Přečtěte si pracovní dokument CGD zde.

Donátoři, hollywoodské hvězdy a dokonce i kandidáti na britského premiéra, kteří nejsou známí svou láskou k zahraniční pomoci, označují vzdělávání dívek za jednu z nejefektivnějších investic do globálního rozvoje. A mají k tomu dobrý důvod. Rozdíly v dosaženém vzdělání žen a mužů se za poslední století snížily, ale mnoho zemí má k dosažení rovnosti žen a mužů ve třídách stále ještě daleko.

Pro prozkoumání tohoto tématu jsme se důkladně ponořili do Barro-Leeho dat o dosaženém vzdělání. Barro-Leeho data jsou pro tento účel užitečná, protože pokrývají 146 zemí – včetně mnoha zemí s nízkými a středními příjmy – za padesát let od roku 1960 do roku 2010. To nám umožňuje zasadit současné trendy a průměry do historického kontextu a získat představu o tom, jakého pokroku bylo dosaženo na cestě k dosažení rovnosti žen a mužů – včetně toho, které země překonaly průměr a kde se pokrok zastavil nebo obrátil.

Co nám tedy tato data říkají o rozdílech ve vzdělání žen a mužů a na co bychom měli zaměřit své výzkumné, politické a programové úsilí při řešení nerovnosti žen a mužů?

Fakt 1: Na celém světě jsou dnes ženy vzdělanější než kdykoli v historii, ale stále nejsme tak vzdělané jako muži

Před šedesáti lety nemělo téměř 50 % žen žádné formální vzdělání a jejich průměrná úroveň dosaženého vzdělání činila pouze 3,3 roku. V roce 2010 neměla formální vzdělání již jen pětina dospělých žen a jejich průměrné dosažené vzdělání se zvýšilo na 7,7 roku. To je velký pokrok.

Dívky i chlapci se dnes ve skutečnosti vzdělávají mnohem více než před 60 lety. Průměrná úroveň vzdělání dospělých mužů byla v roce 1960 4,1 roku a v roce 2010 více než dvojnásobná – 8,6 roku. Podíl mužů bez formálního vzdělání se za stejné období snížil z 37 % na 10 %.

Obrázek 1: Změny v dosaženém vzdělání na úrovni zemí

Zdroj: autorská analýza dat Barro-Lee

Obrázek 1 ukazuje trajektorii dosaženého vzdělání mužů a žen v každé ze 146 zemí zahrnutých do souboru dat Barro-Lee Educational Attainment. Většina zemí se více či méně posunula po 45stupňové přímce, což představuje stejné zlepšení pro muže i ženy. O něco méně to platí pro jihoasijské země, ale obecně to platí pro africké země . Země, kde se rozdíly mezi muži a ženami za posledních 60 let výrazně zvýšily – například Indie, Afghánistán a Togo – jsou spíše výjimkou než pravidlem.

Obrázek 2: Změny ve školním vzdělání na úrovni zemí: úrovně a rozdíly

Zdroj: autorská analýza dat Barro-Lee

Obrázek 2 poskytuje více barev o vývoji těchto vzorců. Dosažené vzdělání žen se zvýšilo v každé jednotlivé zemi v souboru Barro-Leeho dat. Ve všech zemích se medián (průměrné) úrovně dosaženého vzdělání žen zvýšil ze dvou let na osm let. Když se však zaměříme na rozdíly mezi muži a ženami, je situace složitější. Mezi lety 1960 a 2010 se rozdíly mezi muži a ženami ve 104 zemích snížily, ale ve 42 zemích se zvětšily. K největšímu poklesu došlo na Blízkém východě a v severní Africe: Kuvajt, Libye, Katar, Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty zaznamenaly snížení rozdílů v dosaženém vzdělání o více než dva roky. Není překvapením, že v zemích, kde došlo k největšímu nárůstu rozdílů mezi muži a ženami – Afghánistánu, Beninu, Středoafrické republice, Haiti, Libérii, Indii, Togu a Jemenu – jsou dnes stále velké rozdíly mezi muži a ženami. V roce 1960 činil medián rozdílu mezi muži a ženami 1,2 roku a během následujících padesáti let se snížil pouze o třetinu na 0,8 roku. Ženy jsou dnes mnohem vzdělanější než dříve, ale stále jsme o dost méně vzdělané než muži.

