Pro mnohé má slovo smyslný čistě sexuální konotaci, ale tradičnější význam slova je „uspokojování smyslů“. Použijeme-li tuto definici, je smyslný člověk ten, kdo umí stimulovat své smysly nejen praktickými, ale i oběma příjemnými způsoby.

Kromě zřejmého přínosu v podobě prožívání rozkoše má schopnost naladit se na svých 5 základních smyslů nebo se na ně soustředit řadu fyzických i duševních výhod.

Co nám v první řadě brání být smyslní?“

Jako miminka a malé děti jsme byli zcela pohlceni smyslovým zkoumáním okolního světa – všechno (včetně vlastních malých prstíků) jsme vkládali do úst, s potěšením jsme poslouchali zvuk vlastního křiku, smíchu a pláče. Našimi pěti smysly jsme poznávali všechno. Ale společenská podmíněnost a dospělost nás naučily ve jménu přiměřenosti zmírnit naši smyslovou interakci se světem. Věci jako dotýkání se, hlasitá vokalizace a nevázaný pohyb byly odrazovány a označovány jako věci, které „dobře vychovaní chlapci a dívky“ nedělají. V důsledku toho se mnozí z nás do značné míry odpoutali od svých smyslů a mohou být dokonce nepohodlní jako přehnaně požitkářští nebo nemorální.