Mladý muž označovaný jednoduše jako Ženich vstoupí do svého domu a řekne matce, že jde na jejich vinici řezat hrozny. To jeho matku znepokojí, protože proklíná vynález nožů a všeho, co „může řezat lidské tělo“. Když takto pokračuje, vzpomíná na smrt ženichova otce a bratra, které zavraždili členové Felixovy rodiny. Stěžuje si na to, že vrazi byli pouze uvězněni, a tudíž stále žijí, což považuje za neuspokojivý trest. „Přestaneš s tím?“ ptá se Ženicha a chce změnit téma, ačkoli ona dál mluví o násilí a smrti a říká, že nemá ráda, když odchází z domu, protože se bojí, že se mu něco stane. Nakonec se Ženichovi podaří odvést její pozornost tím, že začne mluvit o svých plánech na svatbu. Když o tom začne mluvit, matka mu vyjádří radost, i když podotkne, že mladou ženu nezná a že celé to martýrium probíhá dost rychle. Přesto říká, že ví, že Nevěsta je „dobrá“, a souhlasí s tím, že se s ní a jejím otcem v neděli sejde, aby svatební plány byly oficiální.

Když Ženich odejde, vstoupí sousedka a promluví s jeho matkou, která se jí ptá, zda ví něco o dívce, kterou si její syn hodlá vzít. Sousedka vysvětluje, že Nevěsta je atraktivní mladá žena, která žije daleko se svým otcem. Dívčina matka je mrtvá, říká sousedka a dodává, že Nevěstina matka svého muže nikdy nemilovala. Nakonec informuje Ženichovu matku, že Nevěsta měla vážný vztah s Leonardem Felixem. Ve skutečnosti se málem vzali, ale Leonardo si nakonec vzal dívčinu sestřenici. Když to stará žena slyší, je rozrušená a běduje nad tím, že Nevěsta jejího syna byla spojena s rodinou Felixových, ale sousedka jí říká, aby byla rozumná, a poukazuje na to, že Leonardovi bylo teprve osm let, když došlo k násilí mezi jejich rodinami.

V následující scéně se Leonardova žena a tchyně snaží utišit Leonardovo dítě tím, že zpívají ukolébavku o koni, který odmítá pít z potoka, protože mu do vody teče krev z kopyt. Nedlouho poté, co dítě konečně zalehne, vstoupí Leonardo a tvrdí, že byl u kováře pro nové podkovy, protože jeho kůň mu často ničí boty. Když jeho žena naznačí, že se to děje proto, že koně přetěžuje, Leonardo tvrdí, že na něm „skoro nikdy nejezdí“. Jeho žena však tvrdí, že sousedé tvrdili, že ho předchozího dne viděli „na druhé straně planiny“, což je poměrně daleko. Leonardo to nicméně popírá, ačkoli jeho tchyně zahlédne koně a podotkne, že vypadá, jako by „přijel z konce světa“. Když žena vidí, jak manželův hněv narůstá, změní téma a řekne mu, že ženich žádá o ruku její sestřenice. Tím mu však bohužel jen zhorší náladu. Když mu tchyně naznačí, že Ženichova matka není ze svatby „příliš nadšená“, řekne: „Tu je třeba hlídat,“ čímž naráží na Nevěstu. Vtom vstoupí mladá dívka a řekne jim, že viděla Ženicha a jeho matku nakupovat extravagantní dary pro Nevěstu, a když začne popisovat punčochy, které koupili, Leonardo se na ni utrhne a řekne: „Nám to může být jedno.“ Pak vyrazí z domu a při odchodu probudí dítě.

