Je jedno často citované přísloví, které zní asi takto: Sendvič s hovnocucem je v oku pozorovatele. Dobře, to není přísloví a ani se necituje často. Jde o to, že ať se podíváte kamkoli a děláte cokoli, nakonec jste to vy, kdo rozhoduje o tom, jestli to stojí za hovno, nebo ne.

No, já vím, co si teď říkáte: „Ale Marku, všechno kolem mě je plástve medu a duhy. No tak, pojďme dovádět!“

A já ti říkám: Ne. Zavři tu svou zasranou hubu. Všude kolem tebe je bída a zoufalství a ty to ještě ani nevíš. Prohledej svět a najdeš nekonečný zdroj bolesti a nespravedlnosti, můžeš v sobě vzbudit bezmezný nedostatek motivace, můžeš utopit bezedné moře smutku a lítosti. Hledej bídu a můžeš ji najít, kdykoli a za jakýchkoli okolností…

Jen musíš vědět jak.

Spousta lidí prochází životem v domnění, že nikdy nebudou skutečně nešťastní. Vidí ostatní, kteří jsou nešťastní, a předpokládají, že se s tím nějak narodili. Jiní mají štěstí a narodí se do mizerných rodin nebo jim učitelé a kamarádi v dospívání dali náskok a podporovali je v tom, aby byli mizerní. Zdá se to nespravedlivé.

Ale mizérie může dosáhnout každý, pokud se k tomu odhodlá. Mizerný můžeš být kdykoli a kdekoli, v jediném okamžiku. Je to jednoduchá volba a já ti ukážu, jak ji udělat.

Nemusíš být malý a ošklivý. Nemusíte být švorc ani netalentovaní (nebojte se, spousta milionářů si strčila do úst pistoli). Nemusíte mít za sebou sexuální zneužívání nebo být opuštěni v mladém věku. Vždycky je čas na to, aby někdo změnil situaci a stal se neúspěšným.

Mizérie je možná tady a teď. Stačí udělat několik jednoduchých rozhodnutí. Naštěstí pro vás jsem dal dohromady pět nejdůležitějších bodů, jak se stát mizerným a nešťastným člověkem.

Nezáleží na tom, co se stane, soustřeďte se na to, co je na tom na hovno

Krásné na tom, že jsme lidé a žijeme v tak složitém a nepochopitelném světě, je to, že ať se stane cokoli, najít na tom něco na hovno není nikdy příliš těžké. Naše mysl je schopná racionalizovat téměř cokoli, tak proč si nezracionalizovat, jak je všechno špatně? Jak s oblibou říkám: Když ti život dává limonádu, udělej si citróny.“

Gayové vyhráli rovnoprávnost v manželství? Teď budou i homosexuálové stárnout a nudit se svými vztahy. Přijali tě na skvělou vysokou školu? Teď se budeš muset víc učit, budeš ve větším stresu a budeš mít méně času na společenské akce. Vyhrála máma v loterii? Teď tě bude podezřívat, že ji miluješ jen kvůli penězům. Přítelkyně tě vzbudí výstřikem? Teď si musí vyčistit zuby. Dvakrát.

Svět může být na hovno, když mu to dovolíš.

Vždycky jsi oběť

Když zůstaneš na blbé straně života, nejdůležitější složkou toho, abys zůstal nešťastný, je rozhodnutí, že nikdy nic není tvoje chyba a že nemůžeš udělat nic pro to, aby se to zlepšilo. Každá vnímaná křivda je nespravedlnost a ty jsi bezmocný, abys ji napravil.

Pokud si všímáš lidí kolem sebe, všimneš si, že spousta lidí přebírá odpovědnost za sračky v životě. „Aha, já pracuji víc, ale to se stává, když vás povýší na manažera!“ A tak to je. Nebo: „Jo, musím platit větší daně, ale to znamená, že víc vydělávám, ne?“. Nebo: „Jo, naše charitativní organizace nedokázala vyléčit AIDS, ale aspoň jsme zastavili jeho šíření v hlavních východoafrických zemích.“

Jaká to banda ubožáků. Všichni veselí, úspěšní a tak…

Proč byste přijímali odpovědnost za svou situaci a snažili se z ní vytěžit co nejvíc, když místo toho můžete být věčnou obětí a vyžadovat od všech kolem neustálý proud soucitu a podpory? Když se rozhodnete stát se emocionálním upírem, umožní vám to stěžovat si na nekonečný proud osobních nespravedlností, který je nyní známý jako váš život, a přitom se stále cítit oprávněně plýtvat časem a energií všech kolem vás.

Nikdo vás nikdy nepochopí

Od této chvíle existují na světě dva druhy lidí: 1) lidé, kteří s vámi souhlasí, a 2) lidé, kteří se mýlí. Když je ti mizerně, uvědomíš si, že většina lidí ti nerozumí. Nechápou, čím jste si prošli. Nikdy nepocítili nic podobného těžkostem, které jste prožívali vy. Kdyby jen chápali, jak moc na tebe křičela tvoje máma nebo to, že se s tebou rozešla tvoje druhá holka přes esemesku, pak by možná dokázali alespoň trochu nahlédnout do strašlivé osamělosti tvého každodenního života.

