd, odborník na obchod s medvědí žlučí a regionální ředitel skupiny na ochranu přírody Traffic pro jihovýchodní Asii.
„Změna však musí přijít zevnitř této komunity,“ dodal.“
Nejdůležitější složkou medvědí žluči je kyselina ursodeoxycholová, u níž výzkum prokázal účinnost proti některým onemocněním, například vybraným jaterním chorobám. Tradiční lékaři však medvědí žluč předepisují na mnohem více léků, včetně všeho možného od bolesti v krku až po epilepsii.
Medvědí žluč lze dnes získat dvěma způsoby: buď medvěda zabít ve volné přírodě a vyříznout mu žlučník, nebo v případě tzv. medvědích žlučových farem (i když slovo továrny je možná výstižnější) opakovaně vypouštět žlučníky zvířatům v zajetí.
Uvnitř továrny na medvědí žluč
Robinsonová, která navštívila několik zařízení na zpracování medvědí žluči, je popisuje jako dům hrůzy.
“ jsou neustále žízniví a hladoví, dostává se jim jen malé nebo žádné veterinární péče a v podstatě jsou celý život mučeni,“ uvedla. „Dnes… tisíce měsíčních medvědů leží v neustálých bolestech a utrpení v klecích, které nejsou větší než rakve. K získávání jejich žluči se používá řada hrubých a brutálních metod – rezavé katetry, barbarské celokovové bundy s hroty na krku, léčivé pumpy a otevřené, infikované otvory vyvrtané do jejich břich.“
Podle mnoha lidí, kteří tento obchod sledují, jsou podmínky skutečně alarmující. Medvědi jsou drženi v „drticích klecích“, které jsou záměrně příliš malé na to, aby zvířata mohla stát nebo se příliš pohybovat. Aby mohli pracovníci odebírat žluč – často denně -, dělají medvědům do žlučníku trvalé otvory nebo píštěle. Žluč je odsávána nebo v průmyslovém názvosloví „dojena“ kovovými trubkami nebo jinými metodami. Podmínky jsou často tak nehygienické a medvědi tak nemocní, že odborníci vyjádřili obavy z konzumace žluči z těchto míst.
„Někteří medvědi jsou jako mláďata umístěni do klecí a nikdy nejsou vypuštěni na svobodu,“ řekl Robinson a dodal, že „většina chovaných medvědů je vyhladovělá, dehydratovaná a trpí četnými chorobami a zhoubnými nádory, které je nakonec zabijí.“
Pokud medvědi žijí dostatečně dlouho – a délka života je zde krátká – mohou být žlučí dojeni po celá desetiletí. Obvykle však po 10 až 20 letech přestanou medvědi produkovat tolik, aby se jim vyplatilo ubytování a stravování. Pak jsou běžně zabíjeni a části jejich těl prodávány.
Obránci práv zvířat tvrdí, že tyto podmínky způsobují medvědům obrovskou psychickou újmu. Při jednom údajném incidentu prý medvědí matka utekla z klece, když bylo její mládě dojeno. Když se k mláděti dostala, matka ho udusila. Poté medvědí matka mláděti rozbila hlavu o zeď, dokud nezahynulo. Někteří ochránci práv zvířat to označili za vraždu a sebevraždu, ačkoli tento incident nebyl nikdy prokázán.
Ne všichni však považují chov medvědí žluči za krutý.
„Proces získávání medvědí žluči je jako otočení kohoutkem: přirozený, snadný a bez bolesti. Po skončení si medvědi mohou dokonce vesele hrát venku. Myslím, že na tom není nic neobvyklého! Možná je to dokonce velmi pohodlný proces!“ řekl v roce 2012 Fang Šuting, šéf Čínské asociace tradiční čínské medicíny.
Šutingovy komentáře byly obhajobou plánů jiné společnosti na výrobu medvědí žluči, Guizhentang Pharmaceutical, vstoupit na hongkongskou burzu. Společnost Guizhentang doufala, že vstupem na burzu ztrojnásobí počet medvědů chovaných v zajetí ze 400 na 1 200.
Návrh společnosti se však setkal s vášnivou občanskou kampaní čínských aktivistů, která nakonec zmařila vstup na burzu, zatímco Shutingovy komentáře byly zesměšněny v sociálních médiích a odsouzeny odborníky na medvědí žluč.
Obecně odborníci odhadují, že v zařízeních na chov medvědí žluči je dnes nejméně 12 000 medvědů. Většina medvědů je umístěna v Číně, ačkoli zařízení provozují také Vietnam, Laos, Barma a Jižní Korea. Zatímco v Číně je po medvědí žluči značná poptávka, prodává se také v celé jihovýchodní Asii až po malajské Borneo.
