Return to the Teacher’s Guide
Nazi Fascism and
the Modern Totalitarian State
Synopse
The government of Nazi Germany was a facist, totalitarian state. Totalitní režimy na rozdíl od diktatury nastolují úplnou politickou, sociální a kulturní kontrolu nad svými poddanými a v jejich čele obvykle stojí charismatický vůdce. Fašismus je forma pravicového totalitarismu, která klade důraz na podřízení jednotlivce zájmům státu. Ideologie nacistického fašismu zahrnovala rasovou teorii, která očerňovala „neárijce“, extrémní nacionalismus, který vyzýval ke sjednocení všech německy mluvících národů, využívání soukromých polovojenských organizací k potlačování nesouhlasu a terorizování opozice a centralizaci rozhodování jediným vůdcem a loajalitu vůči němu.
CÍLE VÝUKY
Studenti se naučí:
1. Hlavní charakteristiky totalitarismu.
2. Jaké jsou hlavní znaky totalitarismu? Čím se totalitní režim liší od diktatury.
3. Čím se pravicové totalitní režimy liší od levicových totalitních režimů.
4. Čím se totalitní režim liší od diktatury. Hlavní rysy fašismu.
5. V čem spočívají hlavní rysy fašismu? Hlavní rysy nacismu.
OBSAH KAPITOLY
Totalitarismus
Totalitarismus je forma vlády, v níž jsou všechny společenské zdroje monopolizovány státem ve snaze proniknout a kontrolovat všechny aspekty veřejného i soukromého života, a to za použití státní propagandy, teroru a techniky. Totalitní ideologie odmítají stávající společnost jako zkaženou, nemorální a nereformovatelnou, projektují alternativní společnost, v níž mají být tyto křivdy napraveny, a předkládají plány a programy pro realizaci alternativního řádu. Tyto ideologie, podporované propagandistickými kampaněmi, vyžadují od lidí naprostou konformitu.
Totalitní formy organizace tento požadavek konformity prosazují. Totalitní společnosti jsou hierarchie ovládané jednou politickou stranou a obvykle jediným vůdcem. Strana proniká do celé země prostřednictvím regionální, provinční, místní a „primární“ (stranické buňky) organizace. Politickou kontrolu strany doplňují mládežnické, profesní, kulturní a sportovní skupiny. Na dodržování předpisů dohlíží polovojenská tajná policie. Informace a myšlenky jsou účinně organizovány prostřednictvím kontroly televize, rozhlasu, tisku a vzdělávání na všech úrovních.
Totalitní režim vs. diktatura
Totalitní režimy se liší od starších pojmů diktatura nebo tyranie. Totalitní režimy usilují o zavedení úplné politické, sociální a kulturní kontroly, zatímco diktatury usilují o omezenou, obvykle politickou kontrolu. Někdy se rozlišují dva typy totalitarismu: Nacismus a fašismus, které se vyvinuly z „pravicového“ extremismu, a komunismus, který se vyvinul z „levicového“ extremismu. Každý z nich je tradičně podporován různými společenskými vrstvami. Pravicová totalitní hnutí obecně čerpala podporu především od středních vrstev, které se snažily udržet ekonomický a sociální status quo. Levicový totalitarismus se často vyvinul z dělnických hnutí usilujících teoreticky o odstranění, nikoliv zachování třídních rozdílů. Pravicový totalitarismus obvykle podporoval a prosazoval soukromé vlastnictví průmyslového bohatství. Charakteristickým rysem komunismu je naopak kolektivní vlastnictví tohoto kapitálu.
Totalitní režimy mobilizují a využívají masovou politickou účast a často je vedou charismatické kultovní osobnosti. Příkladem takových kultovních postav v moderních dějinách jsou Mao Ce-tung (Čína) a Josef Stalin (Sovětský svaz), kteří vedli levicové režimy, a Adolf Hitler (Německo) a Benito Mussolini (Itálie), kteří vedli pravicové režimy.
Pravicové totalitní režimy (zejména nacisté) vznikly v relativně vyspělých společnostech a při získávání moci se spoléhaly na podporu tradičních ekonomických elit. Naproti tomu levicové totalitní režimy vznikly v relativně nerozvinutých zemích rozpoutáním revolučního násilí a teroru. Takové násilí a teror jsou také hlavními nástroji pravicových totalitních režimů k udržení souladu s mocí.
