Co přesně bylo „calpulli“?
Obrázek 1: Ilustrace profesora Michaela E. Smithe venkovského šlechtického sídla (A) ve srovnání s domem prostého člověka (B) (kliknutím na obrázek jej zvětšíte)
Dobrá otázka, Stanly!
Calpulli v jazyce Náhuatl znamená ‚velký dům‘ nebo ‚skupina domů‘. Důležitá – a přesto záhadná – jednotka mexické společenské organizace byla různě definována jako čtvrť (španělsky barrio), okres, klan, kmen, město, obec, farnost, vesnický okrsek, zemědělské družstvo, ‚skupina rodin, které žily blízko sebe‘, ‚skupina domácností tvořících malé barrio a majících společné poplatkové povinnosti’… Jeho skutečný význam a vnitřní fungování provázejí značné spory a nejasnosti. Jediné, čím si můžeme být jisti, je, že KAŽDÝ aztécký/mexický občan se ztotožňoval se svým místním calpulli (někdy psáno calpolli). Jako stavební kámen aztécké společnosti přetrval až do koloniálního období.
Obrázek 2: Vyobrazení 6 calpulli sídlících v bájné aztécké domovině Aztlan (vlevo); detail z ručně kresleného vydání Boturiniho kodexu, pl. 2. 1 (kliknutím na obrázek jej zvětšíte)
Částečný problém pramení z měnící se role a velikosti calpulli ve vývoji aztéckého světa. Mexická migrační vyprávění hovoří a ukazují (viz obr. 2) původních 6 (někdy i více) aztlanských kmenů jako „calpulli“ a vědci je tradičně vykreslují jako rovnostářské, příbuzensky a územně založené „klany“ vedené mocnými mužskými náčelníky v čele rad starších. V době založení Tenochtitlánu se počet calpullis zvýšil na 20 a rozdělil se mezi 4 posvátné campany nebo čtvrti města. V době španělského dobytí však již existovaly rozdíly mezi venkovskými a městskými calpullis a úloha rady starších se stala převážně ceremoniální a skončila, slovy Warwicka Braye, jako pouhé „drobné kolečko v administrativním stroji“, neboť moc se nyní silně centralizovala v rukou císařské vlády.
Obrázek 3: Neustálý koloběh činností“ rad starších calpulli se mohl ukázat jako „klíčový pro orchestraci půvabu místní identity“ (kliknutím na obrázek jej zvětšíte)
Nedávno vědci vyjádřili pochybnosti o tom, jak silný byl mezi Mexiky princip příbuzenství/dědictví – u některých calpultin (množné číslo calpulli) se zjistilo, že půda nepřechází automaticky na další generaci – což některé vedlo k opuštění představy těchto seskupení jako „klanů“. Ve venkovských oblastech byly calpultin obecně méně mocné než jejich městské protějšky, často se rozkládaly na rozsáhlých geografických územích a podléhaly polofeudální moci šlechtických pánů (viz obr. 1): jejich počet se pohyboval od malých shluků o pouhých 10-20 domácnostech (spolu s přidělenou půdou) až po mnohem větší jednotky; Michael Smith našel v Molotlanu jeden calpulli, který se skládal ze „128 domácností, rozdělených do 9 okrsků, z nichž každý měl 1-32 domácností“.
Městské calpultin byly naproti tomu těsněji provázané, často se sdružovaly a zakládaly se na společných povoláních (např. obchodníci) nebo řemeslných specializacích, jako např. zpracovatelé peří, organizovaní podobně jako calpultin v Amantlanu zmíněné ve Florentském kodexu (viz obr. 4) do cechů.
Obrázek 4: Péraři z Amantlanu; kniha IX Florentského kodexu (kliknutím na obrázek jej zvětšíte)
Všeobecně však existují určité společné rysy (zejména městských) calpultin, které zůstaly poměrně konstantní:-
– každý byl zodpovědný za vlastní údržbu (zametání ulic, hloubení kanálů, čištění chrámu….)
– každý měl svůj vlastní místní chrám (a s ním spojený soubor rituálů) a školu pro mládež z řad obyčejných lidí a bojovníků
– každý měl svůj vlastní soubor povinností vůči městu, představoval centrum pro výběr místních daní a poskytoval základ pro jednotnou vojenskou jednotku místně vycvičených bojovníků
– každý byl řízen radou starších, obvykle s volenou hlavou, která rozhodovala spory, nabízela pohostinství a uchovávala mapy s vyznačením pozemků jednotlivých rodin
– každá podléhala jednomu místnímu tecuhtli (pánovi), který měl na starosti poskytování a správu rozdělování půdy v okolí.
– v rámci každého calpulli byly rodiny seskupeny do jednotek po 20, které se spojovaly do velkých celků o 100 domácnostech.
Obrázek 5: Každá calpulli poskytovala rodinám i jednotlivcům jedinečný zdroj hrdosti; figurka, Muzeum Diega Rivery Anahuacalli, Mexico City (kliknutím na obrázek jej zvětšíte)
Ačkoli význam calpulli mohl s růstem císařské moci Tenochtitlánu poněkud poklesnout, není pochyb o tom, že i nadále představovala klíčové ohnisko hrdosti a identity mexických občanů. To se odráží v měnící se roli rady starších calpulli: ať už se stala jakkoli symbolickou – zejména za vlády Moctezumy II – podle slov Ingy Clendinnen „mám podezření, že jejich neustálý koloběh činností – vítání nové úrody nemluvňat v calpulli v místním chrámu, „žehnání“ hostinám, schvalování sňatků, vzdávání pocty vracejícím se bojovníkům a opěvování jejich triumfů – byl klíčový pro orchestraci půvabu místní identity“.‘
Přeji ti hodně štěstí s tvým románem, Stanly!
Doporučené zdroje:-
– The Aztecs (2nd. edn.) by Michael E. Smith, Blackwell Publishing, 2003
– Aztecs by Inga Clendinnen, Cambridge University Press, 1991
– The Aztec Arrangement by Rudolph van Zantwijk, University of Oklahoma Press, 1985
– Handbook to Life in the Aztec World by Manuel Aguilar-Moreno, Facts on File, 2006
– Everyday Life of the Aztecs by Warwick Bray, Dorset Press, 1968
– Ancient Mexico & Central America by Susan Toby Evans, Thames & Hudson, 2004
Obrázkové zdroje:-
– Obr. 2: ručně kreslené faksimilní vydání Boturiniho kodexu, soukromá sbírka
– Fotografie figurek v muzeu Anahuacalli, Mexico City, Ian Mursell/Mexicolore
Přečtěte si o calpulli v článku profesorky Camilly Townsendové o aztéckých ženách
.