Jsem vdaná čtyřicátnice s dospívajícími dětmi. Před mnoha lety, když jsem studovala v Dublinu, jsem navázala vztah, který trval pět let.

Hluboce jsem ho milovala, ale on se prostě nedokázal zavázat ke společné budoucnosti. Tak jsme šli každý svou cestou, oba jsme byli zničení, ale věděli jsme, že manželství pro něj v té době nepřipadá v úvahu. Měla jsem zlomené srdce, ale poměrně rychle jsem potkala jiného muže – úžasně laskavého, dobrého muže, za kterého jsem vdaná už 21 let. Po celou dobu našeho manželství jsem na tohoto druhého muže nezapomněla. Před třinácti lety mi můj bývalý napsal do domu mých rodičů, že se se mnou nikdy nesmířil, uvědomil si, že udělal obrovskou chybu, ale právě opustil dlouhodobý vztah, když mě potkal, a jako mladý muž, který byl v Dublinu nový, příliš pil a nedokázal se nikomu zavázat. Psal mi, aby se omluvil za minulost. Zdvořile jsem mu odpověděla, že jsem šťastně vdaná, a popřála mu vše dobré. Znovu se mi ozval až po smrti blízkého příbuzného o sedm let později, kdy mi poslal kondolenci.

Loni mi zemřela matka a on přišel na pohřeb. Když jsem ho uviděla, zastavilo se mi srdce. Moje rodina ho přivítala a já si s ním chvíli povídal, ale nebyl čas ani místo na pořádnou konverzaci. Požádal mě, jestli by mi mohl napsat, a já souhlasila. O několik týdnů později napsal krásný dopis o mé matce, ve kterém psal, jak je to už více než 23 let, co jsme se viděli, a já jsem ani trochu nezestárla. Znovu se omlouval za minulost a říkal, jak je úžasné mě vidět. Odpověděla jsem mu a, ať už mě posedlo cokoli, zeptala jsem se, jestli by se nechtěl sejít na kávu, protože budu v Dublinu. Dala jsem mu jasně najevo, že čistě jako přátelé a že to tak musí být.

Sešli jsme se na obědě a já byla jako šestnáctiletá holka, která se chystá na rande. Seděli jsme v restauraci tři hodiny a povídali si. Řekl mi, že se nikdy neoženil, ale už řadu let má vztah s jednou ženou. Žije s ní, ale má také vlastní dům na venkově a jezdí tam každý týden na jednu nebo dvě noci. Ona se chtěla vdát, ale on ne – řekl, že je to proto, že jediná osoba, kterou kdy chtěl, jsem byla já a já jsem byla pryč. Nikdy neměli děti. Řekl mi, že se trápí pocitem viny za to, jak se ke mně choval, a velmi přijímá, že jsem vdaná a nic po mně nechtěl. Skončili jsme objetím a později večer mi napsal, že děkuje za setkání. Zjistila jsem, že na něj neustále myslím a toužím být s ním, a v následujících dnech jsme si psali a on mi navrhl, abychom se znovu setkali. Sešli jsme se dole na venkově na odlehlém místě a šli na dlouhou procházku a líbali se a objímali a já zjistila, že po něm tolik toužím. Nadále jsme se takto scházeli téměř jednou za čtrnáct dní a nyní to pokročilo až k němu domů. Při našem posledním setkání jsme strávili celý den v posteli. Nejde ani tak o sex – on má vlastně erektilní dysfunkci -, ale uspokojujeme se navzájem i jinak a je to tak krásný pocit být zase v jeho náručí. Když nejsme spolu, pořád si píšeme.“

Jeho partnerka nemá o mé existenci ani tušení. Můj manžel o něm ví jako o bývalém příteli, který přišel na pohřeb.

Oba víme, že jsme v neřešitelné situaci a chceme být spolu, ale nemůžeme. Kdybychom byli na veřejnosti, způsobili bychom krveprolití, přesto nemůžeme přestat. Cítíme k sobě intenzivní potřebu a já prostě nevím, kde to skončí. Miluju ho a on miluje mě a vždycky miloval, ale uvědomuje si, že už je přes dvacet let pozdě. To je ale zmatek.

Mary odpovídá: Tvůj dopis byl jako rozečtený román, ve kterém jsem toužila po šťastném konci. Ale žádný šťastný konec neexistuje – jen dvě duše se společnou láskou, kterou léta neztlumila.“

Vždycky mě zaráží, kolik lidí si uchovalo stopu svých prvních lásek. Může to být jen přání k Vánocům nebo jako ve vašem případě smrt rodiče, ale zdá se, že vědí, co se s nimi stalo a kde jsou teď. První opravdová láska je neuvěřitelně intenzivní zážitek, který se málokdy opakuje. Proto se nedivím, že právě teď znovu prožíváte všechny tyto rané pocity – protože se zdá, že plamen ani pro jednoho z vás nikdy doopravdy neuhasl.

Příběh může skončit čtyřmi způsoby. Pokračuješ v aféře a nakonec se necháš chytit. Budete pokračovat a nenecháte se chytit. Přestanete se vídat a pokusíte se vrátit k životu, jaký jste znali předtím, než jste se znovu seznámili. Opustíte své partnery a nastěhujete se k sobě. Všechny čtyři možné výsledky mohou způsobit bolest v srdci – když ne vám samotným, tak těm, kteří vás milují.

Nebudu se zabývat morálkou toho, co se děje, protože už víte, že je to špatné. Napsala jste mi o radu a já si myslím, že vše záleží na tom, jak zoufale chcete být spolu. Pokud cítíte, že jeden bez druhého nemůžete žít, a byli byste připraveni na masakr, který popisujete, pak se to stane. Musíte se však připravit na to, že se budete potýkat s velkým pocitem viny, protože ani jeden z vašich partnerů neudělal nic špatného, ale bude kvůli vašemu jednání nesmírně trpět.

Pokud se rozhodnete vše ukončit, pak by to mělo být bez dalšího kontaktu, bez psaní SMS a bez schůzek. I když by to bylo dost trýznivé a těžko prosaditelné, bylo by pro vás jednodušší mít čistý rozchod, než prodlužovat nevyhnutelné.

Koneckonců je na vás obou, abyste se rozhodli, co uděláte.