Volání přišlo jednoho rána na jaře roku 2013. Na hřbitově byl nepořádek.

Charlotte Watsonová si to jasně pamatuje. Pracuje na soudech v New Yorku. Zároveň vede organizaci, která chrání historický hřbitov na texaském venkově, kde vyrůstala. Tento hřbitov, pojmenovaný Willow Wild, se rozkládá na 36 hektarech (90 akrech) v Bonhamu. Místo se nachází asi 130 kilometrů severovýchodně od Dallasu. Jako první byl na místě někdo z Bonhamu, kdo hřbitov pravidelně navštěvoval.

„Stalo se něco strašného,“ vzpomíná Watsonová – divoká prasata!

Vtrhla dovnitř a vyvrátila široké trsy trávy. Vypadalo to, jako by někdo vytrhal trávu a zryl půdu. Žádné náhrobní značky nebyly povaleny, ale „vypadalo to opravdu špatně,“ říká Watson. „Nedokázali jste si představit, že by to zase vyrostlo.“

Po několik následujících týdnů spala divoká prasata ve dne pod okolními stromy a v noci proklouzla na hřbitov: Přišla se zakořenit do půdy kvůli housenkám. Tito tlustí bílí červi, z nichž vyrostou brouci, žijí několik centimetrů pod povrchem půdy.

Vetřelci nehodlali sami rychle odejít. Watsonová a její skupina museli čelit těžkým otázkám, jak se s těmito zdaleka neškodnými prasaty vypořádat.

Texas není zdaleka sám, kdo čelí nájezdným prasatům. Tato divoká prasata se vyskytují téměř ve všech státech USA. Byla spatřena také v Kanadě a mnoho z nich překračuje hranice z Texasu do Mexika. Ve Spojených státech se koncentrují v jihovýchodních státech. Způsobují spoušť i v dalších zemích, včetně Spojeného království a Austrálie. V Německu hordy prasat vykopávají zahrady na předměstích Berlína.

Podle amerického ministerstva zemědělství (USDA) způsobí divoká prasata každoročně ve Spojených státech škody za přibližně 1,5 miliardy dolarů, většinou na zemědělských plodinách. Představují také zdravotní riziko. Divoká prasata přenášejí nejméně 30 nemocí a 37 parazitů (organismů, které žijí a živí se živým hostitelem). Některé z těchto nemocí a parazitů se mohou šířit na jiná zvířata. Mohou také nakazit lidi, kteří tyto zárodky sní nebo vdechnou. A když jsou divoká prasata zahnána do kouta, mohou, i když zřídka, napadnout člověka. Například loni v prosinci napadlo divoké prase německého lovce, který ho zastřelil. Muž později zemřel.

Biologové z celého světa chtějí těmto divokým prasatům porozumět, aby tuto hrozbu zastavili. Sledují tato zvířata, aby pochopili jejich chování a předpověděli, kam se vydají. Výzkumníci testují nové pasti, včetně těch, které v reálném čase odesílají video do aplikací chytrých telefonů.

Zastavit prasata je obtížné zčásti proto, že jsou mazaná. „Jsou to jedna z nejchytřejších zvířat na planetě,“ poznamenává biolog Alan Leary. Pracuje na odboru ochrany přírody státu Missouri v hlavním městě Jefferson City. „Musíme neustále přicházet s novými technikami, abychom před nimi udrželi náskok,“ říká.

Právě teď prasata vítězí.

Prasecí invaze

Mají mnoho jmen: divoká prasata, divoká prasata, divoká prasata, divoká prasata a divočáci. Všechno jsou to ale prasata druhu Sus scrofa, která pocházejí z Evropy, Asie a severní Afriky.

Skupina divokých prasat může přes noc zdevastovat pole s kukuřicí nebo sójou. Prasata mohou rozrývat břehy řek a působit spoušť v blízkosti měst, dokonce i na dvorech lidí. Ničí krajinnou zeleň. Blátivý nepořádek, který za sebou zanechávají, často vypadá jako kráter po bombě.

V posledních několika desetiletích se hrozba prasat ve Spojených státech zhoršila, protože tato zvířata nemají žádné přirozené predátory. Navíc lidé nenašli účinný způsob, jak je zastavit. V prvním týdnu po otevření nejrychlejší dálnice ve Spojených státech – jižně od Austinu v Texasu – se s divokými prasaty srazila tři auta. A pak tu byla v roce 1988 stíhačka F-16, která se srazila s divokými prasaty na floridské ranveji. Pilot se katapultoval do bezpečí. Jeho letadlo za 16 milionů dolarů? Zničeno.

Pro zvířata, jako jsou divoká prasata, existuje termín: invazní druh. Tyto organismy nezpůsobují problémy ve svém přirozeném prostředí. Když je však lidé záměrně nebo omylem zavlečou do nového prostředí, mají tendenci způsobovat problémy. Někdy velké problémy. Invazní rostliny a živočichové mohou rychle pohltit dostupné zdroje a ztížit prosperitu ostatních druhů.