V neděli cestují Ženich a jeho matka čtyři hodiny, aby se setkali s Nevěstou a jejím otcem. Když otec vstoupí, okamžitě začne mluvit o své půdě a hrdě říká, že ji musel „potrestat“, aby se na ní urodilo esparto, protože je tak suchá. Když slyší, jak se zajímá o půdu, matka Nevěsty ho ujistí, že nebudou chtít nic jako věno, protože jejich vinice už tak dobře prosperují. Otec pak fantazíruje o spojení jejich pozemků a říká, že by rád viděl všechen jejich majetek „pohromadě“, což by byla „nádhera“. Dále se oba rodiče dohodnou, že svatba by se měla konat následující čtvrtek, což jsou zároveň nevěstiny dvaadvacáté narozeniny. „To by byl můj syn, kdyby ještě žil,“ poznamenává matka, ale otec jí říká, aby se „nezabývala“ takovými morbidními záležitostmi, ačkoli ho ujišťuje, že na to bude myslet „každou minutu“, dokud nezemře.

Za chvíli vstoupí Nevěsta a přijímá dary od Ženichovy matky. Matka si při tom všimne, že je docela slavnostní, a tak ji vezme za bradu a řekne: „Víš, co je to vdávat se, Dítě?“ „Ano,“ řekne. Když Nevěsta řekne, že ano, Ženichova matka vyjmenuje, co podle ní manželství obnáší: „Muže, děti, a co se týče ostatního, tak zeď tlustou dva metry.“ Ženich se na to podívá a řekne: „To je všechno.“ Nevěsta s tím souhlasí a řekne: „Znám svou povinnost,“ a Ženich s matkou se rozejdou. Osamělá služebná Nevěstu nabádá, aby rozbalila své dary, ale Nevěsta nemá o tyto hmotné předměty zájem. „Proboha!“ zvolá sluha. „Vypadá to, jako by sis vůbec nepřála vdávat se.“ Pak prozradí, že předešlé noci viděla Leonarda na koni, a řekne, že ho viděla u okna Nevěsty. Nevěsta to nejprve popírá a nazývá služebnou lhářkou, ale brzy od tohoto jednání upustí a přizná, že služebná má pravdu – Leonardo tam byl.

Ráno v den svatby pomáhá služebná Nevěstě s přípravou. Když se jí však snaží připevnit do vlasů věneček z pomerančových květů (které jí dal Ženich), Nevěsta květy odhodí na zem. „Dítě! Nepokoušej osud tím, že hodíš květiny na zem!“ řekne sluha. „Copak se nechceš vdávat?“ „Ne,“ odpoví Ženich. Nevěsta místo odpovědi jen zmíní „studený vítr“, který jí prochází, ačkoli pak řekne, že Ženicha miluje. „Ale je to velmi velký krok,“ dodává. Krátce nato přichází Leonardo a vstupuje do místnosti. Je prvním svatebním hostem, který přichází, a sluha Nevěstě říká, aby mu nedovolila vidět ji ve spodním prádle, ačkoli ona to ignoruje a vede intenzivní rozhovor se svým bývalým milencem, který poznamenává, že Ženich jí měl pořídit menší pomerančový květ, který by jí „lépe slušel“. Poté se dostanou do vášnivé hádky o tom, že Nevěsta si Leonarda odmítla vzít, když byli spolu, protože nebyl dost bohatý. V důsledku toho se Leonardo oženil s její sestřenicí, ale nikdy na ni nepřestal myslet. Nyní však ví, že jí musí říct, co k ní cítí, protože se má vdávat. „Mlčet a hořet je ten největší trest, jaký si můžeme přivodit,“ říká, když mu sdělí svůj plán „zavřít se“ s Ženichem a „milovat ho nade vše“. A přestože chce zůstat silná, přiznává, že pouhý zvuk jeho hlasu oslabuje její vůli, načež sluha donutí Leonarda odejít.

Brzy do domu proudí Ženich a svatební hosté. Nevěsta jde ke svému budoucímu manželovi a vyjadřuje své přání urychlit průběh svatby slovy: „Chci být tvou ženou a být s tebou sama a neslyšet žádný jiný hlas než tvůj.“ Nevěsta se tedy vydává za svým budoucím manželem. Říká také, že chce, aby ji „držel“ tak pevně, že se nebude moci osvobodit, ani kdyby chtěla. S tím se pár vydává do kostela a hosté za ním zpívají o radostné události. Když všichni odejdou, Leonardova žena vyjadřuje své rozčarování nad tím, že se zdá, že mu na ní nezáleží, čímž dává najevo, že ví, že byla „odhozena stranou“, ačkoli on neudělá nic, aby se cítila lépe.

