Ministryně vnitra Theresa Mayová a malajsijský ministr vnitra Dato‘ Seri Hishammuddin Tun Hussein podepsali „Memorandum o porozumění o nadnárodní kriminalitě“, 14. července 2011.
Vzhledem k omezením výkonu extrateritoriální donucovací pravomoci vyvinuly státy mechanismy spolupráce v záležitostech nadnárodní trestné činnosti. Základními mechanismy, které se v tomto ohledu používají, jsou extradice, zákonné vyhoštění a vzájemná právní pomoc.
Extradice je mechanismus, kterým jeden suverén žádá o vzetí do vazby uprchlíka nacházejícího se v jurisdikci a pod kontrolou jiného suveréna a získává ji. Jedná se o starobylý mechanismus, jehož počátky sahají přinejmenším do 13. století př. n. l., kdy egyptský faraon vyjednal smlouvu o vydání s chetitským králem. V rámci procesu extradice panovník (dožadující stát) obvykle podává formální žádost jinému panovníkovi (dožádaný stát). Pokud je uprchlík nalezen na území dožádaného státu, může dožádaný stát uprchlíka zatknout a podrobit ho svému extradičnímu procesu. Vydávací řízení, kterému bude uprchlík podroben, závisí na právu a praxi dožádaného státu.
Kromě mechanismů pro navracení uprchlíků vyvinuly státy také mechanismy pro vyžadování a získávání důkazů pro trestní vyšetřování a stíhání. Pokud je zapotřebí důkazů nebo jiných forem právní pomoci, jako jsou svědecké výpovědi nebo doručování písemností, od cizího suveréna, mohou se státy pokusit o neformální spolupráci prostřednictvím svých příslušných policejních orgánů nebo se případně uchýlit k tomu, co se obvykle označuje jako žádosti o „vzájemnou právní pomoc“ Praxe vzájemné právní pomoci se vyvinula ze systému soudních dopisů založeného na vzájemnosti, ačkoli nyní je mnohem běžnější, že státy podávají žádosti o vzájemnou právní pomoc přímo určeným „ústředním orgánům“ v každém státě. V současné praxi mohou být tyto žádosti stále podávány na základě vzájemnosti, ale mohou být podávány také na základě dvoustranných a mnohostranných smluv, které státy zavazují k poskytování pomoci. Mnoho zemí je schopno poskytovat širokou škálu vzájemné právní pomoci jiným zemím i v případě neexistence smlouvy.
Expert na finanční kriminalitu Veit Buetterlin vysvětlil, že nadnárodní typy trestné činnosti, jako je padělání, pašování, obchodování s lidmi, obchodování s drogami, nezákonná těžba dřeva, nezákonná těžba nebo nezákonný obchod s volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami, mohou být účinné pouze tehdy, pokud mohou zúčastněné zločinecké sítě prát výnosy z této činnosti. Zmínil také, že mezinárodní společenství musí překonat stav, kdy „zločinci jednají mezinárodně, zatímco státní zástupci se zastavují na hranicích“
.