Kron Gracie se v obsáhlém článku serveru Vice.com rozpovídal o svém vztahu se slavným otcem Ricksonem Gracie. Prozradil, že jejich vztah nebyl vždy dokonalý a že ho jeho otec tolik netrénoval a někdy se jen objevil těsně před jeho zápasy. Hovoří také o tragické smrti svého staršího bratra Rocksona Gracieho. Mluví také o tom, jaké jsou jeho cíle v Jiu-Jitsu a jak udržet jméno rodiny při životě.

Rickson a Kron

Je vidět, že jejich vztah je velmi hluboký a silný, ale stejně jako všechny vztahy mezi otcem a synem má své vzestupy a pády:

„Tvrdě jsem pracoval, abych dokázal, že tátovo jiu-jitsu je nejlepší a moje image je stejná. Lidé ale nevědí, že jsem si s tátou oblékl gi jen necelých 100krát. Od svých sedmnácti let jsem se věnoval sám sobě. Táta mě učil, jen když jsem byl hodně malý.“

„Do 12 let jsem si dvakrát zlomil každý kotník ,“ říká Kron. „Tehdy mi můj bratr řekl, že ať dělám cokoli, mám to dělat na sto procent, ať už je to být bruslař nebo lékař – nebrat to na lehkou váhu. Řekl mi, že mám štěstí, že mám přístup k nejlepší rodině jiu-jitsu, nejlepšímu otci jiu-jitsu a nejlepší akademii. Bylo by hloupé, kdybych toho nevyužil. Ale rozhovor ukončil tím, že mi řekl, že si můžu dělat, co chci. Poslechl jsem ho, ale když pak zemřel, cítil jsem, že je mým posláním udělat to, co chtěl on.“

„Moje máma a táta měli těžké manželství a on to kvůli dětem vydržel, dokud si nemyslel, že jsem připravený být sám. Přesně ve chvíli, kdy ten okamžik vycítil, odešel,“ říká Kron. „Bylo to doslova ze dne na den a on si řekl: ‚Tak já odcházím a vracím se do Brazílie‘. V té době jsem byl v jiu-jitsu slušný, ale byl jsem ještě dítě. Byl jsem opravdu naštvaný. Říkal jsem si, že by tu měl být a podporovat mě, učit mě lekce a dělat pro mě všechny ty věci a ujišťovat se, že mám správné pohyby v kyčlích. Neměl jsem se na koho obrátit. Měl jsem jen své studenty a tréninkové partnery. Tak jsem prostě trénovala. Až do loňského roku jsem k tomu měla odpor. Mohl mě udělat mnohem lepší!“

„Ale pak mi to prostě došlo: Táta už nikdy nebude mým trenérem,“ říká. „Pořád jsem čekal, že se mnou bude každý rok před mistrovstvím světa trénovat. Volal mi a říkal: ‚Jé, já přijdu trénovat. Objevil by se týden předtím, řekl by mi ‚Whatsup‘, zmizel by a pak by se objevil přesně v době mého zápasu.“

„Před rokem, těsně před prvním Metamorisem, mi řekl, že se objeví a bude trénovat. Znovu se objevil přímo v době mého zápasu a seděli jsme vedle sebe. A víte, v té době jsem k němu měl odpor, protože jsem si říkal: ‚Řekl jsi mi, že se ukážeš tři týdny před mým zápasem jako vždycky, a neukázal ses. Ale na tom nezáleželo. Jediné, na čem záleželo, bylo, že tam zrovna sedí. Začal jsem myslet na svého bratra a začal jsem brečet, a pak jsme začali brečet oba. Nikdo neřekl ani slovo. Bylo to velmi duchovní. On mi dál nic neříkal a já se začal hádat. Vyhrál jsem a uvědomil jsem si, že už to nemá s jiu-jitsu nic společného, víte? Je to prostě můj otec. Nemůžu od něj očekávat, že bude mým trenérem. Takže teď pokaždé, když přijede do města, ani ho nežádám o trénink. Ani se ho neptám na otázky týkající se jiu-jitsu. A od té doby, co přijel a pomáhal mi trénovat, se ukáže! Je to velmi zvláštní.

„Teď si myslím, že to, že mě opustil v tak brzkém věku, byl jeho způsob, jak ze mě udělat muže a nechat mě dělat si všechno po svém. Teď, v pětadvaceti, mám pocit, že jsem mnohem víc, než bych byla. Jakmile jsem byla sama a musela jsem za sebe bojovat, začala jsem vítězit. Mám zodpovědnost a povinnost soutěžit a reprezentovat svého otce a dědečka. To jsem dlužil. Nemůžu žít jen ze jména své rodiny. Necítím, že je to správné. Mohl bych jen provozovat svou akademii a prodávat zboží, mohl bych pořádat semináře a podobně. To jsem mohl udělat už před šesti lety, když už jsem byl v BJJ docela dobrý. Musím něco vracet, a to znamená pokusit se udržet jméno své rodiny při životě.“

Přečtěte si celý článek

.