Od Sara Heath dne 07. srpna 2019
Pacienti po celé zemi se každý den setkávají s nějakým problémem v oblasti duševního zdraví. Ale místo toho, aby tito lidé navštívili lékaře jako v případě podvrtnutého kotníku nebo bolestí na hrudi, čelí značným překážkám v přístupu k pacientům, které jim brání v návštěvě psychiatrické péče.
Národní aliance pro duševní nemoci (National Alliance on Mental Illness, NAMI) uvádí, že každý čtvrtý člověk zažije každý rok duševní onemocnění, což podtrhuje kritickou potřebu přístupu k psychiatrické péči ve všech skupinách pacientů. Jedná se o všudypřítomný problém, který si zaslouží takovou pozornost, jaké se často dostává jiným chronickým onemocněním.
Přihlaste se k odběru našeho newsletteru!
Ale přístup k duševní zdravotní péči se zrovna nedaří, protože miliony Američanů zůstávají bez přístupu k péči, uvádí Mental Health America.
Tento omezený přístup k péči není způsoben nedostatkem motivace pacientů. Průzkum Národní rady pro behaviorální zdraví (National Council on Behavioral Health, NCBH) z roku 2018 ukázal, že 56 % pacientů chce mít přístup k poskytovateli duševní péče, ale mnozí z nich se potýkají s překážkami v péči.
Omezený přístup ke zdravotnímu pojištění nebo k péči v rámci sítě brání mnoha pacientům v návštěvě odborníka na duševní zdraví. A i když pacient najde dostupného poskytovatele, který akceptuje pojištění, brání mu v přístupu k adekvátní péči nedostatek lékařů, roztříštěná péče a společenská stigmatizace.
Následující stránka PatientEngagementHIT.com uvádí některé z překážek, kterým mohou pacienti čelit při přístupu k psychiatrické péči.
Nedostatek lékařů pro duševní zdraví
Jednou z hlavních příčin omezeného přístupu k psychiatrické péči je logická – kvalifikovaných odborníků na duševní zdraví prostě nemusí být dostatek, aby uspokojili poptávku. Národ se v současné době potýká s výrazným nedostatkem lékařů a obor duševního zdraví vůči tomu není imunní.
Podle údajů nadace Kaiser Family Foundation z roku 2018 jsou oblasti s nedostatkem odborníků v oblasti duševního zdraví v každém státě Spojených států. Národ potřebuje o něco více než 7 000 dalších lékařů v oblasti duševního zdraví, aby zaplnil nedostatek poskytovatelů.
V současné době je uspokojena jen asi čtvrtina potřeb poskytovatelů v oblasti duševního zdraví v zemi, což je údaj, který KFF vypočítala vydělením počtu dostupných psychiatrů počtem, který USA potřebují, aby zaplnily nedostatek lékařů.
A v konečném důsledku tento nedostatek lékařů ztěžuje pacientům přístup k péči. Průzkum NCBH odhalil, že 31 procent pacientů se setkalo s čekací dobou na návštěvu psychiatra delší než jeden týden, což může mít závažný dopad na pacienta, který se nachází v krizi.
Pacienti také musí cestovat na velké vzdálenosti, aby navštívili lékaře pro duševní zdraví, přičemž 46 procent pacientů uvedlo, že oni nebo někdo z jejich známých museli cestovat více než hodinu, aby se včas dostali k péči. Tyto cestovní vzdálenosti mohou být pro pacienty neúnosné, zejména pro ty, kteří nemají přístup ke spolehlivé dopravě nebo sociální podpoře, která by jim umožnila věnovat čas cestě k lékaři, jako je péče o děti nebo placené volno v zaměstnání.
Profesionálové v oboru navrhli některá řešení těchto problémů. Například telehealth by mohl být reálnou možností, jak vyplnit mezeru v přístupu, ale podle NCBH jej dosud vyzkoušelo pouze 7 % pacientů. Čtyřicet pět procent těch, kteří telehealth nevyužili, uvedlo, že by byli této možnosti otevřeni.
Telehealth má však svá omezení, konkrétně v tom, že ve skutečnosti nepotlačuje nedostatek lékařů pro duševní zdraví. Pro tyto telezdravotní konzultace musí být na lince kvalifikovaný psychiatr nebo poradce pro duševní zdraví. Telehealth představuje cestu k přístupu pro pacienty v konkrétních pouštích duševního zdraví.
Naproti tomu se odvětví musí zaměřit na nábor dostatečného počtu odborníků na duševní zdraví, aby se vyřešil hrozící nedostatek lékařů.
Omezená parita přístupu k duševnímu zdraví
I když je k dispozici odborník na duševní zdraví, pacienti často čelí problémům s nalezením odborníka, který by akceptoval jejich pojištění. Úzké sítě ztěžují pacientům přístup k duševní zdravotní péči za přijatelnou cenu.
Data ze zprávy Národní aliance koalic nákupčích zdravotní péče z roku 2018 uvádějí, že přístup k duševnímu zdraví je obtížnější než přístup k fyzickému zdraví, protože pro pacienty existuje méně možností v síti.
Při pohledu na osm běžných zdravotních plánů hrazených zaměstnavatelem výzkumníci zjistili, že pacienti museli v 13 % případů využívat péči o duševní zdraví mimo síť. V případě fyzického zdraví museli pacienti využít péči mimo síť pouze v 5 procentech případů, což zdůrazňuje, že pacienti mají v případě fyzické zdravotní péče více možností v rámci sítě.
