Literacy narrative essay is a piece of writing which shows the author’s attitude toward reading, writing and speaking. Může se jednat o vzpomínky z dětství, aktuální zkušenosti člověka nebo úvahy pisatele na toto téma. Hlavní je vyjádřit svůj názor na psaní, mluvení a čtení. Často se používá jako první zadání v kurzech slohu pro studenty na vysoké škole.

Předkládáme 4 příklady takového typu eseje.

Příklad literární vyprávěcí eseje 1

Pamatuji si, že jako malé dítě mě otec učil číst a psát formou různých her. Tehdy jsem moc nechápal, k čemu to potřebuji, a jestli to vůbec potřebuji, tak mě to prostě bavilo. Teď už mám ovšem ke čtení a psaní uvědomělý vztah a nedovedu si představit, že bych byl negramotný.

Objednejte si nyní

Můj zájem o čtení se poprvé objevil, když jsem byl na základní škole. Chystali jsme se číst novou knihu a moje učitelka angličtiny mě oslovila. Řekla mi, že se mi bude líbit, protože moc ráda čtu. Nevím, proč rozhodla, že čtu ráda, ale od té doby jsem se přesvědčila, že mě tento proces baví. A stalo se to mou pravdou; teď knihy zbožňuji, považuji se za skutečného knihomola.

Co se týče psaní, tento proces byl pro mě vždy komplikovaný. Nemůžu říct, že by mě to nebavilo, ale dělalo mi problémy dělat to bez chyb. Chápu, že psaní je velmi důležitou součástí komunikace a tady chci poděkovat technickému pokroku za vynález počítačů s autokorekcí.

Na závěr chci říct, že prostě musím mít na paměti, abych se v psaní a čtení neustále zdokonaloval, protože vzdělaní lidé jsou vždy úspěšní.

Příklad vypravěčské eseje o gramotnosti 2

Můj největší strach vždycky byl, že v tomto životě nedosáhnu úspěchu. Představa úspěšného a bohatého člověka se stálým příjmem, velkým domem a drahým autem je pro mě spojena především s dobrým vzděláním.

Vzdělávací proces začíná školní lavicí, kde všichni získáváme základní znalosti, vybíráme si oblast zájmů. A samozřejmě čtení a psaní jsou pro učení nezbytné.

Moje první seznámení s knihami nebylo příliš úspěšné. Abych byl upřímný, prostě jsem je roztrhal, ale hlavní je nikdy se nevzdávat, že? Roky plynuly a já zjistil, že zajímavé mohou být i knihy bez jasných obrázků. Na střední škole jsem pochopila, že jsem se stala na čtení závislá, můj mozek se každý týden dožadoval nového příběhu. Když hodně čtete, váš způsob myšlení se podvědomě mění podle toho, jakou knihu čtete. Ovlivňuje to způsob komunikace s přáteli, příbuznými, kamarády ve skupině atd. Chci říct, že se mi to moc líbí.

Když jsem chodil do školy, míval jsem problém udržet pozornost při psaní slohů. Knihy mi to pomohly překonat a teď chci psát víc, abych se v této dovednosti zdokonalil. Cítím, že potřebuji dát všechny své myšlenky na papír. Je to můj současný cíl a jsem připraven na něm svědomitě pracovat.

Příklad literární vyprávěcí eseje 3

Když mluvím o čtení, psaní a komunikaci, vzpomenu si na svá středoškolská léta. Měla jsem štěstí, že jsem se setkala s partou lidí, kteří se o čtení zajímali stejně jako já. Proto jsem si mohl nejen něco zajímavého přečíst, ale také o tom diskutovat a dnes chápu, že to bylo velmi cenné. Taková činnost byla skvělým způsobem, jak zlepšit své komunikační schopnosti.

Můj učitel angličtiny měl na mě také velký vliv. Měla zvláštní schopnost přimět člověka, aby si knihu oblíbil a chtěl sám něco napsat. Dodnes si pamatuji, jak nám četla hru Bernarda Shawa Caesar a Kleopatra. Četla jen krátkou anotaci, ale způsob, jakým používala intonaci, barvu hlasu a tempo, mě přiměl jít do knihovny a vzít si tuto hru hned po vyučování. Naučila mě také, jak používat různé části řeči v písemných projevech, jak správně vyjadřovat své myšlenky a jak pomocí různých výrazových prostředků a stylistických prostředků dosáhnout potřebného důrazu. Jsem jí dodnes velmi vděčná; ukázala mi, že komunikace je klíčem ke všemu a že je důležité naučit se umění komunikovat.

Pochopila jsem, že vše je třeba neustále zdokonalovat. Mám ještě tolik knih, které chci přečíst, tolik myšlenek, které musím zapsat, a tolik věcí, o kterých chci mluvit a podělit se o ně s celým světem. Mým hlavním cílem je nyní jasně formulovat své myšlenky a umět mluvit na nejrůznější témata s různými partnery.

Příklad literární vyprávěcí eseje 4

Písmena jsem se naučil, když mi byly čtyři roky a hrál jsem si s barevnými kostkami. Vzpomínám si, že mi je maminka ukazovala a pomalu opakovala, jaké písmeno je na každé z nich a které slovo na to písmeno začíná. Později jsem si vzal tatínkovy papíry a snažil se z nich přepsat některá písmena do svého sešitu. Mým oblíbeným koníčkem bylo poslouchat tatínka, když mi četl pohádky. Teď už chápu, jak precizně jednotlivé příběhy vybíral a jak velkou lásku do každého z nich vkládal. Právě to předurčilo mé budoucí zájmy.

Teď už ovšem nejsem stejný člověk jako dřív. Mé zájmy se změnily, ale stále mám velkou lásku ke čtení a poslouchání příběhů. A teď chci být schopen takové příběhy sám psát. Možná také budu moci ovlivnit nějaké malé dítě a ukázat mu všechny krásy světa tak, jak to kdysi dělal můj otec pro mě.

Nikdy jsem neměl rád psaní; myslím, že jsem to dělal jen proto, že mi to bylo řečeno. To se týká psaní slohů ve škole, plnění různých úkolů, ale teď to chci dělat profesionálně. Chci psát své vlastní příběhy a umět vyjádřit své myšlenky při komunikaci a změnit tento svět k lepšímu.