Rush Productions / Rush Artist ManagementEdit
Koncem roku 1984, po propagaci dvojice rockových a rapových koncertů v hollywoodském klubu The Mix (na jednom vystoupili Run-DMC, na druhém Whodini), se Cohen přestěhoval do New Yorku a přijal práci v Simmonsově společnosti Rush Productions (později nazvané Rush Artist Management). Cohen začínal jako road manažer skupiny Run-DMC, ale brzy začal přebírat další povinnosti a pracoval pro umělce, mezi něž patřili Kurtis Blow, Whodini, Run-DMC, LL Cool J, Beastie Boys a Public Enemy. V roce 1987 Cohen sám podepisoval smlouvy s umělci skupiny Rush. Mezi tyto interprety patřili Slick Rick, DJ Jazzy Jeff & the Fresh Prince, Eric B. & Rakim, EPMD, Stetsasonic, De La Soul a A Tribe Called Quest.
Cohen vděčí Jam Master Jayovi za to, že ho naučil základům hudebního podnikání. “ Ukázal mi, jak vyřizovat koncerty a plnit své povinnosti vůči skupině,“ řekl Cohen časopisu Vibe. „Právě na tyto lekce se denně spoléhám, když dělám to, co dělám teď.“ Podle časopisu Rolling Stone se Cohen zanedlouho „proslavil svým nesmlouvavým přístupem k podnikání, schopností vyjednávat a posouvat děj kupředu“. Byl to právě Cohen, kdo zprostředkoval smlouvu Run-DMC se společností Adidas, „jednu z prvních velkých komerčních smluv pro rapovou skupinu“. Po této dohodě následovaly další, které spojily Jazzyho Jeffa & Fresh Prince s Le Coq Sportif, LL Cool J se sportovním oblečením Troop a Run-DMC s New Coke.
V roce 1989 byla společnost Rush – pod Cohenovým vedením – uznávána jako „přední manažerská operace“ v oblasti rapu. Steve Stoute v knize The Tanning of America připisuje Cohenovi zásluhu na tom, že se “ brzy dostal do kulturního tavicího kotle, který se vařil pro mladou generaci a pro mladou generaci“. Lyor Cohen podle vlastních slov řekl: „Byl jsem odhodlán dokázat lidem, že se mýlí, dokázat strážcům branže v tomto odvětví, že tu máme své místo a nehodláme se vzdát své příležitosti.“
Od vývoje umělců k vedení vydavatelstvíEdit
Cohen začal přecházet od managementu umělců k vydavatelské straně hudebního byznysu v roce 1989, kdy spolu se Simmonsem založil společnost Rush Associated Labels. Cílem bylo využít schopnosti zavedených nahrávacích společností vyčenichat nové talenty a uzavřít s nimi smlouvy s butikovými vydavatelstvími. Nejvíce se to vyplatilo s Jam Master Jay’s JMJ Records, které v roce 1992 přivedlo Onyxe do Def Jam a v roce 1994 Jayo Felonyho. V té době si Cohen začal vychovávat novou generaci manažerů, zejména Chrise Lightyho, Julii Greenwaldovou, Kevina Lilese, Todda Moscowitze a Mikea Kysera.
V roce 1994 se Cohen spojil se Simmonsem a vyjednal odchod Def Jam od Sony:142 (která distribuovala Def Jam od roku 1985) do nového domova u PolyGramu. V té době už Cohen, který se před několika lety stal Simmonsovým partnerem ve vydavatelství, řídil Def Jam ze dne na den:134 (Rick Rubin, zakladatel Def Jam, opustil Def Jam v roce 1988).
Def Jam pod PolyGramem a UniversalEdit
Pod vedením PolyGramu a Cohena Def Jam prosperoval. Cohen spolupracoval se zcela novým seznamem úspěšných rapperů, jako byli Redman, Method Man, Jay-Z, DMX, Ja Rule a Ludacris. Současně Cohen dohlížel na smlouvy s vlastními značkami Roc-A-Fella, Murder Inc. a Disturbing Tha Peace.
V roce 1998 byla společnost PolyGram odkoupena společností Seagram a sloučena se společností Universal.
The Island Def JamEdit
V červnu 1998, po sloučení společností PolyGram a Universal, byly společnosti Island, Mercury a Def Jam sloučeny do nové jednotky s názvem The Island Def Jam, Cohen byl jmenován spoluprezidentem. Stal se tak (jak sám poznamenal) „prvním hiphopovým prezidentem ve vedení velkého labelu“.