Co se výzkumníkům nepodařilo zjistit, byl počet pacientů, kteří se k psychiatrické péči vůbec nedostali, protože neměli žádné možnosti v rámci sítě. Péče mimo síť je známá tím, že je pro pacienta mimořádně nákladná. Pokud má pacient přístup pouze k poskytovatelům mimo síť, může se rozhodnout péči zcela odmítnout.
Průzkum NCBH tato zjištění potvrzuje a ukazuje, že 42 % pacientů považuje za hlavní překážky v přístupu k psychiatrické péči vysoké náklady a omezené pojistné krytí. Vzhledem k tomu, že se pacienti potýkají s omezenými možnostmi psychiatrické péče v rámci pojišťovny, čelí buď vysokým účtům za lékařskou péči, nebo nejsou schopni navštívit lékaře vůbec.
Fragmentovaný přístup k duševnímu a fyzickému zdraví
Vytvoření parity nemusí nutně stačit, tvrdí mnozí odborníci na zdravotní péči. Podle článku z roku 2018 v časopise NEJM Catalyst musí organizace integrovat nabídku duševní a tělesné zdravotní péče, aby zajistily odpovídající přístup k péči.
„V USA jsme historicky oddělovali duševní a behaviorální nemoci od fyzických,“ uvedla doktorka Amy Compton-Phillipsová, výkonná viceprezidentka a hlavní klinická ředitelka společnosti Providence St. Joseph Health a vedoucí tématu pro sektor redesignu péče NEJM Catalyst. „Zjišťujeme – a to za dost vysokou cenu -, že mít dva oddělené a nerovné systémy péče vede k neoptimální léčbě pacienta.“
Většina organizací tvrdí, že v nabídce duševní péče pro své pacienty zaostává, přičemž jen přibližně polovina poskytovatelů uvádí, že jejich nabídka duševního zdraví je nedostatečná. A přestože 77 procent z nich tvrdí, že v rámci svých klinik mají nějakou nabídku duševního zdraví, většina z nich uvádí, že tato nabídka není rozsáhlá a neklade důraz na holistický pohled na zdraví.
Celkem 33 procent poskytovatelů uvádí, že překážkou dostatečného přístupu k duševní zdravotní péči je roztříštěnost péče.
Organizace by se měly mít na pozoru před pouhým navrstvením psychiatrické péče na primární péči nebo před pouhým nabízením těchto dvou služeb společně, poznamenali Compton-Phillips a autoři článku.
Naopak, provedení hodnocení zdravotních potřeb komunity pomůže odhalit problémy, které mohou ovlivnit dostupnost péče a které přesahují rámec ordinace lékaře. Využití primární péče k řešení problematiky domácího násilí by například mohlo překlenout mezeru v přístupu k psychiatrické péči.
Tato strategie bude vyžadovat interoperabilitu zdravotnických dat a sdílení informací mezi pacientem, poskytovatelem primární péče a odborníkem na duševní zdraví. Celostní přístup k medicíně však v ideálním případě odbourá sila, která péči tak dlouho oddělovala.
Společenská stigmatizace a omezené povědomí o duševním zdraví
Překážky v přístupu k duševní zdravotní péči jsou často kulturní, protože pacienti pociťují tlak společenské stigmatizace a vyhýbají se návštěvě odborníků na duševní zdraví.
Třicet jedna procent respondentů v průzkumu NCBH uvedlo, že chtějí mít přístup k duševní zdravotní péči, ale obávají se toho, co si o nich budou myslet ostatní. Jedenadvacet procent respondentů uvedlo, že nakonec sice využili zdravotní péči v oblasti duševního zdraví, ale lhali o tom, že navštívili kliniku duševního zdraví.
Problémy se společenskou stigmatizací se lišily v různých věkových kategoriích, upozornili autoři průzkumu. Necelá polovina mladších pacientů z generace Z uvedla, že se obává sociálního stigmatu, zatímco u pacientů z generace mileniálů to bylo 40 %. Třicet procent pacientů z generace X uvedlo, že mají obavy ze stigmatizace a duševního zdraví, zatímco 20 procent pacientů z generace Baby Boomers uvedlo totéž.
Společenská stigmatizace však způsobuje více než jen to, že některé pacienty odradí od návštěvy kliniky duševního zdraví; brání také společenskému povědomí o duševním zdraví a ztěžuje orientaci a orientaci v oblasti zdravotní péče.
Podle průzkumu NCBH se jen velmi málo pacientů dokáže skutečně orientovat v oblasti duševního zdraví. Dvacet devět procent respondentů uvedlo, že chtěli pro sebe nebo někoho blízkého získat přístup k duševní zdravotní péči, ale neudělali to, protože nevěděli, kam se obrátit.
Dvacet jedna procent respondentů uvedlo, že chtěli získat přístup k duševní zdravotní péči, ale nemohli z důvodů, které nemohli ovlivnit, ačkoli průzkum neupřesnil, o jaké důvody se jedná.
Tento trend se prohlubuje mezi pacienty s nízkými příjmy. Ve srovnání s pacienty se středními a vysokými příjmy je méně pravděpodobné, že pacienti s nízkými příjmy vědí, kde mají přístup k duševní zdravotní péči, a je pravděpodobnější, že navštíví spíše komunitní centrum za účelem léčby než specializovanou kliniku duševního zdraví.
K zachování přístupu pacientů k duševní zdravotní péči bude nakonec nutná změna kultury v odvětví. Díky této změně se mohou vedoucí představitelé zaměřit na vytvoření parity úhrad mezi tělesným a duševním zdravím a na řešení klíčových omezení, která brání pacientům v přístupu k péči.
Zobrazit na PatientEngagementHIT