V období od července 1984 do července 1991 jsme u 126 pacientů s uremií chirurgicky zavedli 147 katétrů Permcath Quinton z následujících důvodů: skupina I: nutnost hemodialýzy bez cévního přístupu pro akutní (skupina Ia: 44 pacientů) nebo chronické selhání ledvin (skupina Ib: 11 pacientů; skupina II: obtížné vytvoření nebo ztráta cévního přístupu (skupina II: 45 pacientů); skupina III: hemodialýza u pacientů s krátkou očekávanou délkou života nebo kontraindikací cévního přístupu na končetinách (skupina III: 26 pacientů). Délka používání (+/- SD a rozmezí) byla pro každou skupinu v uvedeném pořadí: 1,6 +/- 2 (0-10); 3,4 +/- 2,8 (1-11); 7,4 +/- 11 (0-50); 6,7 +/- 8,7 (0,1-34,5) měsíců. Sedmnáct pacientů (skupina IV) pocházejících ze skupin Ib a II dalo přednost dalšímu používání katétru po dobu 10,5 +/- 13,5 (0,1-50) měsíců před používáním arteriovenózní píštěle. Komplikace pozorované u celé populace byly následující: 11 sepsí způsobujících 2 úmrtí, 9 kožních lokálních infekcí, 28 úplných obstrukcí katétru, 17 částečných obstrukcí s nedostatečným průtokem; 10 destrukcí katétru. Závěrem lze říci, že katétr Permcath Quinton je vhodným dlouhodobým cévním přístupem pro hemodialýzu. Je dobře snášen, neboť mu dává přednost před obvyklou arteriovenózní píštělí mnoho pacientů, kteří mají obě tyto metody. Výskyt infekcí je nízký. Častá je však obstrukce (částečná ou úplná) (29 %), která vyžaduje lokální fibrinolytickou léčbu.