Většina obratlovců v živočišné říši má nějaký druh ocasu. Ptáci a ryby používají ocas jako řídicí mechanismus pro plachtění ve vzduchu, respektive ve vodě, gekonům slouží ocas k ukládání tuku a chřestýšům slouží ocas k odvrácení predátorů; na druhé straně však většina savců používá ocas k jediné věci: k udržení rovnováhy.

Jak se ukázalo, většina ocasatých savců jsou čtyřnožci a tuto rovnováhu potřebují, protože hlava je poměrně těžká a má tendenci zatěžovat přední část těla. Ocas funguje jako protiváha, která snižuje zatížení zvířete při chůzi hlavou napřed.

Tím se dostáváme k velké otázce: proč lidé nemají ocas? Jednoduše řečeno, nepotřebujeme je; lidé chodí vzpřímeně, což zabraňuje tomu, aby hlava vytvářela nerovnováhu jako u čtyřnožců. I když máme ocasní kosti, málokdy se plně vyvinou v ocas, protože přírodní výběr rozhodl jinak.

Mnoho nejbližších příbuzných člověka v živočišné říši, včetně lidoopů, jako jsou šimpanzi a gorily, ocas také nemá. Tito tvorové dokonce mohou chodit po dvou nohách, a tak pro ně potřeba balancujícího ocasu není tak kritická. I když jsou méně příbuzné, mnoho opic má ocas, protože kvůli svému stylu chůze a zvykům při šplhání po stromech potřebují dodatečnou rovnováhu.

Nezoufejte, milí lidé… vy ocas nemáte, protože ho nepotřebujete. Kromě toho si jen představte, jak nepohodlné by bylo oblékat si kalhoty, kdybyste měli ocas…