Fašismus
Fašismus bylo autoritářské politické hnutí, které se vyvinulo v Itálii a několika dalších evropských zemích po roce 1919 jako reakce na hluboké politické a sociální změny způsobené první světovou válkou a šířením socialismu a komunismu. Jeho název byl odvozen od fasces, starořímského symbolu autority, který se skládal ze svazku prutů a sekery. Italský fašismus založil 23. března 1919 v Miláně Benito Mussolini, bývalý vůdce revolučních socialistů. Jeho stoupenci, většinou váleční veteráni, byli organizováni podle polovojenského vzoru a jako uniformy nosili černé košile. Raný fašistický program byl směsicí levicových a pravicových myšlenek, které zdůrazňovaly intenzivní nacionalismus, produktivismus, antisocialismus, elitářství a potřebu silného vůdce. Mussoliniho řečnické schopnosti, poválečná hospodářská krize, všeobecná nedůvěra v tradiční politický systém a rostoucí strach ze socialismu napomohly tomu, že fašistická strana se do roku 1921 rozrostla na 300 000 registrovaných členů. V tomto roce zvolila 35 poslanců do parlamentu.
Filosofie fašismu
Intelektuální kořeny fašismu lze vysledovat u voluntaristických filosofů, kteří tvrdili, že vůle předchází a je nadřazena intelektu nebo rozumu.
Arthur Schopenhauer
(1788-1860) byl německý filosof, který zastával názor, že vůle je základní a konečnou skutečností a že celý jevový svět je pouze výrazem vůle. Lidé mají svobodnou vůli pouze v tom smyslu, že každý člověk je svobodným projevem vůle, a že tedy nejsme strůjci svých osudů, povah ani chování, psal. Teoreticky tvrdil, že prostor, čas a kauzalita nejsou absolutními principy, ale pouze funkcí mozku, což jsou koncepty paralelní s vědeckými objevy relativistické fyziky o dvě generace později.
Friedrich Nietzsche
(1844-1900) byl německý filozof a básník, známý především dílem „Tak pravil Zarathustra“. Vyslovil teorii, že existují dva morální kodexy: kodex vládnoucí třídy (panská morálka) a kodex utlačované třídy (otrocká morálka). Starověké říše vyrostly z panské morálky a tehdejší náboženství z otrocké morálky (která očerňuje bohaté a mocné, racionalismus a sexualitu). Rozvinul koncept „nadčlověka“ (supermana), který symbolizoval člověka v jeho nejtvořivější a nejvyšší intelektuální schopnosti.
Henri Bergson
(1859-1941) byl francouzský filozof židovského původu, který byl předním odmítačem koncepce, že vědecké principy mohou vysvětlit veškerou existenci. Tvrdil, že platí i metafyzické principy. Našel důvěryhodnost v aplikaci Darwinových biologických teorií (které poukazovaly na „přežití nejsilnějších“ v biologických systémech) na sociální teorii.
George Sorel
(1847-1922) byl francouzský sociální filozof, který měl velký vliv na Mussoliniho. Sorel věřil, že společnosti se přirozeně stávají dekadentními a dezorganizovanými a tento nevyhnutelný rozklad lze oddálit pouze vedením idealistů, kteří jsou ochotni použít násilí k získání moci. Jeho protidemokratické, antiliberální názory a pesimistický pohled na přirozený životní cyklus společnosti byly protikladné většině jeho současníků.
Gabriele D’Annunzio
(1863-1938) byl italský politik, básník, dramatik, spisovatel a válečný hrdina, který byl Mussoliniho stoupencem.
Fašistická ideologie
Fašistická ideologie byla z velké části dílem neidealistického filozofa Giovanniho Gentileho. Zdůrazňovala podřízení jednotlivce „totalitnímu“ státu, který měl kontrolovat všechny aspekty národního života. Důležitou charakteristikou fašistické filozofie bylo násilí jako tvořivá síla. Zvláštním rysem italského fašismu byla snaha odstranit třídní boj z dějin prostřednictvím nacionalismu a korporativního státu. Mussolini organizoval hospodářství a všechny „výrobce“ – od rolníků a továrních dělníků po intelektuály a průmyslníky – do 22 korporací jako prostředku ke zvýšení produktivity a zamezení průmyslových sporů. V rozporu s propagandistickými tvrzeními režimu fungoval tento systém špatně. Mussolini byl nucen ke kompromisům s velkými podniky a římskokatolickou církví. Korporativní stát nebyl nikdy plně zaveden. Expanzivní a militaristická povaha fašismu ze své podstaty přispěla k imperialistickým dobrodružstvím v Etiopii a na Balkáně a nakonec i k druhé světové válce.
