Proč přesně jsou lidé náhodně vybíráni do poroty? Nebylo by lepší nechat důležité soudní případy rozhodovat právní odborníky, a ne tucet náhodných cizinců? Kdo vlastně tento systém vymyslel?“

Odpovědí na poslední otázku, stejně jako na většinu ostatních, jsou staří Řekové. V přelomové aténské demokracii vytvořené v roce 507 př. n. l. rozhodoval o všech soudních případech přímo lid. Ze zhruba 40 000 dospělých občanů mužského pohlaví byly každý den vybírány obrovské poroty o 500 a více lidech, které rozhodovaly o všem, od případů vražd až po sousedské spory .

Magna Charta, sepsaná v roce 1215, výslovně obsahovala právo každého svobodného člověka na ochranu před trestem bez „zákonného soudu sobě rovných“ . Tvůrci Ústavy Spojených států amerických v 18. století věřili, že soud před nestrannou porotou patří mezi základní práva každé svobodné společnosti. Ve skutečnosti pátý, šestý a sedmý dodatek ústavy zajišťují právo na porotu v trestních i občanskoprávních věcech .

Dnes federální zákon USA stanoví, že porotci musí být „vybráni náhodně ze spravedlivého průřezu komunity …, v níž se soud schází“. Proto jsou jména vybírána počítačem ze seznamu registrovaných voličů a řidičů s řidičským průkazem. Zákon dále uvádí, že „všichni občané mají možnost být zváženi pro službu … a mají povinnost sloužit jako porotci, když jsou k tomu účelu předvoláni“ .

Tyto dvě složky amerického porotního systému – náhodnost a povinná služba – společně zajišťují, že porota je reprezentativním vzorkem komunity bez ohledu na rasu, pohlaví, politickou příslušnost nebo schopnost vyhnout se porotní povinnosti.

Předvolání do poroty neznamená, že budete sedět u skutečného případu. Ve skutečnosti existuje velká pravděpodobnost, že budete ještě téhož dne propuštěni a posláni domů s propustkou na rok zdarma.

Když soudní řízení vyžaduje porotu, jsou potenciální porotci předvedeni a právníci obou stran jim kladou otázky v procesu zvaném voir dire . Z velké skupiny potenciálních porotců předvolaných každý den bude vybráno pouze 6 až 12 (zkušební nebo malá porota) pro soudní fázi trestních nebo občanskoprávních případů a až 23 pro velkou porotu . Advokáti každé strany mohou odmítnout určitý počet potenciálních porotců bez udání důvodu. Tomuto postupu se říká peremptory challenge a povolený počet se pohybuje mezi třemi a dvaceti na stranu v závislosti na typu případu . Vzhledem k tomu, že na lavici porotců je zapotřebí také několik náhradníků, je třeba mít k dispozici velký počet potenciálních porotců, aby bylo možné usadit 12 osob a dva náhradníky. To je jeden z důvodů, proč vám předvolání k porotě může chodit poměrně pravidelně. Dalším důvodem je, pokud žijete v oblasti s vysokou mírou nedostavení se k soudu. To znamená, že soud může požadovat, aby se dostavilo mnohem více lidí, než může potřebovat.

Existuje způsob, jak snížit své šance, že budete předvoláni do poroty nebo vybráni pro skutečné soudní řízení? To se dozvíte na další stránce.

.