Sgt Stephanie Fahlová má na svých bedrech velká očekávání.

Před osmi lety prošla tato 33letá obyvatelka San Diega výcvikovým táborem v Náborové základně námořní pěchoty Parris Island v Jižní Karolíně. Její instruktoři výcviku ji tehdy inspirovali a nyní doufá, že stejnou motivaci přenese i do budoucna, když bude pomáhat formovat nejnovější mariňáky sboru.

Ve středu 16. prosince se Fahlová a další dvě ženy, seržantka Ikea Kaufmanová a seržantka Stephanie Jordiová, zapsaly do historie námořní pěchoty tím, že se staly prvními ženami, které absolvovaly genderově integrovaný kurz instruktorů výcviku ve 100 let starém Náborovém středisku námořní pěchoty v San Diegu.

Přišly do středu pódia, obdržely charakteristickou plstěnou čepici instruktorky drilu a odrecitovaly krédo instruktorky drilu z pera z roku 1950.

V únoru se tyto tři ženy opět zapíší do historie, když se připojí ke svým mužským kolegům a budou cvičit první genderově integrovanou rotu rekrutů námořní pěchoty v historii depa na západním pobřeží. Všechny rekrutky námořní pěchoty byly tradičně posílány do výcvikového tábora na Parris Island.

„Jako poddůstojníci námořní pěchoty nikdy nezapomínáme na své instruktory drilu,“ řekla Fahlová jen několik minut po svém vyřazení. „Stále si je živě pamatuji. Jejich chování bylo ztělesněním toho, čím jsem se chtěl stát. Mohu jen doufat, že se mi podaří pracovat tak tvrdě, abych tyto mladé muže a ženy inspirovala stejným způsobem, jakým oni inspirovali mě.“

Genderová integrace

Začátkem tohoto roku zákon o autorizaci národní obrany pro rok 2020 požadoval, aby námořní pěchota začala cvičit obě pohlaví společně. Parris Island se postavil do čela a absolvoval devět integrovaných rot z výcvikového tábora.

Když noví rekruti dorazí v únoru do San Diega, stanou se součástí roty Lima 3. výcvikového praporu rekrutů.

Z šesti 60členných čet roty, které budou všechny cvičit společně, bude jedna tvořena ženami. Zatímco obě pohlaví budou ubytována odděleně, výcvik ve výcvikovém táboře, včetně fyzické zdatnosti, námořního bojového umění, akademických znalostí a etikety v jídelně, bude probíhat jako smíšená skupina mužů a žen.

Na to, aby se z rekrutů stali mariňáci, potřebují 13 týdnů.

Nejprve se naučí, jak se chovat, pochodovat a jak se správně chovat. Po dvou týdnech odjíždějí do Campu Pendleton, kde trénují na střelnicích a učí se obsluhovat a střílet z pušky M16. Učí se pozemní navigaci a jak žít a pracovat v terénu. Před návratem do rekrutačního skladu je čeká závěrečný úkol známý jako The Crucible, po jehož splnění obdrží odznaky s orlem, zeměkoulí a kotvou a stanou se mariňáky.

Poté se vrátí zpět do skladu, pracují na akademické práci a absolvují. Odtud se začnou připravovat na jakoukoli práci v námořní pěchotě.

Podle vojenských představitelů budou nově přijatí muži a ženy cvičit společně a budou lépe připraveni sloužit společně a spoléhat jeden na druhého, až půjdou do flotily a dokonce i na nasazení.

„Ve snaze ukovat mariňáky té nejvyšší kvality jim musíme dát všechny možnosti, aby uspěli,“ řekl brigádní generál Ryan P. Heritage. „Je to poprvé, co jsme schopni poskytnout mariňákům, kteří absolvují MCRD San Diego, stejné integrované zkušenosti, jaké již získali mnozí jejich vrstevníci na Parris Islandu. Tím se také o krok přiblížíme k pochopení, jaké zázemí a personál je zapotřebí k tomu, aby se to stalo trvalou realitou.“

Na příští léto se plánuje druhá integrovaná rota. Aby zde však mohly ženy pravidelně cvičit, musela by základna vybudovat další zázemí.

