Neúspěšné dodatky
Před rokem 1919, kdy byl ratifikován 18. dodatek, nebyl ratifikační proces časově omezen. V roce 1919 však Kongres zavedl časový limit pro přijetí navrhovaného dodatku k Ústavě. Do dnešního dne bylo navrženo šest dodatků, které nebyly ratifikovány. Pouze dva z navržených dodatků mohly být ještě ratifikovány.

V roce 1789 bylo navrženo dvanáct dodatků, přičemž články tři až 12 byly ratifikovány jako Listina práv. Přibližně o 203 let později byl druhý článek zahrnutý k původním 12 ratifikován jako 27. dodatek. První navržený článek však nebyl nikdy ratifikován.

Text tohoto navrhovaného dodatku se zabýval počtem lidí zastoupených jednotlivými členy sněmovny a také počtem členů sněmovny. Tento návrh se stal bezpředmětným, neboť velikost Kongresu značně přesahuje minimální požadavky uvedené v dodatku.

Po prvním sčítání požadovaném prvním článkem ústavy připadne na každých třicet tisíc osob jeden zástupce, dokud jejich počet nedosáhne jednoho sta, poté bude poměr upraven Kongresem tak, aby na každých čtyřicet tisíc osob připadlo nejméně sto zástupců a nejméně jeden zástupce, dokud počet zástupců nedosáhne dvou set; poté bude poměr upraven Kongresem tak, aby na každých padesát tisíc osob připadalo nejméně dvě stě zástupců a nejvýše jeden zástupce.

Druhý navrhovaný dodatek, který nebyl nikdy ratifikován, vznikl v roce 1810. Tento dodatek by vyžadoval, aby se právníci a další osoby s tituly cizích národů vzdali svého občanství. Tento dodatek mohl být potenciálně ještě ratifikován. Dosud jej schválilo pouze 12 států, naposledy v roce 1812.

Přijme-li kterýkoli občan Spojených států amerických jakýkoli šlechtický nebo čestný titul, bude-li si jej nárokovat, přijímat nebo si jej ponechat, nebo přijme-li a ponechá-li si bez souhlasu Kongresu jakýkoli dar, penzi, úřad nebo požitek jakéhokoli druhu od jakéhokoli císaře, krále, knížete nebo cizí mocnosti, přestane být taková osoba občanem Spojených států amerických a nebude moci zastávat jakýkoli svěřený nebo výdělečný úřad pod nimi nebo pod některou z nich.

V roce 1861 byl navržen dodatek na ochranu praktikování otroctví. Jedná se o jediný navržený a neratifikovaný dodatek, který nese podpis prezidenta. Prezidentův podpis je považován za zbytečný vzhledem k ústavnímu ustanovení, že po souhlasu dvou třetin obou komor Kongresu bude návrh předložen státům k ratifikaci. Dva státy tento návrh schválily. Technicky vzato mohl být ještě ratifikován, ačkoli 13. dodatek ukončil otroctví.

Článek třináctý
Nebude proveden žádný dodatek k Ústavě, který by opravňoval nebo dával Kongresu pravomoc zrušit nebo zasahovat v některém státě do jeho domácích institucí, včetně institucí osob držených k práci nebo službě podle zákonů tohoto státu.

Dne 2. června 1926 navrhovaný dodatek upravoval dětskou práci a umožňoval, aby federální zákony byly nadřazeny zákonům státním. K dnešnímu dni tento dodatek ratifikovalo 28 států.

Článek-oddíl 1.
Kongres má pravomoc omezovat, regulovat a zakazovat práci osob mladších osmnácti let.

Odddíl 2.
Pravomoc několika států není tímto článkem dotčena s výjimkou toho, že působnost státních zákonů je pozastavena v rozsahu nezbytném k provedení právních předpisů přijatých Kongresem.

Novela o rovných právech byla navržena v březnu 1972 a později byla prodloužena za hranici sedmi let do června 1982. Nikdy však nebyl ratifikován potřebnými třemi čtvrtinami států.

Článek-oddíl 1.
Rovnost práv podle zákona nesmí být Spojenými státy ani žádným státem odepřena nebo omezena z důvodu pohlaví.

oddíl 2.
Kongres je oprávněn vhodnými právními předpisy prosazovat ustanovení tohoto článku.

Díl 3.
Tato změna nabývá účinnosti dva roky po dni ratifikace.

Novela ze srpna 1978, která by distriktu Columbia poskytla zastoupení v Kongresu, dosáhla sedmiletého limitu dříve, než mohla být ratifikována.

Článek-oddíl 1.
Pro účely zastoupení v Kongresu, volby prezidenta a viceprezidenta a článku V této Ústavy se s distriktem tvořícím sídlo vlády Spojených států zachází, jako by byl státem.

Odddíl 2.
Výkon práv a pravomocí svěřených podle tohoto článku náleží lidu distriktu tvořícího sídlo vlády, a to způsobem stanoveným Kongresem.

Oddíl 3.
Dvacetistý třetí článek dodatku k Ústavě Spojených států se zrušuje.

Díl 4.
Tento článek pozbývá platnosti, pokud nebude ratifikován jako dodatek k Ústavě zákonodárnými sbory tří čtvrtin několika států do sedmi let ode dne jeho předložení.