„Může to být nepříjemné“: jak se newyorský statek vyrovnává se svou rasistickou minulostí

Když si lidé představí budovy na Manhattanu, pravděpodobně si vybaví velké a drzé mrakodrapy, které se tyčí do oblak a které obdivují turisté.

V této čtvrti se však nachází také mnohem skromnější Dyckmanova farma, dům z bílých došků postavený v roce 1765. Je to nejstarší farmářský dům ve městě a jen kousek od 204. ulice v Inwoodu, kde kdysi žil holandský farmář William Dyckman, jeho rodina a jejich otroci.

Dnes je známý jako Dyckman Farmhouse Museum a od letošního podzimu do příštího roku uctívá přehlíženou historii výstavou nazvanou Unspoken Voices:

Představuje umělecká díla tří místních umělců, vesměs žen, kteří reagují na odkaz farmy a její minulost spojenou s otroctvím. Je to způsob, jak vyprávět nevyřčené příběhy, říká Meredith Horsfordová, výkonná ředitelka muzea.

„I když jsme historické místo, propojujeme historii s naší současností a toto propojení je nezbytné, abychom mohli mluvit o rase,“ říká Horsfordová. „Může to být nepříjemné, ale přesto k tomu musí dojít.“

Podle Horsforda je otroctví téma, na které jsou návštěvníci muzea zvědaví, ale opatrní. „Myslí si, aha, jsme na severu, tady to nebyl problém,“ říká. „Z mého pohledu je práce s umělci na tomto tématu podnětem ke konverzaci, je to téma, o kterém se obvykle těžko mluví.“

Fot: S laskavým svolením Dyckman Farmhouse Museum Alliance

Výstava, částečně financovaná prostřednictvím Upper Manhattan Empowerment Zone, začala, když Horsfordová vypsala výzvu pro umělce. Každý z umělců se pak rozhodl k tématu otroctví přistoupit jinak a odlupovat vrstvy historie. „Lidé, kteří byli zotročeni, byli zobrazeni jen tak, ale neřekli o moc víc,“ řekla.

Na Dyckmanově farmě žilo krátce po jejím postavení zhruba sedm zotročených lidí. Ze záznamů vyplývá, že Francis Cudjoe byl zotročený muž, který byl později v roce 1809 propuštěn, a další byli známi pouze pod křestními jmény: Will, Gilbert, Harey a Blossum. V domácnosti pracovala jako kuchařka svobodná černoška jménem Hannah, která byla osvobozeným potomkem otroků.

V blízkosti se nacházelo také pohřebiště otroků, známé jako Inwood Slave Burial Ground, kde bylo pohřbeno přes 30 rodin otroků (dnes je to parkoviště u školy na 212. ulici).

„Chtěli jsme dát lidem hlas a zajistit, aby se ukázalo, že mluvíme o mnohotvárných jedincích, o lidech, kteří měli své vlastní životy a rodiny, když se dostali do těchto hrozných situací,“ dodává Horsford. „Nikdy jsme nechtěli říct: ‚tito lidé byli jen otroci‘, protože v tom příběhu je toho mnohem víc než jen to.“

Moje duše zpívá o svobodě Gwendolyn Blacková Fotografie: Juan Brizuela

Umělkyně Gwendolyn Blacková vytvořila na výstavě postavy v životní velikosti, které představují některé z bývalých obyvatel farmy. Jedna z nich představuje kuchařku Hannah, která stojí v rodinné kuchyni jako oslava odkazu a kořenů afroamerické kuchyně.

„Chtěla jsem 3D postavy, aby si je lidé mohli osahat a vidět, a my, dnešní generace, jsme lidé,“ řekla Blacková. „To je něco, co dříve nebylo cítit. Každý z nich má fantastické příběhy, takže jsem chtěl mít jistotu, že jejich historie bude zapamatována.“

Black vytvořil tyto postavy z figurín, které jsou vysoké metr a půl, masek inspirovaných africkou výrobou masek a každá z nich má na sobě dobové oblečení navržené Wilmou Ann Sealy, která pro každý oděv použila vintage gingham, kaliko, krajky a dobové knoflíky.V pozadí farmy šumí píseň Like Leaves, kterou společně napsali Emme Kemp a Milton Polsky, věnovaná bývalému otrokovi Henrymu Box Brownovi, a Black a Kemp ji zde přednesli.

