2007 Schools Wikipedia Selection. Související předměty: Karetní hra je jakákoli hra s použitím hracích karet, ať už tradiční, nebo specifická hra
Balíček nebo balíček
Karetní hra se hraje s balíčkem (běžné v USA) nebo balíčkem (běžné ve Velké Británii) karet určených pro tuto hru. Balíček se skládá z pevně stanoveného počtu potištěných kartonových dílků známých jako karty. Karty v balíčku mají stejnou velikost a tvar. Každá karta má dvě strany, lícovou a rubovou. Zadní strany karet v balíčku jsou nerozlišitelné. Lícní strany karet v balíčku mohou být všechny jedinečné nebo mohou obsahovat duplikáty, v závislosti na hře. V obou případech je každá karta snadno identifikovatelná podle své lícové strany. Sada karet, které tvoří balíček, je známa všem hráčům, kteří tento balíček používají.
Ačkoli mnoho her má speciální balíčky karet, balíček 52 karet je známý jako standardní balíček a používá se v celé řadě her. Skládá se z 52 karet, přičemž každá karta má barvu (jednu z píků, srdcí, kár a holí) a hodnotu (číslo mezi 2 a 10 nebo jedno z kluků, dam, králů a es). Pro jakoukoli kombinaci jedné barvy a jedné hodnoty je ve standardním balíčku přesně jedna karta s touto barvou a hodnotou. Kromě her, které používají standardní balíček, existují také hry, které používají nějakou modifikaci standardního balíčku, například vyloučení všech karet s nižší hodnotou, než je nějaká hodnota (např. balíček pinochle), nebo přidání speciální karty, žolíka, do standardního balíčku. Mnoho evropských regionů má své vlastní varianty standardního balíčku, které mají jiné názvy a vyobrazení barev nebo mají jinou sadu hodností na kartách.
Existují také některé karetní hry, které vyžadují více standardních balíčků. V tomto případě „balíček“ označuje sadu 52 karet nebo jeden balíček, zatímco „balíček“ nebo „bota“ (Blackjack) označuje soubor „balíčků“ jako celek.
Rozdávání
Rozdávání probíhá buď ve směru, nebo proti směru hodinových ručiček. Pokud je toto v pravidlech vynecháno, pak je třeba předpokládat, že je:
- po směru hodinových ručiček pro hry ze Severní Ameriky, severní a západní Evropy a Ruska;
- proti směru hodinových ručiček pro jižní a východní Evropu a Asii, také pro švýcarské hry a všechny tarotové hry.
K rozdávání je vybrán hráč. Ten vezme všechny karty v balíčku, naskládá je na sebe tak, aby byly všechny stejnou stranou nahoru a stejnou stranou dokola, a zamíchá je. Existují různé techniky míchání, všechny mají za cíl seřadit karty do náhodného pořadí. Během míchání drží rozdávající karty tak, aby on ani ostatní hráči neviděli žádnou z jejich tváří.
Míchání by mělo pokračovat tak dlouho, dokud není malá šance, že některá karta zůstane vedle té, která byla původně vedle. V praxi mnoho rozdávajících nemíchá dostatečně dlouho, aby toho dosáhli.
Po zamíchání rozdávající nabídne balíček jinému hráči, aby balíček rozdělil. Pokud rozdává po směru hodinových ručiček, je to hráč po její pravici; pokud proti směru hodinových ručiček, je to hráč po její levici. Výzva k dělení se provede tak, že se balíček položí lícem dolů na stůl poblíž hráče, který má dělení provést: ten pak zvedne horní část balíčku od spodní části a položí ji vedle sebe. Dříve spodní část se pak položí na dříve horní část.
