„Věděl jsem, že je to velký člověk, od samého začátku, ale už to byla celá generace, co ty pořady plnily rozhlasové vlny,“ řekl 27letý Ben Lear, když nedávno ráno snídal v kavárně v Brentwoodu se svým otcem, kterému je 93 let. „Znal jsem ty postavy. Viděl jsem jejich scény. Cítil jsem v nich jeho humor a nadhled. Ale nepronikl jsem do nich.“
Naopak, Ben má na sbližování se svým otcem nad epizodami seriálu „South Park“ příjemné vzpomínky. „To pro nás bylo ‚All in the Family‘,“ řekl.“
Starší Lear se usmál a přikývl. „Pro mě taky.“
V dnešní době se Learovi sbližují kvůli něčemu úplně jinému. Ben debutuje jako režisér novým dokumentárním filmem „They Call Us Monsters“ (Říkají nám zrůdy), který je strhujícím a podnětným pohledem na život tří mladistvých delikventů a který měl premiéru na filmovém festivalu v Los Angeles na začátku tohoto měsíce. O jeho otci bude natočen dokument Norman Lear:
„To, že vydávám svou první věc a obě jsou dokumentární – je v tom synergie, která mi připadá opravdu zvláštní,“ řekl Ben, který začal natáčet krátké filmy už na střední škole a nakonec začal studovat hudební kompozici na Newyorské univerzitě. „Jsme na sebe pyšní.“
Mladší Lear je čtvrtým ze šesti dětí Normana Leara – jeho matka Lyn je Learovou třetí manželkou, s níž je ženatý už téměř 30 let – a narodil se, když bylo jeho otci 66 let. Při tak obrovském věkovém rozdílu by bylo snadné představit si mezi nimi nějakou nepřekonatelnou generační propast typu Archie Bunker a Meathead. Ale pro Normana Leara, který za své stále dobré zdraví částečně vděčí józe a zálibě v pojídání salátu k snídani, byl věk vždy relativní záležitostí.
Mám pocit, že jsem’vrstevníkem toho, s kým’mluvím. Pokud se’bavím s šestiletým dítětem, je to’úroveň, se kterou se’bavím. Takže jsem tak trochu dospíval se svými dětmi.“
„Vůbec jsem se necítil na svůj věk – nemyslel jsem si, že je mi 66 let, tak jak to slyším od jiných lidí, kterým táhne na šedesátku,“ řekl starší Lear. „Mám pocit, že jsem vrstevník toho, s kým mluvím. Pokud jsem s šestiletým dítětem, je to úroveň, se kterou mám co do činění. Takže jsem tak nějak vyrůstal se svými dětmi.“
To neznamená, že by si Ben v době dospívání živě neuvědomoval, že má staršího tátu. „Mám bratrance, který je stejně starý jako já, a strýc mi říkal: ‚Naskočíme do motorového člunu a pojedeme na vodním skútru,'“ řekl. „Vzpomínám si, jak jsem si říkal: ‚Člověče, kéž by můj táta řídil motorový člun a bral nás na vodní skútry a tak. Ale pak jsem se k tomu rychle vrátil: Vyměnil bych to? A odpověď byla vždycky ne.“
Rychlostní člun nebo žádný rychlostní člun, jak roky plynuly, Norman a Ben Lear našli hlubší způsoby, jak spolu komunikovat.
„V průběhu psaní mé knihy , jsem šel na terapii, která mi pomohla proniknout co nejhlouběji a hodně jsem dospěl,“ řekl Norman. „Oba jsme s Benem dospívali ve stejnou dobu. Jedním z velkých tajemství je, že cesta k dospělosti nikdy nekončí.“
Jeho syn souhlasí. „Myslím, že jsme oba dosáhli úrovně sebeuvědomění, která nám umožnila podívat se na minulost naprosto jasnýma očima a mít opravdu autentický vztah,“ řekl Ben Lear. „Je mu 93 let a mně 27 a můžeme si vyměňovat historky typu: ‚Člověče, zrovna nedávno jsem na tuhle věc přišel sám. V posledních čtyřech nebo pěti letech máme teď k sobě blíž než předtím.“
Při tom si Ben Lear všiml malého kousku jídla přilepeného na otcově bradě a natáhl se, aby ho setřel.
„To se mohlo stát i v sedmdesáti,“ řekl Norman nevrle.
Ben se zasmál. „Mluvíš o tom, jaké to je mít staršího tátu? Já to dělám celý život.“
VÍCE:
Když se Norman Lear sejde s Chuckem Lorrem, smích je král
Alfonso a Jonás Cuarónovi o spolupráci, vášni a „Gravitaci“
Pro dvojici otec-dcera Clint a Alison Eastwoodovi je režie rodinnou záležitostí
LAFF: V dokumentu „Říkají nám monstra“ se Ben Lear zabývá mladistvými pachateli trestných činů
.