„Jedná se o ověření konceptu,“ řekl o prvních výcvikových skupinách kapitán Martin Harris, mluvčí velitelství rekrutů. „Víme, že to lze provést. Potřebujeme jen vědět, co všechno tady musíme mít.“

Plná genderová integrace je také o počtech.

Typicky se do skladu v San Diegu dopravuje asi 17 000 mužských rekrutů po dobu 40 týdnů v roce. Pro srovnání, na Parris Island nastupuje během 26 týdnů ročně asi 4 000 až 5 000 rekrutů ženského pohlaví. Pokud má být výcviková rota rekrutů plně integrována, bude muset námořní pěchota nabrat více žen.

Fahlová uvedla, že se těší na svůj úkol formovat nové rekruty – muže i ženy. A výcvikový tábor je tím nejlepším místem, kde začít.

„Zbavíme se tak případných rozpaků, které by různá pohlaví mohla mít, až půjdou na bojový výcvik námořní pěchoty, do školy A (specializovaná škola) a k flotile,“ řekla. „Dává mi to jediný smysl.“

Fahlová si vzpomněla na své vlastní zkušenosti ze služby a na některé muže, kteří říkali, že „nikdy předtím neviděli mariňáka ženského pohlaví.“

Podle jejích slov se to pro ni jako velitelku družstva stalo krátkou záležitostí. „Byli muži, kteří se zdráhali mě poslouchat a řídit se mými pokyny.“

Nejlepší ve sboru

Mariňáci, kteří absolvují jako instruktoři drilu, představují jedny z nejlepších z celého sboru, řekl Harris. Jejich kolegové vybírají každého z nich pro výjimečnou duševní, fyzickou a morální zdatnost.

Fahlová, která dříve sloužila v Camp Pendletonu a na letecké stanici námořní pěchoty Miramar, kde obsluhovala leteckou a nouzovou výstroj, opustila aktivní službu v roce 2013.

„Když jsem odcházela, věděla jsem, že dělám velkou chybu,“ řekla. „Stýskalo se mi po námořní pěchotě, než mi předali papíry o ukončení smlouvy.“

Udělala to ale proto, že její manžel byl také u námořní pěchoty a byl převelen na Havaj. Když se manželé vrátili do San Diega, Fahlová se v roce 2019 přihlásila do záloh námořní pěchoty. Její manžel je také instruktorem cvičení v depu.

„Je za mě mimořádně šťastný,“ řekla o své nové práci, která se zapsala do historie. „Tak trochu mě dotlačil k tomu, abych vstoupila do záloh.“

Stát se instruktorkou drilu je náročné: Je to 16 hodin denně, sedm dní v týdnu po dobu 13 týdnů. Jeden týden je volno a pak začíná stejný cyklus znovu od začátku. A trvá to tři roky.

Přesto to bylo něco, po čem Fahlová toužila.

V jejím kurzu bylo 54 mužů námořní pěchoty, a zatímco soupeření s nimi podle jejích slov nebylo fyzicky náročné, zvládání času ano.

„Ve flotile máme svou běžnou práci,“ řekla. „Tady se za 11 týdnů učíme novou MOS (vojenskou profesní specializaci). Množství informací se na nás valí jako z požární hadice. Naučit se, jak to uchopit, a připravit se na uniformu, to bylo nejtěžší.“

Ale ještě náročnější než to je tlak, který Fahlová podle svých slov pociťuje, aby uspěla.

„Já a další dvě ženy jsme první, které prošly školou pro instruktory cvičení, a nastavujeme očekávání pro ostatní,“ řekla. „Nešlo o to držet krok s pány tím, že budeme křičet a řvát, ale o to, jestli dokážeme dostát odkazu, který chceme vytvořit pro budoucí mariňačky, které projdou školou pro instruktory drilu.“