Rozdávající poté rozdá karty. To se provádí tak, že rozdávající drží balíček lícem dolů v jedné ruce a druhou rukou odebírá karty z jeho horní části, aby je rozdal hráčům, přičemž je položí lícem dolů na stůl před hráče, kterým jsou rozdány. Podrobnosti o rozdávání jsou uvedeny v pravidlech hry. Obvykle se začíná u hráčů vedle rozdávajícího ve směru hry (vlevo při hře po směru hodinových ručiček; vpravo při hře proti směru hodinových ručiček) a pokračuje se stejným směrem kolem stolu. Karty se mohou rozdávat po jedné nebo ve skupinách. Pokud pravidla nestanoví jinak, předpokládejte, že karty jsou rozdávány po jedné. Pokud pravidla nestanoví jinak, předpokládejte, že jsou vyloženy všechny karty; v mnoha hrách však některé zůstávají nevyložené a jsou ponechány lícem dolů uprostřed stolu a tvoří talon, skat nebo zásobu. Hráč, který obdržel první kartu z rozdání, může být znám jako nejstarší ruka nebo jako předek.
Soubor karet rozdaných hráči se nazývá jeho ruka.
Při míchání, řezání a rozdávání by měl rozdávající zařídit, aby hráči neviděli líce žádné z karet. Hráči by se neměli pokoušet vidět líce žádné z karet. Pokud by se některá karta náhodou stala odkrytou (viditelnou pro všechny), pak může normálně kterýkoli hráč požadovat opětovné vyložení – to znamená, že se všechny karty seberou a míchání, řezání a rozdávání se opakuje. Pokud hráč náhodou uvidí jinou kartu (než tu, která byla rozdána jemu), měl by to přiznat.
Je nečestné snažit se vidět karty při jejich rozdávání nebo využívat toho, že náhodou viděl nějakou kartu.
Když je rozdávání dokončeno, všichni hráči seberou své karty a drží je tak, aby jejich líce viděl držitel karet, ale ne ostatní hráči. Je užitečné rozvěsit své karty tak, aby (pokud mají rohové indexy) byly vidět všechny jejich hodnoty najednou. Ve většině her je také užitečné karty roztřídit a přeskládat je tak, aby odpovídaly dané hře. Například ve hře, kde se berou triky, je jednodušší mít všechny karty stejné barvy pohromadě, zatímco ve hře rummy je lze seřadit podle pořadí nebo podle možných kombinací.
Pravidla
Nová karetní hra začíná v malém, buď jako něčí vynález, nebo jako modifikace již existující hry. Ti, kdo ji hrají, se mohou dohodnout na změně pravidel podle svého přání. Pravidla, na kterých se dohodnou, se stávají „domácími pravidly“, podle kterých hru hrají. Soubor domácích pravidel může být skupinou hráčů přijat jako platný, ať už hrají kdekoli. Mohou být také přijata jako pravidla, kterými se řídí veškerá hra v určitém domě, kavárně nebo klubu.
Když se hra stane dostatečně populární, takže ji lidé často hrají s cizími lidmi, vzniká potřeba obecně přijatého souboru pravidel. To se často splní tím, že se určitý soubor domácích pravidel stane obecně uznávaným. Například když se v Anglii 18. století stal populárním whist, hráči v Portlandském klubu se dohodli na souboru domácích pravidel pro použití v jeho prostorách. Hráči některých dalších klubů se pak dohodli, že se budou řídit pravidly „Portlandského klubu“, místo aby si dali práci s kodifikací a tiskem vlastních souborů pravidel. Pravidla Portlandského klubu se nakonec stala obecně uznávanými v celé Anglii.
Na tomto procesu není nic „oficiálního“. Pokud se rozhodnete hrát whist vážně, bylo by rozumné naučit se pravidla Portlandského klubu, abyste mohli hrát s dalšími lidmi, kteří tato pravidla již znají. Pokud však hrajete whist pouze se svou rodinou, je pravděpodobné, že tato pravidla budete ignorovat a budete používat jen to, co si sami zvolíte. A pokud hrajete whist vážně se skupinou přátel, stále máte naprostou svobodu vymyslet si vlastní soubor pravidel, pokud chcete.
Někdy se říká, že „oficiální“ nebo „správné“ soubory pravidel, kterými se řídí karetní hra, jsou ty „v Hoyle“. Edmond Hoyle byl Angličan 18. století, který vydal řadu knih o karetních hrách. Jeho knihy byly oblíbené, zejména jeho pojednání o tom, jak se stát dobrým hráčem whistu. Po jeho smrti (a dokonce i před ní) mnoho vydavatelů využilo jeho popularity a uvedlo jeho jméno na svých knihách pravidel. Přítomnost jeho jména na knize pravidel nemá žádný význam. Pravidla uvedená v knize nemusí být ničím víc než názorem autora.
