Lidská mysl je stále záhadou. Ve skutečnosti nás mnohé stavy, jako je Limův syndrom, zcela matou. Tento jev je tak složitý, že překvapuje jak únosce, tak oběti.

Lima syndrom je stav, kdy se únosci vcítí do svých obětí. Obvykle předpokládáme, že tito lidé mají malou úctu k lidskému životu. Jak se tedy u nich nakonec vyvinou pozitivní city a sympatie vůči jejich obětem? Pokud se chcete o tomto podivném jevu dozvědět více, čtěte dále.

Lima syndrom

Lima syndrom je stav, kdy si únosci vytvoří citové pouto ke svým obětem. Dalo by se říci, že je to druhá strana stockholmského syndromu.

Paradoxně se únosce začne vciťovat do své oběti. Navíc se v určitém okamžiku dokonce začne starat o její potřeby a blaho. Může se to projevovat chováním, jako je:

• Únosce se vyhýbá tomu, aby oběti ublížil.
• Dává oběti určité svobody nebo ji dokonce propouští.
• Únosce si dělá starosti o fyzický a emocionální stav oběti.
• S obětí vede rozhovory.
• Někdy únosce dokonce sdílí s obětí osobní informace. Například příběhy z dětství, cíle a přání.
• Mohou dokonce oběti něco slíbit. Mohou například říkat věci jako „Budu tě chránit“ nebo „Nic se ti nestane“.
• V některých případech může únosce oběť dokonce přitahovat.

Příčiny Limského syndromu

Jistě vás zajímá, jaké jsou příčiny Limského syndromu. Nejprve by bylo dobré objasnit, že v některých situacích neznamená, že člověk trpící určitým syndromem je blázen nebo nemocný. Kromě vnitřního stavu člověka existují určité podmínky prostředí, které ho mohou přimět reagovat tím či oním způsobem.

Pro pochopení Limského syndromu se tedy musíte zaměřit na vnitřní podmínky únosce. Stejně tak musíte analyzovat podmínky únosu. Pomohlo by vám tedy znát psychické podmínky únosce i okolnosti, které k únosu vedly:

• Možná je únosce součástí skupiny, která ho k únosu donutila.

• Možná únosce nesouhlasí se způsobem, jakým únos probíhá.
• V nejlepším případě byl únosce donucen držet oběť z důvodu krajní nouze. Může například procházet rodinnými problémy nebo vážnými finančními problémy nebo může trpět duševní poruchou.
• Únosce nemusí mít žádné předchozí zkušenosti.
• Nakonec si možná únosce myslí, že situaci s rukojmím nebude schopen přežít.

Paradox Limského syndromu

Možná nejpřekvapivější na tomto syndromu je, že se únosce chová, jako by oběť nedržel jako rukojmí. To je paradox Limského syndromu.

Únosce se proto snaží zlepšit podmínky oběti. Ve skutečnosti se vyhýbají způsobení jakékoli škody nebo nepohodlí. Pokud je oběť nemocná, podají jí léky. Pokud je zraněná, únosce ji vyléčí. Pokud mají hlad, únosce se jim snaží dát to nejlepší dostupné jídlo. Únosce věří, že se o oběť stará.

V nejhorším případě se únosce může do své oběti dokonce zamilovat. V důsledku toho se ji bude snažit svést a dvořit se jí. To proto, že chtějí, aby oběť jejich city opětovala.

Jaký je původ Limského syndromu?

Jak už asi tušíte, svůj název dostal podle situace s rukojmími, ke které došlo v peruánské Limě.

V roce 1996 se teroristická skupina zmocnila japonského velvyslanectví v peruánském hlavním městě. Jak dny plynuly, únosci začali s rukojmími navazovat silná pouta. Překvapivě je únosci začali všechny propouštět.

Závěrečné úvahy o Limském syndromu

Závěrem lze říci, že Limský syndrom souvisí s vnitřním stavem lidské bytosti: navazováním vazeb s jinými lidmi (a to i v extrémních podmínkách, jako je únos). Je velmi obtížné tento syndrom studovat, protože je prakticky nemožné replikovat podmínky únosu v laboratoři a kontrolovat všechny proměnné.

To, co víme, je, že projevy syndromu závisí na různých proměnných. Stejně tak závisí také na únosci, situaci únosu a oběti. V neposlední řadě nám tento syndrom připomíná, že lidé mohou být velmi iracionální a mají tendenci jednat na základě své interpretace a chápání reality.