„Musíme se poučit z historie; z toho dobrého, špatného i ošklivého, abychom jako společnost mohli pokračovat v úsilí o vymýcení systémového rasismu a zajistit, aby se každý mohl cítit svobodný, svobodně si užívat života,“ řekl Black. „Nejen vybraným lidem.“

Foto: Mgr: S laskavým svolením Rachel Sydlowski

Umělkyně Rachel Sydlowski mezitím využívá první patro domu pro uměleckou instalaci, která umožňuje návštěvníkům nahlédnout do historie prostřednictvím UV světla. Její umělecká díla jsou rozprostřena přes krb v „předním salonu“, místnosti pro volný čas, kam měli otroci vstup zakázán. Za psacím stolem a před dědečkovými hodinami pokračují sítotiskové listy na papíře.

Místnost je osvětlena UV světlem a obsahuje dvě ersatz svíčky reagující na UV záření, které mohou návštěvníci použít jako zdroj světla a hledat skrze listy skryté obrazy. Rozsvítí informace „týkající se života otroků ukrytých v celé místnosti“, uvedl Sydlowski. „Tyto obrazy nejsou v podmínkách běžného osvětlení viditelné a toto odkrývání informací se podobá aktu bádání nad ztracenými dějinami.“

Sydlowskiho dílo doprovází slavnostní oděv z dílny Marquise Fosterové, „vytvořený speciálně pro ty, kteří byli zotročeni“, uvedla. „Salon se proměnil v prostor pro uznání jejich životů a přínosu; vybrala jsem si tuto místnost, protože mi připadala jako nejsilnější na farmě, jako místo pro obřad a zúčtování.“

Ruce v půdě (Portrét zotročené Afroameričanky) od Sheily Prevost. Fotografie: S laskavým svolením autorky

Zachycuje probíhající boj. „New York byl rozdělený, pokud jde o otroctví, a bylo to spojeno s kapitalismem a budováním bohatství v tomto kraji,“ řekl Sydlowski. „Moje instalace se zabývá obtížnými pravdami o historii otroctví na Dyckmanově farmě, městě, zemi a trvalých následcích, s nimiž se potýkáme dodnes.“

Na farmě se nachází řada expresivních obrazů, smíšených portrétů a videoinstalace, které vytvořila umělkyně Sheila Prevost, jejíž dílo reaguje na národní památník African Burial Ground na dolním Manhattanu.

„Zvýraznění těchto pohřebišť zvyšuje povědomí a pochopení historie zotročených Afričanů přes institucionalizovaný rasismus až po současnost,“ říká Prevost.

„Dnes jsme opakovaně konfrontováni s brutalitou a zabíjením neozbrojených černochů ze strany orgánů činných v trestním řízení a je nezbytné si uvědomit společnou nit v rámci vyprávění o našich minulých a současných myšlenkách, chování a vedení v souvislosti s rasou a rovností,“ dodává.

„Po našich nedávných volbách jsme se dozvěděli, jak rozdělená zůstává země, pokud jde o rasu a rovnost; mnozí, kteří tvrdí, že jsou extrémně pro život, stále neuznávají, že na životech černochů záleží.“

  • Nevyřčené hlasy:

  • Umění
  • Design
  • New York
  • New York
  • New York
  • New York
  • Design
    • Umění
      • Uctění odkazu černé Ameriky
      • Funkce
      • Sdílet na Facebooku
      • Sdílet na Twitteru
      • Sdílet e-mailem
      • Sdílet na LinkedIn
      • Sdílet na Pinterest
      • Sdílet na WhatsApp
      • Sdílet na Messenger

      .

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.