Představitele řádu Hymenoptera lze zpravidla považovat za ekologické specialisty. Většina druhů je poměrně úzce přizpůsobena specifickým stanovištím a/nebo specifickým hostitelům. Jejich pozoruhodný úspěch jako taxonu pravděpodobně souvisí spíše s obrovským rozsahem jejich behaviorálních adaptací než s nějakou fyzikální nebo biochemickou vlastností. Kromě termitů (Isoptera) jsou blanokřídlí jediným řádem, u kterého se vyvinul složitý sociální systém s dělbou práce.

Herbivorie je běžná u primitivních blanokřídlých (podřád Symphyta), u žlučových vos (Cynipidae) a u některých mravenců a včel. Většina ostatních blanokřídlých je dravá nebo parazitická. Velké lovecké vosy jsou mrštní dravci, kteří chytají a paralyzují hmyz (nebo pavouky) jako potravu pro své potomstvo. Největší rozmanitost však najdeme mezi mnoha čeleděmi parazitoidních vosiček, jejichž larvy se živí vnitřně živými tkáněmi jiných členovců (nebo jejich vajíčky). Tento hmyz nakonec svého hostitele usmrtí, ale ne dříve, než v jeho těle dokončí vlastní larvální vývoj. Navzdory své malé velikosti a charakteristicky úzkému hostitelskému spektru jsou tyto vosičky velmi hojné a mají obrovský vliv na populační dynamiku mnoha jiných druhů hmyzu.

Většina blanokřídlých (Hymenoptera) má poměrně nespecializovaná mandibulární ústní ústrojí. Výjimku tvoří včely (nadčeleď Apidoidae), u nichž jsou horní čelisti a pysky modifikovány do chobotu, který funguje jako jazyk pro sběr nektaru z květů. U tohoto hmyzu slouží čelisti ke sběru pylu a vosku nebo k manipulaci s nimi.

S výjimkou dělnic mravenců má většina dospělců rodu Hymeoptera dva páry křídel. Přední a zadní křídla jsou spojena háčky (hamuli) podél náběžné hrany zadních křídel, které se zachycují v záhybu poblíž zadní strany předních křídel. Za letu obě křídla pracují ve shodě a vytvářejí jedinou aerodynamickou plochu.