Přestože je Národní park Torres del Paine stále rušnější, je v něm cítit divokost, kterou nedokáže zkrotit žádný počet návštěvníků. Stačí být svědkem názvů některých vrcholů Painského masivu, andského pohoří, které jako by vás pronásledovalo, kamkoli se vydáte:
Trojice žulových jehel, které tvoří vizitku parku – stejnojmenné Torres (věže) – vypadají jako postavené v Tolkienově Mordoru a doplňují je špičaté, klikaté výběžky Cuernos (rohy). Jsou to pravděpodobně první prvky, které uvidíte při vjezdu do parku autem. Kolem této působivě ďábelsky vyhlížející geologie se rozkládají jezera s pronikavě světlým čírem, pastviny a stepi, ledovce, cirky, údolí, vodopády a hučící řeky.
Abyste nezapomněli, že jste tak daleko na jihu vydáni na milost a nemilost přírodním živlům, počítejte s tím, že vás v podstatě kdykoli během dne bude bičovat vítr, skrápět déšť nebo náhlý sníh nebo oslepovat oslnivě horké slunce. Někdy se během několika hodin vystřídá několik povětrnostních systémů. Vítejte v Patagonii.
Příjezd do parku
Pokud nepřejedete do parku po silnici z Argentiny, přiletíte letecky do Punta Arenas, (prakticky) nejjižnějšího města Chile, chátrajícího místa s pionýrským duchem. V závislosti na letových řádech zde přenocujete buď před pobytem v samotném parku, nebo po něm.
Do parku se dostanete 300 km (186 mil) patagonskou stepí do Puerto Natales a pak dalších 100 km (62 mil) do samotného parku.
Prozkoumávání parku
Většina návštěvníků se rozhoduje pro pobyt v samotném národním parku, i když technicky vzato můžete zůstat na jeho okraji a každý den do něj dojet. Na výběr je široká škála míst, od útulných jurt a penzionů až po nešetřící pětihvězdičkové hotely. Jakmile se ocitnete v parku, můžete jeho scenérie poznávat různými způsoby – pěšky, autem, na koni i na lodi.
Lago Grey je koncové jezero obrovského ledovce Grey, velkého jazyka ledovcového pole jižní Patagonie, který zasahuje 15 km do parku. Po jezeře se můžete projet na kajaku nebo v malé skupině a plout přímo kolem mátově modrých ledovců vytvarovaných větrem a deštěm. Tělí se z ledovcového čumáku, který uvidíte při projížďce lodí.
Dobrý pocit z divočiny parku získáte už při samotné jízdě kolem, kdy zahlédnete pasoucí se guanako a možná i tlupu rejsců. I když se nepovažujete za pěšího turistu, jsou zde krátké procházky vedoucí k miradorům (vyhlídkám) nad ledovcovými jezery (i když k některým z nich se lze přiblížit i s pohonem 4×4).
Jednou z hlavních túr v parku je vícedenní W Trek, ale můžete si ji rozdělit i na jednodenní túry: jedna trasa vás zavede přímo k úpatí Torres, zatímco na jiné se vydáte Francouzským údolím až k miradorům nad Francouzským ledovcem a nad jezerem Nordenskjold. Když budete ve Francouzském údolí, můžete zaslechnout hromové praskání a dunění – to jsou zvuky tání Francouzského ledovce.
Můžete se vydat na průzkum na koních z kteréhokoli hotelu, ale pokud vás jízda na koni obzvlášť zajímá, můžete se ubytovat na estancii (ranči), kde pracují gaučové – zkušení patagonští jezdci na koních – kteří vás vezmou na delší vyjížďky. Více informací o jízdě na koni v Národním parku Torres del Paine si můžete přečíst v našem průvodci po aktivně zaměřených zájezdech do Chile.
Nejlepší doba pro návštěvu Národního parku Torres del Paine
V lednu a únoru je nejspolehlivější počasí, ale je zde velmi rušno, proto doporučujeme navštívit park na jaře (říjen až listopad). Případně se vydejte v březnu nebo dubnu, abyste viděli podzimní listí parku v té nejlepší podobě.
.