Zájem o ochranu přírody
Přestože se chov medvědů rozrostl, jeho původcem byla, alespoň rétoricky, zčásti záchrana divokých medvědů. Číňané konzumují medvědí žluč již více než tisíc let. Před vznikem těchto farem však praktici jednoduše chodili do lesa, zabili medvěda a pak mu vyndali žlučník s lukrativní žlučí uvnitř.
V průběhu staletí není divu, že medvědi začali mizet. Je to podobný příběh jako u mnoha dalších zvířat, která jsou cílem obchodu s čínskými léčivy, jako jsou tygři, pangolini, nosorožci sumaterští a jávští, asijské želvy a další. Stejně jako medvědi, i tito všichni čelili neúprosnému lovu kvůli údajným léčivům. Tento nadměrný lov spolu s masivním úbytkem životního prostředí vedl k úplnému zničení některých populací a poklesu jiných.
Hlavní cíl obchodu s medvědí žlučí – asijský medvěd černý (Ursus thibetanus), známý také jako medvěd měsíční – je dnes na Červeném seznamu IUCN zařazen mezi zranitelné druhy. O jeho celkové populaci je známo jen málo, i když ve volné přírodě jich může přežívat až 25 000. Z velké části svého dřívějšího areálu výskytu již zcela jistě vymizel a tam, kde přetrvává, je na ústupu. Obchod se však zaměřil také na medvěda slunečního (Helarctos malayanus) – rovněž zranitelného – a různé poddruhy medvěda hnědého.
Výhradně z hlediska ochrany přírody – ponecháme-li stranou etické otázky – se však zpočátku doufalo, že zahájení farem na chov medvědí žluči v 80. letech 20. století zmírní určitý tlak na volně žijící medvědy. Představa byla taková, že pokud medvědí farmy vychovají soběstačnou populaci produktivních zvířat, než že pytláci budou mít jen málo podnětů k odchytu nebo zabíjení medvědů ve volné přírodě.
Ale podle odborníků se tak nestalo a existuje řada důvodů. Za prvé, chov medvědů není levný a ve většině případů je pravděpodobně stále levnější a jednodušší ukrást medvědy z volné přírody a znovu osídlit farmy s vysokou fluktuací. Za druhé se odborníci domnívají, že větší množství medvědí žluči na trhu přimělo praktické lékaře předepisovat tuto látku volněji a na širší škálu onemocnění, z nichž mnohá nesouvisejí s tradičním užíváním. A konečně existují spotřebitelé, kteří zřejmě dávají přednost medvědí žluči z volně žijících zvířat, protože ji buď považují za autentičtější, nebo se obávají hygienických podmínek – nebo jejich nedostatku – na medvědích farmách.
„Přibližně 30 % zachráněných medvědů v naší rezervaci v Čcheng-tu chybí končetiny nebo mají zjevná zranění od nástrah či pastí, která svědčí o tom, že byli odchyceni ve volné přírodě,“ řekla a dodala, že medvědi odchycení ve volné přírodě jsou často také agresivnější.
Malý dohled ze strany vlády – a skutečnost, že velká část obchodu probíhá v ilegalitě – však znamená, že je na nevládních organizacích, aby si udělaly domněnku.
„Musíme se téměř ujmout role detektiva, zpracovávat zranění a rány na tělech medvědů a dávat dohromady důkazy, abychom mohli pokračovat v případu proti tomuto odvětví,“ dodala Robinsonová.
Podle ní některá zařízení pro chov medvědů určitě zvířata chovají – a promenádují se s mláďaty, aby to dokázali -, ale „domníváme se, že jejich chov není tak úspěšný, jak by chtěli tvrdit, a je zjevně jednodušší a levnější přivézt odchycené medvědy z volné přírody, než vynakládat prostředky na brlohy a další potravu, kterou samice v období rozmnožování potřebují.“
Skutečnost, že medvědí farmy nezmírnily hrozby ve volné přírodě, je nastíněna v rezoluci Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN) z roku 2012, která vyzývá k postupnému zrušení medvědích farem, včetně uzavření všech nelegálních zařízení a nezakládání nových. V návrhu se uvádí, že „chybí důkazy“ o tom, že by medvědí farmy zmírnily zabíjení volně žijících medvědů.
Vzhledem k těmto skutečnostem bylo v loňském roce v článku v časopise Oryx navrženo přejmenovat medvědí farmy – což dává smysl volného chovu domestikovaných medvědů – na „zařízení na získávání žluči“.