Po obřadu se manželé a jejich hosté vracejí do domu nevěstina otce, kde tančí a veselí se. Když zábava začíná, hovoří Ženichova matka s Nevěstiným otcem o vyhlídce na vnoučata. Otec se zase těší zejména na to, že jeho syn bude mít děti, protože to bude znamenat, že bude mít více lidí na práci na svém statku. Zatímco probíhají podobné veselé rozhovory, Nevěsta zůstává zachmuřená a nevzrušená a nakonec se omluví, že si jde lehnout, protože ji bolí hlava. Krátce nato se oslavou prožene Leonardova žena, která Leonarda hledá, a dav zjistí, že oba bývalí milenci utekli a odjeli na koni do lesa. Když to uslyší Ženichova matka, naléhá na Nevěstina otce, aby shromáždil členy své rodiny a Leonarda pronásledoval. „Zase přišla hodina krve,“ říká.“

Hluboko v lese hovoří o uprchlých milencích několik dřevorubců, kteří plní roli tradičního řeckého chóru. Ačkoli tito dřevorubci chtějí, aby Nevěsta a Leonardo unikli bez úhony, brzy se objeví personifikovaná verze měsíce a odhalí svou touhu vrhnout na les světlo, aby milenci nebyli neodhaleni. Navíc se objeví stará žebračka, která představuje smrt (podle Lorcovy scénické poznámky), a tvrdí, že Leonardo a Nevěsta se nedostanou přes nedaleký potok. Zanedlouho přijíždí Ženich s mladíkem a hovoří o honbě. Když mu pomocník navrhne, aby se vrátili, Ženich řekne, že nemůže kvůli minulosti své rodiny s rodinou Felixů. V tu chvíli narazí na žebračku, která se připojí k pátrání po Leonardovi a Nevěstě. Právě když však odcházejí, vynoří se milenci a mluví o nebezpečí toho, co udělali. Nevěsta lituje, že utekla, ale jen proto, že tím ohrozila Leonarda. Přesto se oba rozhodnou, že nic než smrt je „nerozdělí“. Chvíli poté, co odejdou, naplní temný les dva pronikavé výkřiky.

Po svatbě si tři malé holčičky hrají se svazkem červené příze a diskutují o tom, co se stalo, a diví se, proč se nikdo z hostů nevrátil z obřadu. Nakonec se objeví stará žebračka a řekne jim, že ženich i Leonardo zemřeli. Když ona i děvčátka odejdou, vstoupí Ženichova matka a její sousedka a diskutují o tragédii. „Všichni jsou teď mrtví,“ říká matka. „O půlnoci budu spát, budu spát a nebudu se bát pistole ani nože.“ „A co se děje?“ ptá se Ženich. Zatímco truchlí, odmítá plakat, nechce, aby ji ostatní sousedé – kteří začínají vstupovat do místnosti – viděli, jak se hroutí. Když však přijde Nevěsta, je pro ni těžké zadržet hněv. „Ty bys taky odešla,“ trvá na svém mladá žena. „Byla jsem hořící žena, plná bolesti uvnitř i navenek, a tvůj syn byl malou kapkou vody, o které jsem doufala, že mi dá děti, půdu, zdraví.“ Pokračuje, že Leonardo byl jako „temná řeka“, která ji smetla. Nemohouc se zastavit, dá Ženichova matka facku Nevěstě, která tento trest ochotně přijme a řekne staré ženě, že chce jen plakat s ní. Ženichova matka jí proto řekne, že se může vyplakat u dveří, a přizná, že už jí na ničem „nezáleží“. V tu chvíli začnou obě ženy mluvit ve verších, vyměňují si repliky a naříkají nad ztrátou svých blízkých, zatímco lidé se hrnou dovnitř a vzlykají.