Na kolech Montague jezdím od roku 1993. Jsou docela užitečná pro specifické situace.

Mám model skládacího horského kola. Když jsem ho objednával u jeho největšího distributora v Seattlu, uvedl jsem převody, které jsem chtěl (28/38/48 vpředu a osazení 13/30). Dostal jsem ho také se zadním nosičem a později jsem na něj dal přední vidlici, která měla vpředu šrouby pro cestovní nosiče lowrider. Také jsem nainstaloval aerobary s brašnou na řídítka.

OBRÁZEK	PRODUKT
.	Měkký přepravní kufr na kolo Montague Naše hodnocení

Z důvodu zvláštní geometrie sedadla, jsem musel na sedlovku nasadit „triatlonový“ adaptér, abych dostal sedlo více dopředu a do správné polohy pro efektivní jízdu na kole.

Montague navrhl kolo pro piloty a majitele obytných vozů jako rychlou přepravu z letiště do nejbližšího hotelu nebo z obytného parku do obchodu apod. Nezajímalo ho, jestli je příliš těžké pro skutečnou jízdu nebo nemá správnou geometrii pro jízdu na dlouhé vzdálenosti.

Když jsem dokončil úpravu svého, dal jsem ho do brašny přes rameno. (Tohle kolo nechcete v brašně tahat moc daleko. Většině stačí pár bloků.“

Ale kolo v brašně se do Amtraku dostane jako zavazadlo, a ne jako zavazadlo, což je důležitý rozdíl, když chcete vystoupit na zastávce, kde se do zavazadlového vozu nenastupuje.

S veškerou výbavou buď nacpanou do brašny s kolem, nebo zabalenou v brašnách jsem nastoupil do Amtraku v Austinu a vystoupil ve Phoenixu, pak jsem jel autobusem Amtraku do Flagstaffu.

V půl sedmé ráno jsem ve Flagstaffu na nádraží Amtraku vybalil a rozložil kolo a v cyklistickém oblečení vyrazil do Kingmanu a pak do Laughlinu (asi 135 mil), kde jsem přespal v hotelu s kasinem. (Procházka na kole kasinem je zajímavý zážitek.) Druhý den ráno jsem přejel horský průsmyk, abych se dostal na klidnou dálnici do Las Vegas (vyhnul jsem se úzkým silnicím zamořeným kamiony až k přehradě a přes ni). Ten den to bylo asi 105 mil.

Montague vážil asi 34 kg s nosiči a aerodynamickými řídítky a bez brašen. To je na takovou jízdu trochu těžké. Měl jsem ale pláště Avocet Crossroad, takže to nebylo úplně jako na horském kole na takovou dálku. Aero řídítka mi poskytla nízkou (a odpočinkovou) polohu, která na horských kolech obvykle není k dispozici.

David Montague mi DAL brašnu na kolo a popřál mi hodně štěstí. Místní zástupce Camelbaku Tom Delaney mě sponzoroval v tom smyslu, že mi dal nový Camelbak na jízdu v poušti a nějaké samolepky Camelbak na kolo (čímž se sponzorství stalo asi oficiálním).

Na kole jsem se nevracel, ale v Las Vegas během veletrhu Interbike se mi hodilo, protože to město je většinu času ucpané auty. Stanice Amtraku byla v suterénu hotelu na Fremont Street a já jsem jel vlakem do LA a odtud do San Antonia a Austinu.

To je podle mě to, k čemu je Montague dobrý. Je to dobré, robustní alternativní cestovní kolo, které se dá přepravovat snadněji než běžné kolo. Vzal jsem svého Montaguea na rozsáhlé vyjížďky do Irska a do Ekvádoru, kde to nebylo nejlepší kolo na stoupání po Andách, ale když se cesta změnila na dláždění nebo dokonce hlínu, bylo určitě lepší (díky širším plášťům) než konvenční cestovní kolo.

Oh, také jsem jel na svém Montagueovi na mnoha jízdách Critical Mass v roce 94 nebo tak nějak. Ne pro jeho skladnost, ale pro jeho stabilitu při nízkých rychlostech, což je to, co dostanete, když se na jízdě CM objeví pár stovek lidí s 30-50 policajty.

Pardon, nechal jsem se unést, ale to je můj názor na Montague. Nejel jsem na novějším Montague s funky rámem, jen na tom docela konvenčně vypadajícím.

Tato recenze Freda Mereditha byla zveřejněna v e-mailové konferenci Austin-bikes.

.