Nacismus
Nacismus označuje totalitní fašistickou ideologii a politiku, kterou v letech 1920-1945 zastával a praktikoval Adolf Hitler a jeho Národně socialistická německá dělnická strana. Nacismus zdůrazňoval nadřazenost árijců, jejich určení jako panské rasy, která má vládnout světu nad ostatními rasami, a zuřivou nenávist k Židům, které vinil ze všech problémů Německa. Nacismus také zajišťoval extrémní nacionalismus, který vyzýval ke sjednocení všech německy mluvících národů do jedné říše. Předpokládaná ekonomika státu byla formou korporativního státního socialismu, ačkoli členové strany, kteří byli levicově orientovaní (a obecně by takový ekonomický systém podporovali více než soukromé podnikání), byli v roce 1934 ze strany vyčištěni.
Vojenské organizace
Nacismus využíval polovojenské organizace k udržení kontroly uvnitř strany a k potlačení opozice vůči straně. Násilí a teror podporovaly podřízenost. Mezi tyto organizace patřily např:
S.A. (Sturmabteilung)
: Stormtroopeři (známí také jako „hnědé košile“) byli nacistickou polovojenskou složkou pod vedením Ernsta Rîhma. Působila v pouličním boji proti ostatním německým politickým stranám.
S.D. (Sicherheitsdiest)
: Bezpečnostní služba pod vedením Reinharda Heydricha.
S.S. (Schutzstaffel)
: Obranný sbor, byla elitní strážní jednotka vytvořená z S.A. Byla pod velením Heinricha Himmlera.
Gestapo (Geheime Staatpolizeil)
: tajná státní policie, která vznikla v roce 1933.
Nacismus také kladl důraz na sportovní a polovojenské aktivity mládeže, masivní využívání propagandy (řízené Josephem Goebbelsem) k oslavě státu a podřízení všech rozhodnutí nejvyššímu vůdci (Fűhrerovi) Adolfu Hitlerovi.
VOKABULÁŘ
Komunismus – společenský, politický a ekonomický systém charakterizovaný revolučním bojem za vytvoření společnosti, v níž neexistují třídy a která má společné vlastnictví výrobních a životních prostředků a centralizovanou vládní kontrolu nad hospodářstvím.
Diktátor
– Vládce, který má absolutní autoritu a nejvyšší pravomoc nad vládou státu; zejména takový, který je považován za tyranského nebo utlačovatelského.
Elitismus
– Filozofie, podle níž by měla mít moc úzká klika „nejlepších“ nebo „nejschopnějších“ členů dané společenské skupiny.
Fašismus
– Filozofie nebo systém vlády, který prosazuje nebo uplatňuje diktaturu krajní pravice, obvykle prostřednictvím spojení vedení státu a podniků spolu s ideologií bojovného nacionalismu.
Hierarchie
– Soubor osob organizovaných nebo klasifikovaných podle postavení, schopností nebo pravomocí.
Ideologie
– Soubor idejí odrážejících společenské potřeby a aspirace jednotlivce, skupiny, třídy nebo kultury.
Levice
– Jak se používá v této kapitole, jednotlivci a skupiny, kteří chtějí reformovat nebo svrhnout zavedený řád a prosazují změny ve jménu větší svobody nebo blahobytu obyčejného člověka.
Nacismus
– Ideologie a politika Adolfa Hitlera a jeho Národně socialistické německé dělnické strany v letech 1921 až 1945.
Propaganda
– Systematické šíření určité doktríny nebo tvrzení odrážejících její názory a zájmy.
Pravice
– Jak se používá v této kapitole, jednotlivci nebo skupiny, které se hlásí k odporu vůči změnám zavedeného řádu a upřednostňují tradiční postoje a praktiky a které někdy prosazují násilné zavedení autoritářského politického řádu.
Totalitarismus
– Forma vlády, při níž jsou všechny společenské zdroje monopolizovány státem ve snaze proniknout a kontrolovat všechny aspekty veřejného i soukromého života, a to za použití státní propagandy, teroru a technologií.
AKCE
- Ve Spojených státech je prezident zároveň vrchním velitelem ozbrojených sil. Zjistěte, jak se to liší od jiných zemí. Diskutujte o otázce civilní kontroly armády.
