1984-1987: BeginningEdit
Poprvé vznikli v Berlíně počátkem roku 1983 a nečekaně se stali nesmírně populární počátkem roku 1985 s písní „You’re My Heart, You’re My Soul“, se kterou obsadili první desítku v pětatřiceti zemích včetně své domoviny, kde se singl držel na vrcholu šest týdnů po sobě, singlu se nakonec prodalo osm milionů kopií po celém světě. Po této skladbě následoval další hit číslo jedna, „You Can Win If You Want“, který vyšel v polovině roku 1985 z debutového alba The 1st Album. Album získalo v Německu platinovou desku za prodej více než 500 000 kusů.
Brzy po svém druhém hitu vydali Modern Talking singl „Cheri, Cheri Lady“, který se rovněž rychle vyšplhal na vrchol hitparád v Západním Německu, Švýcarsku, Rakousku a Norsku a mezitím se dostal do první desítky ve Švédsku a Nizozemsku. Singl, který byl jedinou vydanou skladbou z jejich druhého alba Let’s Talk About Love, dokázal album v západním Německu posunout na platinový status za prodej více než 500 000 kusů. Úspěch pokračoval dalšími dvěma singly na prvním místě, „Brother Louie“ a „Atlantis Is Calling (S.O.S. for Love)“, oba ze třetího alba Ready for Romance. Vysoké příčky v hitparádách obsadilo duo také se svým šestým singlem „Geronimo’s Cadillac“ ze čtvrtého alba In the Middle of Nowhere a „Jet Airliner“ z pátého alba Romantic Warriors.
Vzhledem k nevýraznému přijetí šestého alba oznámil Bohlen konec projektu během rozhovoru, když byl Anders v Los Angeles. To vyvolalo další nevraživost mezi oběma, kteří měli bouřlivý a rozhádaný vztah, i když byli spolu. Podle Bohlena byla hlavním důvodem rozpadu skupiny Andersova tehdejší manželka Nora, která odmítala, aby jejího manžela zpovídaly novinářky, a neustále požadovala velké změny v koncertech, videoklipech nebo nahrávkách, což Anders později přiznal ve své biografii. Po posledním telefonátu, během něhož se oba muži silně uráželi, spolu odmítali mluvit více než deset let.
V této éře byli Modern Talking úspěšní v Evropě, Asii, Jižní Americe, na Blízkém východě i v Íránu. Ve Velké Británii se dostali do první pětky pouze jednou, a to s písní „Brother Louie“. V roce 1985 podepsala společnost RCA s Modern Talking smlouvu pro USA a vydala jejich první album v USA, ale v Severní Americe zůstali téměř neznámí a nikdy se neobjevili v amerických hitparádách. V letech 1985-1987 vydávali každý rok dvě alba a zároveň propagovali své singly v televizi po celé Evropě, takže nakonec během tří let prodali pětašedesát milionů desek.
Zvlášť pozoruhodné je, že Modern Talking byli jednou z prvních kapel západního bloku v době studené války, kterým bylo v rámci reforem glasnosti Michaila Gorbačova v roce 1986 povoleno oficiálně prodávat své desky v Sovětském svazu. Díky tomu si dodnes udržují ve východní Evropě velkou fanouškovskou základnu.
Mezi lety 1987 a 1997Edit
Hned po rozpadu dua v polovině roku 1987 založil Bohlen vlastní projekt Blue System a se skladbami jako „Sorry Little Sarah“, „My Bed Is Too Big“, „Under My Skin“, „Love Suite“, „Laila“ a „Déjà vu“ se několikrát umístil vysoko v hitparádách. Mezitím se Anders vydal na sólovou dráhu a pod jménem Modern Talking koncertoval na několika kontinentech až do začátku roku 1989, kdy začal v Los Angeles a Londýně a také ve své rodné zemi nahrávat nový popový materiál. Anders natočil pět sólových alb v angličtině Different, Whispers, Down on Sunset, When Will I See You Again a Souled a jedno z jeho alb bylo natočeno také ve španělštině Barcos de Cristal. V zahraničí byl úspěšnější než ve své zemi, přesto dosáhl několika hitů i v Německu. Přes všechny hádky a neshody, do kterých se Bohlen s Andersem v minulosti dostali, začali po Andersově přestěhování zpět do německé Koblenze v roce 1994 opět udržovat kontakt.
1998-2003: Na začátku roku 1998 se duo znovu sešlo a v březnu poprvé společně vystoupilo v německém televizním pořadu Wetten, dass…?. Vydali remixovanou verzi svého singlu z roku 1984 „You’re My Heart, You’re My Soul“, v níž se na rapovém vokálu podílel Eric Singleton. Jejich první comebackové album Back for Good, které obsahovalo čtyři nové skladby a také všechny předchozí hity zremixované moderními postupy, se v Německu udrželo pět týdnů po sobě na prvním místě a podařilo se mu dostat na vrchol hitparád v patnácti zemích, přičemž jen v Evropě se ho nakonec prodaly tři miliony kusů. V témže roce získalo duo cenu za nejprodávanější německou skupinu na World Music Awards. Následné album Alone se v Německu rovněž dostalo rovnou na první místo a bylo velmi úspěšné i jinde; jen v Evropě se ho podařilo prodat přes milion kusů.
Bohlen a Anders se řídili vzorem Modern Talking z osmdesátých let, když se stejně jako v minulosti rozhodli vydat z každého alba dva singly. Následovala řada singlů a další čtyři alba jako Year of the Dragon, America, Victory a Universe. Poté, co dosáhli bodu, kdy již nasbírali více než 400 zlatých a platinových ocenění po celém světě, rozhodli se Bohlen a Anders v roce 2003 těsně před vydáním další best of kompilace opět rozejít. Zdá se, že druhý rozchod byl vyvolán především negativním obrazem Anderse, který Bohlen napsal ve své autobiografii vydané 4. října 2003. V průběhu všech sporů, které duo nakonec dohnaly k rozpadu, se Bohlen účastnil Deutschland sucht den Superstar (DSDS), německé verze britské soutěže Pop Idol. V roce 2003 vyšlo kompilační album s názvem The Final Album, které obsahovalo všechny singly dua. Thomas Anders se ihned po skončení Modern Talking vydal na další sólovou dráhu, zatímco Bohlen se v té době již začal věnovat převážně novým talentům, zejména těm, které objevil v DSDS.