(CNN) Podle vědců, kteří sbírají data z oblasti, jež je klíčová pro pochopení zvyšování hladiny moří, mohou hluboké kanály objevené pod takzvaným „ledovcem soudného dne“ v Antarktidě umožňovat teplé oceánské vodě tát na spodní straně ledu.

Zjištění publikovaná v časopise The Cryosphere ukazují, že oceánské dno je hlubší, než se dosud předpokládalo, a směrem k linii dna, kde se led stýká se dnem, vede více hlubokých kanálů.

Led odtékající z gigantického Thwaitesova ledovce do Amundsenova moře v západní Antarktidě se již podílí na celosvětovém zvýšení hladiny moře asi 4 % a podle vědců je velmi náchylný na klimatické změny.

Pohled na mořský led z ledoborce Nathaniel B. Palmer na cestě k Thwaitesovu ledovci.

Za poslední tři desetiletí se rychlost úbytku ledu z ledovce Thwaites, který je velký asi jako Velká Británie nebo americký stát Florida, a jeho sousedních ledovců zvýšila více než pětkrát.

Pokud by se ledovec Thwaites zhroutil, mohlo by to vést ke zvýšení hladiny moře o přibližně 25 palců (64 cm) – a vědci se snaží zjistit, jak brzy k tomu pravděpodobně dojde.

Vědci z organizace International Thwaites Glacier Collaboration (ITGC) sbírali data přeletem nad ledovcem v letadle Twin Otter společnosti British Antarctic Survey (BAS) a mapováním mořského dna z ledoborce US Antarctic Program RV Nathaniel B. Palmer.

Americká výzkumná loď na čele ledovce, na snímku pořízeném z dronu.

Dutiny ukryté pod šelfovým ledovcem jsou podle nich pravděpodobně cestou, kterou teplá oceánská voda prochází pod šelfovým ledovcem až k linii zazemnění.

„Samotný ledovec Thwaites je pravděpodobně jedním z nejvýznamnějších ledovců v západní Antarktidě, protože je tak velký, protože dnes vidíme, jak se mění,“ řekl dr. Tom Jordan, aero-geofyzik z BAS, který vedl letecký průzkum, řekl CNN.

„A také víme, že jeho dno klesá dolů a dostává se hlouběji a hlouběji pod ledový příkrov, což znamená, že teoreticky může dojít k procesu zvanému nestabilita mořského ledového příkrovu. A jakmile začne ustupovat, bude prostě ustupovat dál.“

Vysoké útesy na čele ledovce Thwaites, který má na svědomí asi 4 % globálního zvýšení hladiny moří.

Jordan uvedl, že další fází je zahrnutí dat z kanálů, z nichž některé jsou hluboké 2 600 stop (800 metrů), do simulací toho, jak bude ledovec reagovat do budoucna.

Dosud podle něj ITGC nebyla schopna přesně vyčíslit vzestup mořské hladiny v západní Antarktidě, „protože existovalo mnoho nejistot ohledně pochopení procesů v ledovci a toho, jak bude ledovec v průběhu času reagovat“.

„Myslím, že toto je velký krok k tomu, abychom tomu pomohli porozumět,“ dodal.

Jordan řekl, že návrhy geoinženýrství a blokování kanálů nejsou na tak vzdáleném místě logisticky proveditelné. Jednodušším řešením by bylo „řešit klimatické změny“.

„Na konci budeme moci říci vládám a tvůrcům politik, toto se stane … budeme mít skutečně řádný, dobře omezený odhad toho, co se stane s ledovcem Thwaites,“ řekl Jordan.

Jakmile budou vědci schopni prokázat očekávaný vzestup mořské hladiny v souvislosti se západní Antarktidou, budou mít podle něj více důkazů při volání po opatřeních ke zmírnění klimatických změn.

Tým shromažďoval data z ledovce a přilehlých šelfových ledovců Dotson a Crosson od ledna do března 2019. Mimořádný rozpad mořského ledu na začátku roku 2019 umožnil ledoborci prozkoumat více než 2 000 km2 mořského dna na čele ledovce.

Zkoumaná oblast byla skryta pod částí plovoucího ledového šelfu vystupujícího z ledovce Thwaites, který se odlomil v roce 2002, a poté byla často nepřístupná kvůli silné vrstvě mořského ledu.