Fakt 2: Genderové rozdíly ve vzdělaných zemích přetrvávají jen zřídka

Vítanou zprávou je, že země, kde jsou muži vysoce vzdělaní a ženy nevzdělané, jsou vzácné. Abychom zjistili, jak se rozdíly mezi pohlavími mění s tím, jak se země v průběhu času stávají (nebo nestávají) vzdělanějšími, klasifikovali jsme země podle průměrné úrovně vzdělání mužů (nad osm let školní docházky je „vysoké vzdělání“ a pod osm let je „nízké vzdělání“); a rozdílu v dosaženém vzdělání žen a mužů (průměrná úroveň vzdělání žen o více než rok nižší než u mužů je „rozdíl mezi pohlavími“ a méně než rok je „žádný (malý) rozdíl mezi pohlavími“).

Obrázek 3: Přetrvávající rozdíly mezi pohlavími v zemích s vysokým a nízkým vzděláním

Zdroj: analýza Barro -Leeho dat autory

Obrázek 3 nám říká, že země s „vysokým vzděláním“ jsou v roce 2010 mnohem častější než v roce 1960 a téměř všechny země s vysokým vzděláním mají malé rozdíly mezi pohlavími ve vzdělání. Jinými slovy, země s vysokou úrovní vzdělání mužů téměř nikdy nemají výrazné rozdíly mezi muži a ženami. To platilo v roce 1960 a platí to i dnes. Ve skutečnosti bylo v roce 2010 pouze sedm zemí, kde muži měli více než osmileté vzdělání a ženy měly o více než jeden rok nižší vzdělání než muži – Rakousko, Bolívie, Ghana, Irák, Jižní Korea, Lucembursko a Tunisko.

Naopak země s „nízkým vzděláním“ vykazují větší rozdíly. Někde se rozdíly mezi pohlavími zmenšily, jinde zvětšily. V některých zemích s nízkým vzděláním se rozdíly mezi pohlavími vytvořily tam, kde dříve neexistovaly, ale jinde zmizely nebo se zmenšily.

Mluvíme o vzdělání dívek, ale je důležité si uvědomit, že země s rozdíly mezi pohlavími bývají tytéž země, kde se chlapcům také dostává mizerného vzdělání. Pokud je hodně dívek mimo školu, je mimo školu i hodně chlapců. A tito chlapci a dívky, kteří nechodí do školy, jsou pravděpodobně velmi chudí. Abychom se vypořádali s nerovností, měli bychom řešit rozdíly mezi muži a ženami v rámci programu, který se zabývá také vzdělávacími příležitostmi pro znevýhodněné chlapce. Programy se musí zabývat specifickými omezeními, kterým čelí dívky, ale také uznat skutečnost, že téměř v každé zemi, kde dívky zaostávají, jsou také vyhlídky na vzdělání chudých a zranitelných chlapců neutěšené.

Fakt 3: Genderové rozdíly se často zhoršují, než se zlepší

Naše analýza Barro-Leeho údajů ukazuje, že trajektorie genderových rozdílů není plynulá. V mnoha zemích se totiž rozdíly podstatně zvětší, než se začnou zmenšovat To platí v jednotlivých zemích, ale platí to i souhrnně ve třech regionech, které měly v roce 1960 obzvláště nízkou úroveň dosaženého vzdělání: Blízký východ a severní Afrika, jižní Asie a subsaharská Afrika.

Obrázek 4: Rozdíly mezi pohlavími se zhoršují, než se zlepší

Zdroj: autorská analýza Barro-Leeho dat

Mezi lety 1960 a 1985 se rozdíly mezi pohlavími v těchto regionech výrazně zvýšily, zatímco v regionech s vyšší úrovní dosaženého vzdělání v roce 1960 došlo mezi lety 1960 a 1985 k malému zvýšení nebo malému snížení. V roce 1985 se karta obrátila a ve všech regionech světa se rozdíly mezi pohlavími začaly zmenšovat. I když na některých místech toto zmenšení nestačilo na to, aby se odstranily rozdíly, k nimž došlo v předchozích desetiletích.