Pokud existuje nějaký smysl, ve kterém může mít karetní hra „oficiální“ soubor pravidel, je to tehdy, když má tato karetní hra „oficiální“ řídící orgán. Například pravidla turnajového bridže jsou řízena Světovou bridžovou federací a místními orgány v různých zemích, jako je American Contract Bridge League v USA a English Bridge Union v Anglii. Pravidla skatové hry řídí The International Skat Players Association a v Německu Deutsche Skatverband, který vydává Skatordnung. Pravidla francouzského tarotu řídí Fédération Française de Tarot. Neexistuje však žádná povinnost dodržovat pravidla vydaná těmito organizacemi. Pokud se s přáteli rozhodnete hrát hru podle pravidel, která oficiální orgán hry nezná, neděláte nic nezákonného.
Mnoho rozšířených karetních her nemá žádný oficiální regulační orgán. Příkladem je Kanasta.
Přestupky proti pravidlům
Přestupek je jakákoli činnost, která je v rozporu s pravidly hry, například zahrání karty, když na ni není řada, a náhodné odkrytí karty.
V mnoha oficiálních souborech pravidel karetních her zabírají pravidla určující tresty za různé přestupky více stran než pravidla určující, jak správně hrát. Je to zdlouhavé, ale pro hry, které se hrají vážně, nezbytné. Hráči, kteří hodlají hrát karetní hru na vysoké úrovni, se obvykle před začátkem ujistí, že se všichni shodují na tom, jaké tresty se budou používat. Při soukromé hře se obvykle jedná o odsouhlasení domácích pravidel. Na turnaji bude pravděpodobně přítomen ředitel turnaje, který bude v případě potřeby prosazovat dodržování pravidel a v případě pochybností bude rozhodovat.
Pokud hráč úmyslně poruší pravidla hry, jedná se o podvod. Většina karetních hráčů by odmítla hrát karty se známým podvodníkem. Zbytek tohoto oddílu se proto týká náhodných přestupků způsobených neznalostí, nešikovností, nepozorností apod.
Při opakovaném hraní stejné hry ve skupině hráčů se vytvářejí precedenty, jak by se mělo při určitém porušení pravidel postupovat. Např. „Sheila právě vedla kartu, i když nebyla na řadě. Když to minulý týden udělala Jo, dohodli jsme se … atd.“. Sady takových precedentů mají tendenci ustálit se mezi skupinami hráčů a považovat se za součást domácích pravidel. Soubory domácích pravidel se formalizují, jak je popsáno v předchozí části. Proto pro některé hry existuje „správný“ způsob řešení přestupků proti pravidlům. Pro mnoho her bez řídících orgánů však neexistuje žádný standardní způsob řešení přestupků.
Za mnoha okolností není potřeba zvláštních pravidel, která by řešila, co se stane po přestupku. Obecně platí, že ten, kdo pravidlo porušil, by z něj neměl mít prospěch a ostatní hráči by na něm neměli tratit. Výjimku mohou tvořit hry s pevně daným partnerstvím, ve kterých se může zdát, že by partner(é) osoby, která pravidlo porušila, také neměl(i) mít prospěch. Trest za náhodný přestupek by měl být co nejmírnější a měl by odpovídat tomu, že odpovědná osoba z něj nebude mít žádný prospěch.
Druhy karetních her
Trick-beroucí hry
|
|
|
Hry ve stylu Rummy
|
|
|
Kasino nebo hazardní karetní hry
|
|
|
Hry typu Solitaire (nebo Patience)
|
|
|
Shedding games
|
|
|
Accumulating games
|
|
|
Rybářské hry
|
|
|
Multi-žánrové hry
|
|
|
Sběratelské karetní hry (CCG)
|
|
|
Ostatní karetní hry
|
|
|
Fiktivní karetní hry
|
|