Mám syna, který chodí prvních pár let do školy. Rádi plaveme (je velmi zdatný) a v blízkosti máme dětské volnočasové centrum s tobogány, vlnobitím a různými zábavnými věcmi. Nedávno jsem si všimla, že syn začal v určitých částech bazénu manévrovat tak, že mu příval vody omývá rozkrok. Zkrátka experimentuje se svým rodícím se tělesným vědomím a začíná si uvědomovat uspokojení. Neuvědomuje si, že jeho chování je nějakým způsobem „sexuální“ nebo že se věnuje něčemu jinému než hře.

Jsem rád, že se takto zkoumá. Chci, aby mohl objevovat své tělo beze studu.

Na veřejnosti je však stále více blazeovaný. Některé starší děti si už jeho počínání všimly a chichotaly se. Jsem na rozpacích, jak k němu přistupovat. Nechci ho zahanbovat. Nechci, aby se cítil zesměšňován. Nechci, aby cítil vinu. Ale odmítám, aby byl terčem vtipů starších dětí.

Můžeš nedělat nic a sledovat, co se stane, a případné problémy řešit, až nastanou. Je důležité si uvědomit, že pro vašeho syna to ještě není problém – všechny ty scénáře, kterých se obáváte, se nemusí stát. Někdy mám pocit, že jako rodiče v dnešní době nad vším příliš přemýšlíme (v tom jsem na prvním místě).

Není to neobvyklá starost rodičů, když se zdá, že děti nacházejí potěšení ve stimulaci nebo dotýkání se svých genitálií (nezapomeňte, že to pro ně není sexuální a ještě nějakou dobu nebude), aby si s tím dělali starosti. Je důležité si uvědomit, že váš syn nemasturbuje – což je proces, který obvykle zahrnuje fantazie k dosažení konečného cíle – prostě dělá něco, co je mu příjemné.

Konzultovala jsem to s dětským psychoterapeutem Dr. Anthonym Lee (childpsychotherapy.org.uk), který se zajímal o to, jakou perspektivu dospělého člověka si do toho můžete vnést: „Co to pro vás znamená, jaké asociace vám to v dětství vyvolává?“

Děti mají obvykle velmi jasnou představu o tom, co mají na veřejném místě dělat a co ne. Situace, kterou popisujete, se liší od situace, kdy se dítě stimuluje někde v soukromí, řekněme doma, kde je můžete do značné míry nechat být. Váš syn však může bazén vnímat jako velmi bezpečné místo (říkáte, že je zdatný plavec, takže to pro něj zřejmě není neznámé místo), takže pro vašeho syna bazén nemusí být veřejným místem, ale spíše místem, kde se cítí velmi bezpečně.

Jak však říká Lee: „Pokud dítě zkoumá nebo stimuluje své genitálie na veřejnosti, musí vědět, že to není vhodné nebo bezpečné, aby se vyhnulo ponížení nebo zneužití.“

Lee opravdu jasně říká, že neznáme smysl toho, proč to váš syn dělá – kromě toho, že je zřejmé, že je mu to příjemné -, ale domnívá se, že kontext bazénu byl „možná důležitý, protože to dělá na veřejném místě. To mě přivádí na myšlenku, že se váš syn možná ‚odděluje‘ a jde ‚do svého vlastního místa‘.“

Chceme-li přemýšlet o tom, co a kde se děje, Lee se ptá, zda se doma děje něco, co znamená, že váš syn potřebuje najít malé kapsy pohodlí, aby se uklidnil: Je vaše žena těhotná, došlo doma k nějakým otřesům (např. stěhování, nová škola atd.)? Všiml jsem si, že zmiňujete, že je na začátku školní docházky, ale nevíte, kdy nastoupil. Je to něco, o čem je třeba přemýšlet.

Takže, co dělat? Lee radí „ustoupit od představy viny a studu a od toho, co si o tom mohou myslet ostatní lidé, a přemýšlet o tom z obyčejnější perspektivy“.

Koneckonců, to, co potřebujete říct, je: „Tohle není něco, co děláme v bazénu/je důležité, aby se to nedělalo na veřejnosti“. Ale takový rozhovor si promluvte doma, na bezpečném a soukromém místě. Začněte něčím jako: „Pamatuješ si, jak jsme v bazénu …“

Není těžké tyto rozhovory začít, ale dospělí mají tendenci panikařit, když otázky začnou. Jak říká Lee: „Najít správná slova je pro dospělého zatěžující, ale důležité je naladit se na dítě.“

Odpovídejte pouze na otázku, kterou dítě položí, a odpovídejte jednoduchými, a pokud možno neemotivními fakty. Klíčové věci, které je třeba si zapamatovat (pokud na ně přijde řeč, nekomplikujte to příliš jejich zmiňováním, pokud nemusíte), jsou, že určité části našeho těla jsou soukromé a můžeme se jich dotýkat jen my – ale jen na určitých místech, ne na veřejnosti. Dělat určité věci nám může být příjemné, ale nikdy to neděláme na veřejnosti.

Používejte příklady, které vašemu synovi dávají smysl, např. tak, že nechodíme např. na záchod na veřejnosti, ale je to něco, co děláme v soukromí. Podrbat se na zadku, když nás svědí, může být příjemné, ale nemáme tendenci strkat si ruce do kalhot před tetou Mary, že?“

Vaše problémy vyřešeny

Kontaktujte Annalisu Barbieri, The Guardian, Kings Place, 90 York Way, London N1 9GU nebo napište na [email protected]. Annalisa s politováním nemůže vstupovat do osobní korespondence.

Sledujte Annalisu na Twitteru @AnnalisaB

{{#ticker}}

{{horníLvice}}

{{{spodníLvice}}

{{{horníPrava}}

{{spodníPrava}}

{{#goalExceededMarkerPercentage}}

{{/goalExceededMarkerPercentage}}

{{/ticker}}

{{heading}}

{{#paragraphs}}

{{.}}

{{/paragraphs}}{{highlightedText}}

{{#cta}}{{text}}{{{/cta}}

Připomeňte mi to v květnu

Budeme vás kontaktovat, abychom vám připomněli, že máte přispět. Vyhledejte zprávu ve své schránce v květnu 2021. Pokud máte jakékoli dotazy ohledně přispívání, kontaktujte nás.

• Sdílet na Facebooku
• Sdílet na Twitteru
• Sdílet e-mailem
• Sdílet na LinkedIn
• Sdílet na Pinterest
• Sdílet na WhatsApp
• Sdílet na Messenger

.