Podle Shepherda čínská vláda přesto nedávno napadla rezoluci IUCN a tvrdí, že toto odvětví je schopno zajistit medvědí žluč, aniž by se uchýlilo k odchytu divokých medvědů nebo pytláctví.
Tento názor zopakoval i Fang Shunting: „Chov medvědů je nejlepší způsob, jak chránit divoké medvědy. Vzhledem k poptávce na trhu, jak bychom mohli zabránit lovu divokých medvědů?“
Přistoupí na to tradiční lékaři?“
Předpokládejme nyní, že se společnosti Kaibao Pharmaceuticals podaří vyvinout syntetickou alternativu medvědí žluči s využitím drůbeže. Předpokládejme také, že společnost – jejíž čisté tržby dosahují více než 50 milionů dolarů ročně – tuto alternativu agresivně prosazuje. Velkou otázkou podle Traffic’s Shepherd je, zda tradiční lékaři přijmou, že syntetická medvědí žluč – vyrobená z drůbeže – je stejně dobrá jako pravá?“
Přesvědčit praktické lékaře se může ukázat jako poměrně obtížné. Jednak už je k dispozici celá řada alternativ, přesto je medvědí žluč stále velmi žádaná. Kyselina ursodeoxycholová – nejdůležitější složka medvědí žluči – byla totiž v USA již synteticky reprodukována a předepisována na velmi specifická onemocnění.
„Existuje více než 50 bylinných legálních alternativ, které bychom také důrazně doporučili praktickým lékařům a prodejcům, aby je spotřebitelům doporučili,“ řekl Shepherd. „Pokud praktičtí lékaři přejdou k těmto alternativám, spotřebitelé je budou následovat.“
Proč by tedy syntetická alternativa Kaibao měla mít nějaký význam? Odborníci opatrně doufají, protože tato verze by pocházela od jednoho z největších prodejců medvědí žluči současnosti. Na rozdíl od západních syntetických verzí by navíc byla vypěstována doma. Podle Shepherda je však pro Kaibao nejdůležitější přesvědčit tradiční lékaře.
„Klíčem jsou praktičtí lékaři… lidé naslouchají svému lékaři a důvěřují mu,“ řekl.
Za tímto účelem organizace Animals Asia dlouhodobě žádá praktické lékaře, aby přestali předepisovat medvědí žluč v rámci kampaně, kterou nazývá Léčení bez újmy.
„K dnešnímu dni se k nám připojily tisíce lékařů, kteří se zavázali, že nikdy nebudou používat ani předepisovat medvědí žluč,“ poznamenal Robinson.
Jednou z ironií oznámení společnosti Kaibao je samozřejmě to, že jejich syntetická medvědí žluč bude stále pocházet ze zvířete. Ačkoli společnost na opakované dotazy neodpověděla, z jejího prohlášení vyplývá, že by pravděpodobně pocházela z již chované drůbeže.
„Toto zůstává etickým dilematem a debata kolem používání všech živočišných produktů pokračuje a zůstává zcela na místě,“ řekl Robinson. Dodala však, že „z hlediska ukončení chovu medvědí žluči a drastického snížení utrpení zvířat držených v klecích a mrzačených po dobu až 30 let jejich života se jedná o obrovský krok.“
Týrání medvědů?
V těchto zařízeních zatím zůstává více než 10 000 medvědů, kteří tam podle Robinsona „strašně trpí“. Tím se však vracíme k naší první otázce. Co zvířata zažívají? Můžeme skutečně vědět, zda medvědi v těchto zařízeních trpí, nebo jsou „bez bolesti“, jak tvrdí Shuting?“
„Medvědi jsou stejně jako my teplokrevní savci s centrální nervovou soustavou a receptory bolesti, což naznačuje, že si zaslouží pochybnosti a skutečně cítí bolest,“ říká Robinson.
Nejnovější výzkumy skutečně zjistily, že utrpení – neboli negativní podněty – zažívá více zvířat, než se dlouho věřilo. Vědci a filozofové po staletí diskutovali o tom, zda jsou zvířata obecně spíše automaty, které se řídí pouze instinkty a postrádají myšlení a emoce, než výrazné osobnosti s osobností a bohatým citovým životem. Slavné objevy, že šimpanzi používají nástroje, velryby zpívají a vrány řeší problémy, však argument o automatech do značné míry rozdrtily.