Tento postup vyžadoval, aby Cohen rozšířil své portfolio o umělce, kteří nerapovali, mezi nimiž byli Bon Jovi, Mariah Carey, Shania Twain, Elvis Costello, Ashanti, Nickelback, Slipknot, Sum 41, The Killers a Slayer. V roce 2001 se Cohen podílel na koupi heavymetalového vydavatelství Roadrunner společností Island Def Jam a na uzavření smlouvy o distribuci amerického alba Ricka Rubina. V roce 2002 vydal American album Johnnyho Cashe American IV: The Man Comes Around. Bylo to poslední Cashovo album vydané před jeho smrtí a obsahovalo Cashovu verzi hitu „Hurt“ od Trenta Reznora.
WarnerEdit
V lednu 2004 Cohen odešel z Island Def Jam na pozici ve společnosti Warner financované skupinou investorů Edgara Bronfmana Jr, která byla následně vyčleněna z Time Warner. Nakonec byl Cohen jmenován předsedou představenstva a generálním ředitelem WMG.
V roce 2006 byly pozitivní účinky Cohenova vedení shrnuty v článku pro Los Angeles Times, kde bylo uvedeno: „Cohen se stal předsedou představenstva WMG: „Pod Cohenovým vedením Warner Music vzkvétá, mimo jiné díky jeho inovativním iniciativám, jako je například inkubátorový program, který navazuje vztahy s vedoucími pracovníky nezávislých vydavatelství, které chce společnost zaměstnat.“ Úspěch Warneru s Mikem Jonesem a punkovou skupinou Paramore vzešel z inkubátorového programu.
Ve Warneru Cohen dohlížel na sloučení vydavatelství Atlantic a Elektra do Atlanticu a na nejvyšší manažerskou pozici dosadil svou chráněnku Julii Greenwaldovou. V roce 2009 Cohen povýšil Greenwaldovou na předsedkyni představenstva a provozní ředitelku společnosti Atlantic, čímž se Greenwaldová stala nejvýše postavenou ženou ve vedení americké nahrávací společnosti. Greenwaldová v Atlanticu uspěla s kapelami The Black Keys, Bruno Mars, Death Cab for Cutie, Jason Mraz, Kid Rock, Lupe Fiasco, Plies, T.I. a Wiz Khalifa.
YouTube a SpotifyEdit
V září 2006 Cohen dohlížel na dohodu se společností YouTube, která této stránce umožnila zobrazovat videa umělců Warner výměnou za podíl na příjmech YouTube z reklamy. Podle deníku The New York Times tato dohoda znamenala „první případ, kdy velká nahrávací společnost poskytla YouTube licenci na obsah“. V roce 2011 Cohen dohlížel jménem seznamu Warneru na dohodu s digitální hudební službou Spotify. Nakonec Cohen dohlížel na všechny digitální iniciativy společnosti Warner.
Odchod ze společnosti WarnerEdit
V září 2012 Cohen odešel ze společnosti Warner, kde působil jako jeden z dominantních kreativních manažerů.
Budoucí podniky a 300Edit
O dalším Cohenově působení se hodně spekulovalo. Cohenovo vlastní hodnocení jeho kariéry bylo veskrze předvídavé. „V tradičním nahrávacím průmyslu jsem byl outsiderem více než 25 let,“ řekl deníku Los Angeles Times. „Jsem podnikatel, takže podporuji riskování. A jediný způsob, jak podporovat riskování, je sám riskovat, což znamená, že někdy neuspějete nebo vám lidé řeknou, že jste příliš agresivní nebo kontroverzní. Ale aby se večírek stal opravdu skvělým, musí někdo do bazénu skočit jako první. Vždycky jsem byl ochotný být tím člověkem.“ V listopadu 2013 Cohen prozradil, že zakládá novou společnost s názvem „300“, podle 300 spartských válečníků, kteří vedli slavnou válku proti Peršanům, jež byla k vidění ve filmu 300. Na začátku roku 2013 se Cohen rozhodl založit novou společnost s názvem „300“. Uvedl, že společnost bude zčásti nahrávací společností, zčásti marketingovou společností a zčásti distributorem, s hlavní podporou společností Google a Atlantic.
Nástup na YouTubeEdit
V září 2016 YouTube společnosti Google oznámil, že Lyor nastoupí do této organizace jako globální šéf hudby. Oficiálně do společnosti nastoupil v prosinci 2016. Napsal veřejný dopis, ve kterém uvedl některé své cíle a aspirace pro svou novou roli. Bude se snažit umožnit hudebnímu průmyslu přijmout nové obchodní modely, které využívají technologický pokrok.