Příběh „Grizzlyho Adamse“ je jedním z nejúžasnějších hraničářských životopisů, jaké kdy byly zdokumentovány.

Adams byl dobrodružný chlapec, který rád prozkoumával bažiny a lesy v okolí svého domova. Když dospěl do mužného věku, John „Grizzly“ Adams rozpoznal neobyčejnou schopnost, kterou měl, pokud šlo o porozumění chování divokých zvířat. Poté, co ho v jednadvaceti letech málem zabil bengálský tygr královský, se však rozhodl pro ševcovské řemeslo, v němž se během dospívání vyučil u svého otce Eleazera.

„Grizzly“ Adams se svým medvědem grizzly Benjaminem Franklinem, z časopisu Hutchings‘ Illustrated California Magazine z roku 1860. Wikipedia/Public Domain

Adams zkoušel štěstí v hornictví, lovil zvěř, kterou prodával horníkům, obchodoval a nakonec se věnoval rančerství a farmaření. Občas byl bohatý a pak stejně rychle na mizině. Když koncem roku 1852 přišel kvůli věřitelům o svůj ranč u kalifornského Stocktonu, vzal si těch pár věcí, které se mu podařilo zachránit, a obrátil se zády k civilizaci a hledal útočiště v pohoří Sierra-Nevada poblíž Yosemitů. Tam si Adams postavil srub obklopený divokou přírodou a přátelskými indiánskými kmeny a žil v něm. Naučil se komunikovat s přírodou a stal se z něj zkušený lovec, stopař a živitel jak pro sebe, tak pro své indiánské přátele. Chytal, choval a cvičil také medvědy grizzly (a řadu dalších divokých zvířat).

Sierra – Tuolumne River. Zdroj: Antandrus

Pomocí svých nejoblíbenějších medvědů Grizzly jako tažných zvířat – Lady Washingtonové, generála Fremonta a Benjamina Franklina – vedl John „Grizzly“ Adams mnoho stopařských výprav. Prošel až na sever ke kanadským hranicím, na jih k Mohavské poušti a na východ k Salt Lake City. Na své cesty si najímal indiánské zvědy, kteří mu pomáhali, což ještě více upevnilo jeho vztahy s kmenovými vůdci a legenda o „Grizzlym Adamsovi“ rostla.

Adams žil životem horala tři roky, až do roku 1856, kdy se přestěhoval do San Franciska poté, co dostal nabídku vydělat si peníze pořádáním představení se svými zvířaty. Během provozování tohoto podniku se opět přizpůsobil městskému životu a on i jeho „muzeum horalů“ se stali natolik populárními, že si jich začaly všímat noviny. Zejména jeden novinář, Theodore Hittell, napsal o Adamsovi a jeho zvířatech působivou sérii článků, která jim přinesla ještě větší popularitu.

Phineas Taylor Barnum v roce 1851. Wikipedia/Public Domain

Koncem 50. let 19. století se zdravotní stav Grizzlyho Adamse zhoršoval a on věděl, že jeho život brzy skončí. Protože byl od své ženy v Massachusetts vzdálen více než deset let, chtěl před smrtí vydělat dost, aby jí mohl odkázat pohodlnou částku. Zařídil, aby se jeho zvěřinec a sbírky přestěhovaly do New Yorku v naději, že se připojí k P. T. Barnumovi jako součást jeho show.

Pokračování na straně 2

V New Yorku se Grizzly Adams připojil k P. T. Barnumovi a po dobu šesti týdnů vystupoval se svým Kalifornským zvěřincem v plátěném stanu. Jeho zdravotní stav se stále zhoršoval a poté, co mu lékař řekl, že by měl své záležitosti raději vyřešit, se Adams rozhodl, že svůj zvěřinec Barnumovi prodá. Z výtěžku prodeje zvěřince a prémie dosáhl svého cíle a zajistil své ženě pohodlnou částku.

Castle Garden, New York. Wikipedia/Public Domain

V roce 1855 utrpěl Adams úraz hlavy a krku při útoku grizzlyho v kalifornských Sierrách. Skalp se mu uvolnil a v lebce těsně nad čelem mu zůstal otisk velikosti stříbrného dolaru. Adams si několik grizzlyů pořídil jako domácí mazlíčky a často s nimi zápasil při jejich výcviku i na výstavách. Při jednom takovém zápase jeho nejzločinnější grizzly, generál Fremont (pojmenovaný po Johnu C. Fremontovi), udeřil Adamse do hlavy a ránu mu znovu otevřel. Následně se několikrát znovu poranil, až nakonec zůstala Adamsova mozková tkáň obnažená.

Poškození se ještě zhoršilo během Adamsova turné s cirkusem v Nové Anglii v létě 1860, kdy se do rány údajně zakousla opice, kterou se pokoušel cvičit. Po více než čtyřech měsících vystupování se svým kalifornským zvěřincem vedly komplikace způsobené zraněním k tomu, že Adams nemohl v představení pokračovat. Po ukončení smlouvy s P. T. Barnumem odešel na odpočinek do Neponsetu ve státě Massachusetts, kde zemřel na nemoc (pravděpodobně meningitidu) pouhých pět dní po příjezdu do domu své manželky a dcery. Když se Barnum dozvěděl o Adamsově smrti, byl hluboce zarmoucen.

Adams byl pohřben na hřbitově Bay Path v Charltonu ve státě Massachusetts. Předpokládá se, že vytvoření jeho náhrobku zadal P. T. Barnum. Poblíž jsou zde pohřbeni také jeho matka, otec, sestra, manželka, syn a jedna z jeho dvou dcer.