Invazní druhy mohou vytlačit původní druhy a způsobit jejich úbytek. Nebo mohou invazní druhy poškodit úrodu a přírodní oblasti, například lesy. Invazní hmyz by mohl hubit stromy, čímž by se zvýšila pravděpodobnost vypálení lesa. Jedna studie z roku 2005 odhaduje, že invazní druhy způsobují v USA každoročně škody za 120 miliard dolarů.

Vepřovci nejsou v Severní Americe původní. Španělští osadníci, kteří v 16. století kolonizovali Floridu, s sebou přivezli prasata. Prvních několik set let zůstávaly populace těchto zvířat malé a omezené. Jen zřídkakdy se pohybovala mimo floridský Panhandle.

Koncem 20. století se o divoká prasata začali zajímat lovci a vše se změnilo.

„Jejich popularita dala vzniknout stovkám komerčních oplocených provozů na lov divokých prasat,“ říká Jack Mayer. Je biologem divoké zvěře v Savannah River National Laboratory v Aikenu ve státě S.C. a divoká prasata studuje již více než 40 let. Rančerové a farmáři začali chovat divoká prasata pro lovce. Bohužel, jak říká, zvířata se nedařilo omezit. „Prakticky každý stát má nějaké takové provozy.“ Nyní říká: „Alespoň jeden nebo více z těchto provozů v každém státě vypouští prasata.“

A jejich divoká populace v posledních 20 letech explodovala. Částečně je to proto, že prasata mohou žít kdekoli, jíst téměř cokoli – od žaludů po drobná zvířata – a rychle se množit. Dokážou se přizpůsobit téměř jakémukoli klimatu. Podle Mayera byla pozorována ve 48 státech USA (včetně Havaje a Aljašky). Tyto divoké svině vytvořily populace ve 36 zemích. Prozatím se zdá, že pouze Wyoming a Rhode Island jsou bez divokých prasat, říká Mayer.

Leary v Missouri říká, že lidé mohou být součástí problému. Mapy ukazují, že populace prasat jsou od sebe vzdáleny stovky kilometrů (mil). Prasata pravděpodobně neabsolvovala celou tuto cestu kopyty. Museli je převážet lidé. „Víme, že prasata nelétají, takže se tam musela nějak dostat,“ říká. Někteří lidé záměrně vypouštějí divoká prasata do oblasti, aby si vytvořili loviště, i když je to nezákonné. Takové jednání dává vzniknout novým populacím prasat.

Problém nezmizí. Texaské ministerstvo zemědělství předpovídá, že pokud se nic neudělá, populace prasat v tomto státě se do pěti let ztrojnásobí. K omezení expanze invazního druhu byl vytvořen federální program National Feral Swine Damage Management Program. Odhaduje se, že ve Spojených státech žije již asi 5 až 6 milionů divokých prasat. A jejich počet stále roste.

Podle studie z roku 2017 v časopise Journal of Applied Ecology tento růst nevykazuje žádné známky zpomalení. Výzkumníci USDA zkoumali populace prasat v letech 1992 až 2012. Pokud se budou i nadále šířit stejným tempem, odhaduje, že většina okresů ve Spojených státech bude do 30 až 50 let zamořena divokými prasaty.

Lov – někdy i z vrtulníků

Divoká prasata mohou běžet rychlostí až 48 kilometrů za hodinu a přelézat metr vysoké ploty. Tato prasata se mohou rozmnožovat jednou až dvakrát ročně a typický vrh obsahuje pět nebo šest selat. (Někteří lidé na jihu dokonce žertují, že „prasata se rodí březí“.) Jedno prase může dorůst hmotnosti stovek kilogramů (liber).

Vědci mají mnoho informací o zvycích a chování divokých prasat, říká Mark Smith. Je biologem divoké přírody na Auburnské univerzitě v Alabamě. „Všichni se dívají na stejné vědecké poznatky,“ říká. „Naším úkolem je získat ty nejlepší informace, prohlédnout si je a na základě dobrých vědeckých poznatků udělat dobrý úsudek.“

Někteří vědci vytvořili počítačové modely populace prasat. Poté analyzují, jaké kontrolní taktiky by se mohly ukázat jako nejpravděpodobnější pro snížení těchto populací. Tyto počítačové modely naznačují, že k tomu, aby se určitá oblast zcela zbavila prasat, je třeba každoročně odstranit více než dvě třetiny zvířat. A v tomto odstraňování by se muselo pokračovat rok co rok – dokud by tam žádná prasata nezůstala.

Jak by se takového odstranění dalo dosáhnout? Jsou to přece jen mazaná zvířata.

