Shrnutí

Skvělý úvod do psychologie rozhodování a úsudku. Kahneman vás seznámí se dvěma systémy lidského myšlení, rychlým a intuitivním Systémem 1 a rozvážným a logickým Systémem 2. V knize se dozvíte, co je to rychlé a intuitivní myšlení. Dozvíte se o primingu, ukotvení, averzi ke ztrátě a vyčerpání ega.

Koupit tuto knihu na Amazonu (vřele doporučuji)

Přístup k mé prohledávatelné sbírce více než 85 poznámek ke knize

Klíčové poznatky

Zopakujte si

„Spolehlivým způsobem, jak přimět lidi, aby uvěřili nepravdě, je časté opakování, protože známost není snadné odlišit od pravdy. Autoritářské instituce a obchodníci tuto skutečnost vždy znali.“

Pakované vystavování myšlenkám, i když nejsou pravdivé, zvyšuje pravděpodobnost, že myšlenkám uvěříme a budeme je považovat za důvěryhodné. Pokud chcete, aby lidé vaší myšlence uvěřili, vytvořte ji jednoduchou a zapamatovatelnou a pak ji lidem vystavte mnohokrát.

Zjednodušte jazyk

„Pokud vám záleží na tom, aby vás lidé považovali za důvěryhodného a inteligentního, nepoužívejte složitý jazyk tam, kde postačí jazyk jednodušší.“

Namísto toho, abyste své myšlenky zamotávali složitým a odborným jazykem, najděte co nejjednodušší a nejjasnější způsob, jak sdělit to, co chcete říci. Jednoduchý jazyk snižuje kognitivní zátěž potřebnou k pochopení myšlenek a nejlépe vám poslouží, když budete chtít komunikovat s ostatními.

Prožívající já vs. pamatující já

„Prožívající já nemá hlas. Vzpomínající já se někdy mýlí, ale je to ono, které vede účet a řídí to, co se učíme z prožívání, a je to ono, které rozhoduje. To, co se učíme z minulosti, má maximalizovat kvality našich budoucích vzpomínek, ne nutně našeho budoucího prožívání. To je tyranie vzpomínajícího já.“

Existují dvě já: já vzpomínající a já prožívající. To, co v daném okamžiku skutečně prožíváme, se nemusí nutně shodovat s tím, jak si tuto zkušenost pamatujeme. To je zásadní rozdíl, protože vzpomínající já je to, které vytváří příběhy, jež řídí naše přesvědčení o událostech, které v životě prožíváme. A tato přesvědčení určují, jak myslíme, cítíme a fungujeme.

Důvěřujte své intuici… někdy

„Pamatujte si toto pravidlo: intuici nelze důvěřovat, pokud v prostředí neexistují stabilní zákonitosti.“

Vaše intuice je spolehlivější, když v prostředí existují stabilní zákonitosti. Pokud se tedy ocitnete ve zcela novém prostředí nebo souboru okolností a máte silný „pocit“, nepřikládejte mu takovou váhu, jako když jste ve známé situaci. Jinak byste mohli skončit na špatné cestě.

Náhoda hraje větší roli, než si myslíte

„Máme sklon přeceňovat, jak moc světu rozumíme, a podceňovat roli náhody v událostech.“

Když se ohlédneme za svým životem, je snadné spojit si jednotlivé body a vytvořit si racionální vysvětlení, proč jsme učinili určitá rozhodnutí nebo zažili určité věci. Často jsou však tato rozhodnutí a události určeny spíše náhodou než logickým a předvídatelným racionálním vzorcem. Nezapomínejte brát v úvahu roli náhody ve svém životě.

Uvědomte si plánovací omyl

„Soustředíme se na svůj cíl, zakotvíme na svém plánu a zanedbáváme relevantní základní míry, čímž se vystavujeme plánovacímu omylu. Zaměřujeme se na to, co chceme a můžeme udělat, a zanedbáváme plány a schopnosti ostatních. Jak při vysvětlování minulosti, tak při předvídání budoucnosti se zaměřujeme na kauzální roli dovedností a zanedbáváme roli štěstí. Jsme proto náchylní k iluzi kontroly. Zaměřujeme se na to, co víme, a zanedbáváme to, co nevíme, což nás činí příliš sebejistými v našich přesvědčeních.“

Při vytváření plánů v našem životě a podnikání často zanedbáváme důležitou roli základní míry, náhody a věcí mimo naši kontrolu. Díky tomu jsme si příliš jisti svou schopností předvídat vysoce nepředvídatelnou budoucnost a někdy se rozhodujeme v iluzi, že můžeme výsledek ovlivnit.