Nejnovější výzkumy dokonce odhalily, že bezobratlí – nemluvě o savcích, ptácích, plazech atd. – prožívají utrpení a mají určitou úroveň toho, co nazýváme inteligencí. Vědci například zjistili, že korýši – například humři – cítí bolest a mohou dokonce prožívat úzkost, vosy si udržují dlouhodobou paměť, včely jsou schopny počítat a dokonce i švábi mají osobnost.
Na rozdíl od těchto bezobratlých však lidé v minulosti považovali medvědy za obzvláště chytrá a citlivá zvířata. Po staletí lidé medvědy cvičili jako zábavu. Takový výcvik, který je dnes většinou považován za krutý, dokázal, že se tito velcí savci dokážou rychle naučit novým úkolům. Navzdory takovým projevům chytrosti – a skutečnosti, že medvědi mají největší mozek v poměru k velikosti těla ze všech masožravců (větší než váš domácí pes) – bylo o inteligenci medvědů provedeno překvapivě málo výzkumů.
Jedna z mála studií vyšla v loňském roce, kdy vědci zjistili, že medvědi umí „počítat“. Výzkumníci cvičili americké černé medvědy, aby vybírali skupiny teček podle toho, která je větší nebo menší. Medvědi si ve studii vedli stejně dobře jako primáti. V roce 2012 jiný výzkumník zdokumentoval, jak si divoký medvěd hnědý pečlivě vybírá kameny pokryté sudokopytníky, aby se poškrábal, což je možný důkaz používání nástrojů.
“ inteligence se často uvádí, že se rovná inteligenci delfína nebo tříletého dítěte. Mám však pocit, že tento popis opravdu nevystihuje jejich individualitu a inteligenci, kterou jsme ještě pořádně nedefinovali,“ říká Robinsonová, která poukazuje na své dlouholeté zkušenosti s prací se stovkami zachráněných medvědů v zařízeních Animals Asia.
„Velmi rychle se učí a zpracovávají věci. Mají preventivní a předvídavé chování, které jim umožňuje zlepšit nebo prospět vlastnímu životu,“ řekla s tím, že medvědi jsou obzvláště vybíraví, pokud jde o ustlání pohodlných postelí – možná, že Zlatovláska byla založena na skutečném pozorování – a že se jí zachránění medvědi rychle naučili spát během polední přestávky zaměstnanců, protože „to je v útulcích klidná doba a to se málo stává.. těsně před návratem našeho týmu do práce se medvědi začnou také probouzet.“
Robinsonová také uvedla, že chování zachráněných medvědů se v průběhu času zjevně mění. Zpočátku se medvědi při přiblížení lidí stahují a dokonce hlasitě sténají – podle Robinsona v očekávání, že jim bude ublíženo, jako tomu bylo v továrnách na žluť – nebo se stávají agresivními. Po několika měsících pobytu v rezervaci se však medvědi stávají uvolněnějšími, společenštějšími a možná i, jak by se dalo popsat, psychicky zdravějšími.
„Medvědi, kteří dříve vybuchovali hněvem při pouhé přítomnosti člověka, jsou nyní klidní a důvěřiví a pomalu chápou, že přístup našich zaměstnanců je pozitivním zpestřením jejich života,“ říká Robinson a dodává, že „už nejsou prudce stereotypní ani agresivní“.
Ve dvou útulcích společnosti Animals Asia – jednom v Číně a druhém ve Vietnamu – je nyní umístěno přibližně 500 medvědů, kteří byli zachráněni z medvědích žlučových zařízení. Pokud se však syntetická alternativa Kaibao osvědčí, Animals Asia možná bude muset převzít péči o mnohem více medvědů, i když se nezdá, že by jim to vadilo.“
„Nakonec se ukáže, že jsou zábavní, důvěřiví a odpouštějí druhům, které jim způsobily nepopsatelnou bolest,“ poznamenal Robinson.“
Mohou však medvědi odpouštět? Jsou schopni udělit rozhřešení – a i kdyby ano, opravdu by se rozhodli odpustit nám? Možná se to nikdy nedozvíme, ale v každém případě se může stát, že to budeme potřebovat.
{{vlevo nahoře}}
{{{vlevo dole}}
{{vpravo nahoře}}
{{{vpravo dole}}
{{/goalExceededMarkerPercentage}}
{{/ticker}}
{{heading}}
{{#paragraphs}}
{{.}}
{{/paragraphs}}{{highlightedText}}
- Sdílet na Facebooku
- Sdílet na Twitteru
- Sdílet e-mailem
- Sdílet na LinkedIn
- Sdílet na Pinterestu
- Sdílet na WhatsApp
- Sdílet na Messenger
.