Jak si vysvětlit toto zvětšování rozdílů mezi pohlavími při zvyšování celkové úrovně vzdělání? Inu, do školy chodí více dětí, ale nechodí rovnoměrně. Vzhledem k tomu, že vzdělávací příležitosti jsou nejdříve dostupné chudým domácnostem, chlapci jsou často posíláni do školy jako první, zatímco dívky zůstávají doma. Při této „vertikální konvergenci“ se rozdíly mezi pohlavími v bohatých domácnostech zmenšují, ale mezi chudými se zvětšují (Psaki, McCarthy a Mensch 2018; Eloundou-Enyegue, Makki a Giroux 2009), což je trend, který vysvětluje vzorec pozorovaný v mnoha zemích s nízkou úrovní vzdělání před 60 lety. Jinými slovy, rozdíly mezi pohlavími se zvětšovaly s tím, jak více chlapců chodilo do školy, a nakonec se zmenšovaly, když se do školy začaly zapisovat i jejich sestry.

Pohled na fakta 2 a 3 dohromady poskytuje určitý vhled do vzorců, které pozorujeme mezi 33 zeměmi, které v roce 2010 stále vykazovaly značné rozdíly v dosaženém vzdělání mezi pohlavími.

Za prvé, mnohé z nich jsou křehké a konflikty postižené státy – například Afghánistán, Demokratická republika Kongo, Súdán, Sýrie a Jemen. Jedná se o země, kde mají děti omezené možnosti vzdělávání a kde vlády a komunity čelí akutním problémům daleko přesahujícím oblast vzdělávání.

Druhé, v další skupině zemí – například v Kambodži, Egyptě, Ghaně a Nepálu – se projevuje vzorec „než se to zlepší, bude hůř“. Na obrázku 5 jsou tyto země zobrazeny vlevo, přičemž rozdíly mezi muži a ženami se mezi 60. a 80. lety 20. století zvětšovaly, ale od té doby se zmenšovaly. Nyní se nacházejí na trajektorii, která naznačuje, že rozdíly v dosaženém vzdělání žen a mužů by měly do roku 2030 fakticky zmizet. Ve skupině zemí vpravo to sice není tak jednoznačné, ale jsou zde známky toho, že se rozdíly začínají zmenšovat.

Obrázek 5: Genderové rozdíly se v mírumilovných zemích zmenšují

Zdroj: analýza Barro-Leeho dat autory

Of course „things get worse before they get better“ does not mean gender gaps go off itself. Pokrok, který se odráží v grafech na obrázku 5, představuje obrovské množství propagace a úsilí. Dobrou zprávou je, že – jak se zdá – na většině míst se toto úsilí vyplácí.

Fakt 4: Výsledky testů nevypovídají dostatečně o rozdílech mezi muži a ženami

Při snižování rozdílů ve výsledcích mezi muži a ženami by se pozornost měla zaměřit na další způsoby, kterými mohou být dívky a mladé ženy znevýhodněny ve třídě i mimo ni. Dívky čelí diskriminaci a stereotypům ze strany učitelů, vystavení genderově podmíněnému násilí ve škole, vyloučení ze školy z důvodu těhotenství nebo předčasného sňatku a většímu zatížení domácími pracemi. A pak je tu „mezera ve vzdělávání“, na kterou je zaměřena většina současného úsilí. I když dívky navštěvují školu, nemusí se toho naučit tolik – možná proto, že častěji chybí, jsou hladovější, musí vynakládat úsilí, aby se vyhnuly nežádoucí pozornosti učitelů, nebo mají méně času na domácí úkoly.

Měření těchto typů mezer v učení je ze statistického hlediska náročné, zejména v prostředí, kde přetrvávají rozdíly v počtu zapsaných dívek a mužů. Interpretace rozdílů v úrovni studijních výsledků – například prostřednictvím porovnávání výsledků testů – jako rozdílů v učení implicitně předpokládá, že populace studentů a studentek je z hlediska jejich schopností srovnatelná při vstupu do třídy. Vezměme si průměrný výsledek testu ve 4. třídě. Při existenci rozdílů ve výsledcích v zápisu do školy nelze rozdíly ve výsledcích v tomto testu interpretovat jako rozdíly v učení mezi pohlavími, pokud nepoužijeme statistické techniky, které zohledňují výběr z hlediska toho, kdo do školy nastupuje. Bohužel se také nemůžeme dívat pouze na úroveň gramotnosti mužů a žen v celé populaci – alespoň ne v době, kdy do školy chodí více chlapců. Bez použití statistických technik pro ohraničení nemůžeme říci nic o rozdílech v učení nebo dosažených výsledcích, dokud nebudou odstraněny rozdíly mezi pohlavími v dosažených výsledcích.

