Rané dnyEdit
Mitchell se narodil 9. července 1946 v Ealingu v hrabství Middlesex Phyliss C. (rozené Prestonové) a Thomasi J. Mitchellovi (některé moderní zdroje však nesprávně uvádějí, že se narodil v roce 1947). Jako teenager hrál v dětském televizním pořadu Jennings at School a v roce 1960 si zahrál hlavní roli v britském filmu Bottoms Up s Jimmym Edwardsem.
Mitchell se stal hudebníkem díky sobotní práci v bubenickém obchodě Jima Marshalla ještě během školní docházky. Mezi bubeníky ho nejvíce ovlivnili Elvin Jones a Tony Williams. Jednou z jeho prvních kapel byla Soul Messengers, kterou založil v klubu Ealing se saxofonistou Terrym Marshallem, synem Jima Marshalla.
Na počátku své kariéry získal značné hudební zkušenosti jako koncertní a sessionový hudebník, spolupracoval s Pete Nelson and the Travellers, Frankie Reid and the Casuals (1962), Johnny Harris and the Shades, The Pretty Things, Bill Knight & the Sceptres, The Riot Squad a The Who jako sessionový bubeník v době, kdy kapela nahrazovala Douga Sandoma Keithem Moonem. V roce 1965 také dočasně nahradil Viva Prince jako bubeník v Pretty Things.
Georgie Fame and the Blue FlamesEdit
Od prosince 1965 do října 1966 byl Mitchell bubeníkem skupiny Georgie Fame and the Blue Flames, objevil se na jejich albu Sweet Things z roku 1966. V rozhovoru z roku 2015 Fame vzpomínal: „Jeho hlavním hrdinou byl jazzový bubeník Ronnie Stephenson, a když se podíváte na Mitchovy rané filmové klipy, měl ten pohled Ronnieho Stephensona, způsob, jakým nastavoval čelist. A rád bouchal do činelů jako Ronnie, ale v mé kapele jsem měl rád aranže pěkně natěsno. Když začal cákat, říkal jsem mu: ‚Prostě hraj na hi-hat!‘.“
The Jimi Hendrix ExperienceEdit
Mitchell se 6. října 1966 zúčastnil konkurzu do Jimi Hendrix Experience a byl vybrán na základě hodu mincí před Aynsley Dunbarem. Mitchellova rychlá, hybná, jazzem ovlivněná hra dobře ladila s Hendrixovým otevřeným, revolučním přístupem k elektrické kytaře. Hrál na třech nejprodávanějších studiových albech Experience: Are You Experienced (1967), Axis: Bold As Love (1968) a Electric Ladyland (1968).
Mitchell zůstal s Hendrixem i po rozpadu Experience, když v červnu 1969 odešel Noel Redding. S Hendrixovou rozšířenou sestavou vystoupil na festivalu Woodstock (srpen 1969). Mitchell byl krátce nahrazen Buddym Milesem pro album Band of Gypsys (1970), ale znovu se k Hendrixovi připojil (s Billym Coxem na baskytaru) na turné The Cry of Love Tour v dubnu až září 1970. Nahrál většinu materiálu pro Hendrixovo nedokončené čtvrté studiové album, které se objevilo na deskách The Cry of Love (1971), Rainbow Bridge (1971) a War Heroes (1972).
Další projektyEdit
V prosinci 1968 hrál Mitchell s Dirty Mac, hvězdnou kapelou sestavenou pro The Rolling Stones Rock and Roll Circus. Dalšími členy byli John Lennon jako zpěvák a rytmický kytarista „Winston Leg-Thigh“; Yoko Ono zajišťující improvizované primární výkřiky; Eric Clapton jako kytarista a Keith Richards jako baskytarista. Skupina nahrála coververzi písně „Yer Blues“ a jam nazvaný „Whole Lotta Yoko“. Během spolupráce s Hendrixem od konce roku 1969 do začátku roku 1970 Mitchell spolupracoval také se skupinou Jack Bruce and Friends, kterou vedl bývalý baskytarista a zpěvák skupiny Cream Jack Bruce, s klávesistou Mikem Mandelem a jazz-fusion kytaristou a budoucím frontmanem skupiny Eleventh House Larrym Coryellem.
Post ExperienceEdit
Po Hendrixově smrti Mitchell dokončil produkční práce s inženýrem Eddiem Kramerem na neúplných Hendrixových nahrávkách, z nichž vznikly desky The Cry of Love a Rainbow Bridge. V roce 1972 se spojil s kytaristy Mikem Pinerou a April Lawtonovou a založil skupinu Ramatam. Nahráli první ze dvou alb Ramatamu a byli předskokany Emerson, Lake & Palmera na řadě koncertů. Mitchellovi a Hendrixovi bylo nabídnuto místo v kapele, kterou zakládali Keith Emerson a Greg Lake, ale místo nich dostal místo bubeníka Carl Palmer. Ramatam nikdy nedosáhli komerčního úspěchu a Mitchell opustil skupinu ještě před vydáním jejich druhého alba. Vystupoval také na koncertech s Terrym Reidem, Jackem Brucem a Jeffem Beckem jako náhradník za bubeníka Cozyho Powella. V sedmdesátých letech bubnoval Mitchell po boku Johna Halseyho v jamové kapele Hinkley’s Heroes, což bylo jediné období, kdy hrál po boku jiného bubeníka. V roce 1974 se zúčastnil konkurzu do skupiny Wings Paula McCartneyho, ale v dalším hodu mincí prohrál s Geoffem Brittonem.
Po zbytek sedmdesátých až do devadesátých let Mitchell, napůl v důchodu a žijící v Evropě, nadále koncertoval a příležitostně nahrával. V roce 1986 se Mitchell spojil s jazzovým hudebníkem Gregem Parkerem a natočili videoklip k písni „Black Dog“ od Led Zeppelin. Podílel se na nahrávání alba Long Walk Back Juniora Browna a účastnil se různých nahrávek, videí a rozhovorů souvisejících s Hendrixem. V roce 1999 byl Mitchell spolu s bývalým Hendrixovým baskytaristou Billym Coxem a kytaristou Garym Serkinem součástí skupiny Gypsy Sun Experience. Objevil se také na albu Bruce Camerona Midnight Daydream, na kterém se podíleli Billy Cox, Buddy Miles a Jack Bruce.
SmrtEdit
Své poslední dny strávil oslavou Hendrixovy hudby na turné Experience Hendrix Tour 2008. Téměř čtyři týdny cestoval na turné po 18 městech USA, které zakončil v Portlandu ve státě Oregon. Na turné dále vystoupili Billy Cox, Buddy Guy, Jonny Lang, Robby Krieger, Kenny Wayne Shepherd, Eric Johnson, Cesar Rosas, David Hidalgo, Brad Whitford, Hubert Sumlin, Chris Layton, Eric Gales a Mato Nanji. Pět dní po skončení turné Mitchell 12. listopadu zemřel ve spánku ve svém pokoji v hotelu Benson v Portlandu „přirozenou smrtí“. Mitchell byl již řadu let ve špatném zdravotním stavu kvůli problémům s alkoholem. Byl posledním žijícím členem původní skupiny Experience. Mitchell měl ten den v plánu opustit Portland a vrátit se domů do Anglie. Byl pohřben v Seattlu. Zůstala po něm manželka Dee, dcera a dvě vnoučata.