Každý z výše uvedených důvodů je naprosto dostačující pro nemonogamní vztah. Neexistuje však žádná omluva pro to, abyste to dělali tajně. Pokud se dva lidé skutečně milují a jsou psychologicky schopni vést upřímnou a otevřenou diskusi o svých sexuálních touhách, měli by zvolit právě tento přístup.

Považte případ Sama a Mary. V roce 2005 byla Mary při nehodě při potápění ochrnutá od krku dolů. Poté nebyla schopna sexuálního výkonu. Navíc ztratila o sex veškerý zájem. Pro Sama to byl problém. Protože se velmi milovali a neměli zájem ukončit manželství, dokázali se vzájemně dohodnout na určitých sexuálních hranicích. Sam se například mohl dívat na porno a masturbovat u něj, a pokud skutečně cítil potřebu fyzického sexuálního kontaktu, mohl si najmout eskort. Nemusel Mary o svém užívání porna nebo eskortních služeb říkat, ale musel být upřímný, pokud se ho potom zeptala, kde byl nebo co dělal. O dvanáct let později jsou stále šťastně svoji.

Můj názor je, že monogamie a tradiční představy o manželství a věrnosti nejsou v dnešním světě absolutní. Mnoho párů se s vědomím a souhlasem svého hlavního partnera šťastně věnuje nejrůznějším sexuálním aktivitám. Někdy jsou tyto vztahy od počátku otevřené, jindy život vytvoří okolnosti, za kterých sex mimo dříve monogamní vztah dává smysl.

Pokud se nedrží tajemství a nelže, není takové chování kvalifikováno jako nevěra. Proto, jak je uvedeno výše, jsem přesvědčen, že nikdy neexistuje dobrý důvod ke zradě partnera tím, že se dopustíme nevěry.