- Získejte zprávu Amnesty International o porušování lidských práv ve světě. Získejte také paralelní zprávu ministerstva zahraničí. Jaké faktory vedou k porušování lidských práv, např. stáří vlády, typ vlády, zeměpisná poloha země, velikost země?“
- Vyjmenujte země světa podle typu vlády. Najděte demokracie, pravicové diktatury, levicové diktatury, monarchie, levicové a pravicové totalitní režimy a rozdělte je do kategorií podle počtu let, po které mají tuto formu vlády. V čele kolika z těchto vlád stojí civilisté a v čele kolika z nich stojí armáda? Které země dostávají zahraniční pomoc od Spojených států? Které země dostávají zahraniční pomoc od Sovětského svazu?“
Otázky k diskusi
- Mohl by být prezidentem Spojených států zvolen zapřísáhlý rasista nebo antisemita? Pokud ne, proč ne? Pokud ano, jak by k takovému zvolení mohlo dojít?“
- Když Irák v srpnu 1990 napadl Kuvajt, objevilo se srovnání iráckého vůdce Saddáma Husajna s Adolfem Hitlerem. Diskutujte o rozdílech ve světových situacích a reakcích světa na Hitlerovu anexi Sudet a Husajnovu anexi Kuvajtu.
- Kdybyste byli občanem Německa v roce 1933, jak byste vnímali svou vládu? Jaké jste měl pocit, že máte možnosti vyjádřit nesouhlas s touto vládou nebo se na ní podílet? Jak se tyto možnosti liší od možností, které máte dnes ve Spojených státech?
VYHODNOCENÍ
1. Jaké jsou vaše možnosti? Definujte následující pojmy:
- diktátor
- totalitarismus
- elitářství
- levice
- pravice
- propaganda
- fašismus
- hierachie
2. Jaký je váš názor? Jaké jsou dva rozdíly mezi diktaturou a totalitním režimem?
3. Jaké jsou tři rozdíly mezi pravicovými a levicovými totalitními režimy?
4. Jaké jsou tři rozdíly mezi totalitními režimy? Kdo byl Benito Mussolini a jaký typ vlády vedl?
5. Jaký byl typ vlády? Jaké byly tři aspekty nacistické ideologie?
6. Jaké byly hlavní rysy nacistické ideologie? Jak totalitní režimy podporují podřizování se těm, kteří nesouhlasí s cíli režimu?
7. Pojednejte o dvou polovojenských organizacích, které vytvořila nacistická strana.
8. Jakým způsobem nacistické režimy podporují podřizování se těm, kteří nesouhlasí s cíli režimu? Jakým způsobem kontroluje totalitní režim přístup k myšlenkám?
9. Jakým způsobem kontroluje totalitní režim přístup k myšlenkám? Vyjmenujte dva pravicové a dva levicové vůdce totalitních režimů.
10. Vyjmenujte, jak se v totalitních režimech projevovaly myšlenky. Jaký vývoj ve společnosti podněcuje totalitní režim k převzetí moci?“
VÝUKOVÉ STRATEGIE
- Veďte se třídou diskusi o vztahu mezi historickými událostmi popsanými v této kapitole a událostmi, které se odehrály ve východní Evropě v letech 1989-90.
- V roce 1990 se východní a západní Německo dohodly na znovusjednocení. Nechte třídu diskutovat o vhodnosti schválení plánu sjednocení, přičemž různí studenti zaujmou stanovisko předsedů vlád východního a západního Německa, přeživšího holocaustu, předsedy Komunistické strany Sovětského svazu, prezidenta Spojených států, „muže z ulice“ z východního Německa, „ženy z ulice“ ze západního Německa a bývalého příslušníka nacistického Svazu.S., který žije v ústraní v malém městě ve východním Německu.
- Vytvořte fingovanou debatu studentů, z nichž každý zastupuje různé voličské skupiny, o tom, zda bylo vhodné, aby prezident George Bush krátce po masakru na náměstí Nebeského klidu v Pekingu tajně vyslal emisara do Číny. Mezi tyto voličské skupiny by mohl patřit zástupce čínské vlády, pracovník amerického ministerstva zahraničí, čínský občan studující na univerzitě ve Spojených státech, zástupce Amnesty International, člen duchovenstva, senátor Ted Kennedy a senátor Jesse Helms. Veďte se třídou diskusi o tom, jak jiné státy jednají s totalitními režimy a jaký vliv mají tyto diplomatické kontakty na stabilitu těchto režimů.
.