Navíc i poté, co rozdíly mezi pohlavími v dosažených výsledcích zmizí, je důležité si uvědomit, že učení je změna, a ne úroveň. Dívky a chlapci mohou přicházet do školy s různou úrovní připravenosti. O rozdílech v učení se můžeme věrohodně vyjádřit, když porovnáme změny v rozdílech mezi pohlavími v průběhu času – tj. ve dvou různých ročnících – a upravíme je o rozdílný výběr do školy (viz například Carneiro, Cruz-Aguayo a Schady 2017). Jednoduché srovnání studijních výsledků zapsaných studentů nám však o přítomnosti či nepřítomnosti genderových rozdílů ve vzdělávání řekne jen velmi málo.

Fakt 5: Genderová rovnost ve vzdělávání nestačí

Odstranění genderových rozdílů ve vzdělávání nevede k rovným životním výsledkům žen. Dokonce i v zemích, kde školy dosahují rovnosti žen a mužů při zápisu a ve vzdělávání, zůstávají výsledky žen v dospělosti po ukončení školní docházky – na trhu práce, v politice a dokonce i v domácnostech – žalostně nerovné. Nerovnost mezi muži a ženami je stále výrazná a hluboce zakořeněná v ekonomické, politické a sociální sféře. Následující graf ukazuje, že rozdíl ve výdělkové síle mezi muži a ženami je v mnoha částech rozvojového světa obrovský, a co je podstatné, že tento rozdíl by se zásadně nezměnil ani v případě, že by došlo k vyrovnání dosažených výsledků a vzdělání. Rovnost žen a mužů ve vzdělání může být nutnou podmínkou pro posílení postavení žen a mužů, ale rozhodně není podmínkou postačující.

Obrázek 6: Zdá se, že školní vzdělání a učení nemohou vysvětlit rozdíl ve výdělcích žen a mužů

Zdroj: Zdroj: MŠMT ČR Zdroj: MŠMT ČR Zdroj: mj: Analýza CGD na základě průzkumů STEP Světové banky z městských trhů práce, založená na dekompozici Oaxaca-Blinder. Poznámka: Jednotlivcům, kteří nepracují, je přiřazen nulový příjem

Rozdíl v odměňování žen a mužů se při vyrovnání vzdělání příliš nesníží, ale na trh práce jistě vstupuje více žen? No, ne tak docela. Obrázek 7 ukazuje, že v podstatě neexistuje žádný vztah mezi změnami rozdílů ve vzdělání mužů a žen a rozdíly v účasti na trhu práce. Rozdíly mezi pohlavími v účasti na trhu práce se v průběhu času výrazně snížily. Rozdíly mezi muži a ženami ve vzdělání se také snížily (i když ne o tolik). Snižování rozdílů mezi pohlavími ve vzdělání však nevede ke snižování rozdílů v účasti na pracovní síle.

Obrázek 7: Rovnost pohlaví ve vzdělání versus účast na pracovní síle

Zdroj: Jakiela a Ozier, 2019

Podíl žen na pracovní síle je důležitým ukazatelem jejich zapojení do ekonomického života. Víme, že je omezována společenskými normami, nejistotou, nedostatečným přístupem ke kapitálu, nedostatkem přiměřené péče o děti – seznam je dlouhý. Chceme-li vyrovnat příležitosti žen, nestačí vyrovnat výsledky vzdělávání a doufat, že zbytek zařídí trh. Musíme se snažit zajistit, aby ženy měly stejné příležitosti jako muži k využití svého lidského kapitálu, jakmile opustí školu. A v rámci škol nemusí stačit usilovat o rovnost výsledků a učení. Pokud si myslíme, že vzdělání je nástrojem pro posílení postavení dívek, musíme pochopit, proč je zdánlivě rovné vzdělání slučitelné s tak nerovnými výsledky a co dalšího mohou vzdělávací systémy udělat, aby pomohly bojovat proti nerovnostem mimo školu.

Děkujeme Maryam Akmal za pomoc při vytváření krásných čísel.

Zajímá vás více? Přečtěte si pracovní dokument CGD od Davida Evanse, Pamely Jakiely a Maryam Akmal zde.