Některé státy zavedly lovecké sezóny. Jiné nasadily ostrostřelce nebo vycvičené lovce. Jiné nabízejí odměny za uhynulá divoká prasata. Texas přijal v roce 2011 zákon, který umožňuje lidem střílet prasata z vrtulníků. Nyní někteří lidé za tento zážitek platí tisíce dolarů.

Kromě lovu

Smith pochybuje, že lov někdy problém vyřeší. Většina lovců přestane poté, co uloví jedno nebo dvě prasata. Navíc někteří vědci vypozorovali, že se prasata mohou z lovu učit. Mohou přizpůsobit své chování tak, aby se lovcům vyhnula. Některá se mohou odstěhovat z míst, kde lidé dávají přednost lovu. Nebo mohou zvířata jíst v noci místo ve dne. To by mohlo ztížit jejich nalezení. Lov a ostrá střelba budou pravděpodobně fungovat jen na několik posledních prasat v honitbě. (Sounder je označení pro skupinu divokých prasat.)

Leary říká, že nejlepší šanci na ulovení většiny prasat nabízí odchyt do pastí. Pasti však musí být chytřejší než zvířata.

Prasata umí šplhat, takže pasti musí být vysoké a nesmí mít ostré rohy, které by mohly prasatům poskytnout kopyta k vylezení. A pasti musí být schopné zachytit všechna prasata v honitbě. Pokud nějaké uteče, bude vědět dost na to, aby se na toto místo pasti už nevrátilo. Pokud pak nebudou vystopována jiným způsobem, mohou tato prasata kolonizovat novou oblast.

Nové pasti zahrnují nové technologie. Některé zahrnují kamery se senzory pohybu, které se připojují k aplikacím chytrých telefonů. Kamery sledují past, která vypadá jako velký kruh vysokého kovového oplocení. Do ohrady vedou jedna nebo dvě otevřené brány. Když se prasata objeví, kamera upozorní majitele pozemku nebo lesníka. Někdo pak může sledovat scénu v reálném čase, ať už je kdekoli. Jakmile se všechna prasata zatoulají do oplocené ohrady, může chovatel prostřednictvím aplikace pouhým pohybem prstu spustit bránu.

Není to však levná záležitost. Základní past vyjde farmáře na stovky dolarů. Se senzory, kamerami a aplikací se tyto náklady mohou vyšplhat na tisíce.

Past také nebude schopna dostat všechna prasata, říká Mayer. Vědci proto zkoumají jiné přístupy. Biologové v Alabamě a Coloradu zkoumají možné jedy. Neexistuje však žádná záruka, že je zkonzumuje pouze prase. Například v Texasu žijí černí medvědi. Ti sežerou téměř vše, co sežerou prasata. Návnadu by mohla vzít i hospodářská zvířata. Vědci budou muset přijít na to, jak divoká prasata otrávit, aniž by ublížili medvědům nebo jiným zvířatům.

V Auburnu podle Smithe pracují veterináři také na strategii kontroly porodnosti prasat. Jedná se o léky nebo zařízení, která mají zabránit rozmnožování. Vědci vyvinuli takové léky, které fungují. Má to však háček: někdo by je musel vstříknout přímo do každého prasete. A to není praktické pro divoká zvířata, která mohou být kdekoli – a schovávat se.

Takové snahy zbavit se prasat mají podle odborníků největší šanci na úspěch tam, kde jsou zvířata nová. Odstranit každé prase natrvalo je však náročné. Vědci se proto chtějí zaměřit na snížení populace prasat a omezení škod, které způsobují.

Smith říká, že způsob, jak problém divokých prasat omezit a kontrolovat, bude vyžadovat kombinaci metod. Nejprve je však třeba přesvědčit lidi, že jejich přemísťování a vypouštění prasat je vážný problém. Pak mohou být užitečné pasti, do kterých se většina prasat dostane. Pomoci může i kontrola porodnosti nebo jedy, pokud nezpůsobí rozsáhlé škody. A ostrostřelci mohou být schopni dostat několik posledních. „Za ta poslední prasata utratíte všechny peníze,“ říká Smith.

Charlotte Watsonová na hřbitově v Texasu prošla vlastním utrpením, aby se zbavila prasat. Nejprve si najala někoho, kdo nastražil pasti. „V ideálním případě tam prasata vběhnou a nemohou se dostat zpět,“ říká. Pak si pro prasata přijede trapper. Hřbitov by zaplatil za každé chycené zvíře.

Kromě toho, že to nefungovalo.

„Vůbec si těch pastí nevšímali,“ říká o prasatech. „Prasata jsou ovšem velmi chytrá.“ O několik týdnů později se však prasata přestěhovala do jiné čtvrti. Už se nevrátila. Ačkoli je Willow Wild prozatím ušetřena, neexistuje žádná záruka, že se prasata nevrátí a nebudou opět působit spoušť.

Oprava: Text byl upraven tak, aby uváděl, že průzkumníci a osadníci do Severní Ameriky přivezli prasata až v 16. století.