Ne, jsi na to sám. Na planetě se sedmi miliardami lidí jsou vaše prožitky natolik jedinečné a nepochopitelné, že každý, kdo se s vámi pokouší navázat kontakt nebo vás pochopit, se chová buď povýšeně, nebo přímo manipulativně.

Hádáte se úplně o všem

Pokud je všechno na hovno, a přesto to nikdo kromě vás nechápe, pak z toho logicky vyplývá, že jste odsouzeni strávit celý život přesvědčováním lidí, jak se mýlí, no, ve všem.

Pravidlo č. 4 je obzvlášť důležité, pokud se vám někdo snaží pomoci. Aby vám mohli pomoci, musí vám rozumět. A aby vás pochopili, musíte jim nejprve vysvětlit, jak moc se ve vaší situaci mýlí.

Řeknou vám, že byste si měli hledat novou práci nebo začít pracovat na volné noze na vedlejšák, abyste nakonec mohli opustit svou současnou práci (která je samozřejmě TAK na hovno), ale nechápou, jak špatný je teď trh práce a že práce na sebe je pro váš životní styl příliš nestabilní. Kromě toho jste nechodili na žádnou nóbl školu z Břečťanové ligy, takže jim musíte vysvětlovat, že nemáte potřebné konexe, abyste získali opravdu „dobrou práci“ nebo začali něco, co „stojí za to“. Musíte jim vysvětlit, že je samozřejmě lepší, když budete celé dny jen trpět ve své mizerné práci s mizerným šéfem, mizerným platem a mizernými spolupracovníky, abyste mohli jít večer domů a na pár hodin na to všechno zapomenout a možná si jednou za pár let udělat příležitostnou dovolenou v Tucsonu.

Rozsah vašeho neštěstí může být pro mnoho lidí ohromující. Někdy lidé předstírají, že vás chápou, a pak s vámi začnou souhlasit. Navzdory jejich dobrým úmyslům s vámi souhlasí jen proto, že se nad vámi slitují. Pamatujte si, že všechno je na nic. Proto jim nezapomeňte připomenout, aby nebyli takoví povýšení kokoti a že nedokážou pochopit vlažnou kaluž smutku, která zalévá vaši duši každou chvíli.

Někteří lidé zajdou tak daleko, že s vámi budou soucítit a pokusí se vám říct, že vědí, jak se cítíte. Ti samolibí parchanti. Ta arogance předpokládat, že rozumí tvé bolesti! O tom se s nimi taky raději pohádejte.

Být zlomyslný a generalizovat

Na tom, že se všichni ostatní pořád mýlí, je to, že po nějaké době mohou být všichni stejní. Když se všichni ostatní v něčem mýlí a všechno je v háji, proč se vůbec ještě namáhat s rozlišováním mezi nimi?“

To vám také umožňuje praktikovat jakési samolibé rozhořčení, které je vrcholem toho, že jste mizerný a nenávistný člověk. Stále je mezi muži a ženami 7% rozdíl v platech? Uřízněte všem mužům ptáky a nakrmte je zpátky do psí klece. Černoši na sociálních dávkách? Banda líných vyžírků. Kde je Jim Crow, když ho potřebuješ?“

Ale samozřejmě s těmihle věcmi ve skutečnosti nic neděláš. Jsi neopěvovaný světec, člověk, který toleruje nespravedlnosti světa a nikdy za to nepožaduje svůj podíl. Díky tomu si navzdory všemu udržujete roli společenské oběti. A vždycky se budeš mít s lidmi o čem hádat.

Proč být nešťastný?“

Takže vím, že si asi říkáš: „Jé, Marku, to je skvělé, už se cítím hůř! Ale proč bych měl chtít být pořád tak mizerný?“

Jsem rád, že se ptáš.

Když jsi mizerný, vždycky se najdou lidé, kteří se ti budou snažit zlepšit náladu. Pokud jste si po celý život nedokázali získat příliš respektu, lásky nebo péče, možná přijdete na to, že být nešťastný přitahuje pozornost lidí. Lidé se vám budou snažit vyjít vstříc, aby vás přesvědčili, že se máte cítit lépe, a poskytnou vám tolik potřebné potvrzení, po kterém jste tak dlouho hladověli.

Když jste nešťastní, můžete se cítit spíše bezpečně v roli oběti než nejistě v roli odpovědnosti. Jednat a měnit svět je děsivé. A je lepší být smutný než se bát.

Když jste nešťastní, nikdo od vás nebude nic očekávat a vždycky budete mít výmluvu nebo někoho, na koho svalit vinu, když se něco nepovede (což se vždycky povede).

Když jste nešťastní, máte pocit, že svět je proti vám, místo abyste se smířili s tím, že si vás svět skoro vůbec nevšímá, že musíte pracovat a zasloužit si obdiv a vliv, po kterém zoufale toužíte.

Když je ti mizerně, můžeš čekat, až tě někdo přijde zachránit, místo abys musel zachraňovat sám sebe.

Když je ti mizerně, můžeš předstírat, že tě svět nenávidí, aby si nikdo neuvědomil, jak moc nenávidíš sám sebe.

Když je ti mizerně, můžeš se vyhnout zapomenuté pravdě, že tě někde na cestě někdo hluboce zranil a že to jednou bude v pořádku.

Když je ti mizerně, můžeš se vyhnout zapomenuté pravdě, že tě někdo někde na cestě hluboce zranil a že to jednou bude v pořádku.