N. sicca (Diplococcus pharyngis siccus) popsal v roce 1906 von Lingelsheim. Tento druh rozpoznali také Elser a Huntoon (1909) a Gordon (1921). Vzhledem k variabilitě ve vzorcích produkce kyselin pozorovaných v prvních studiích doporučili Wilson a Smith (1928) zařadit N. sicca do skupiny s M. catarrhalis, N. subflava biovar flava, N. cinerea a N. mucosa do druhu Neisseria pharyngis.
V 60. letech 20. století Berger a spolupracovníci prokázali, že Neisseria spp. produkují konzistentní vzorce produkce kyselin ze sacharidů, pokud jsou izoláty testovány ve vhodném médiu, médiu s nízkým poměrem bílkovin a sacharidů s fenolovou červení jako indikátorem pH. Ačkoli N. sicca, N. subflava biovar perflava a vykazují identické vzorce produkce kyselin. Ačkoli lze N. mucosa odlišit od N. sicca, N. subflava biovar perflava pomocí testu redukce dusičnanů, neexistují žádné biochemické metody pro rozlišení těchto posledních druhů. Berger a spolupracovníci prokázali, že N. subflava biovar perflava a N. sicca jsou sérologicky odlišné.
Podle Bergeyho příručky tvoří kmeny N. sicca suché, vrásčité, přilnavé kolonie, i když se mohou vyskytovat i hladké varianty. Většina kmenů není pigmentovaná, i když některé kmeny mohou být pigmentované. Autor má zkušenost, že kmeny N. sicca trvale nevytvářejí suché, vrásčité, přilnavé kolonie. Absence pigmentace se zdá být spolehlivějším znakem pro rozlišení mezi N. sicca a N. subflava biovar perflava. Je zřejmé, že je zapotřebí spolehlivých testů pro rozlišení těchto druhů.
Tabulka 1. Charakteristiky druhů N. sicca
| Charakteristika | Ilustrace |
|---|---|
| Barvení podle Grama Buněčná morfologie |
Gram-.negativní diplokok |
| Morfologie kolonií |  |
| Pigmentace |  |
| Oxidázový test |  |
| Tvorba kyselin |  |
| Enzymový substrátový test | Prolyl aminopeptidáza +ve |
| Test na redukci nitrátů | Nitrát -.ve |
| Polysacharid ze sacharózy |  |
| Produkce Deoxyribonukleázy (DNázy) |
 |
| Superoxolový test (reakce s 30% peroxidem vodíku) |
 |
| Katalázový test |  Kataláza-pozitivní |
| Rezistence ke kolistinu |  |
Druhy, které mohou být chybně identifikovány jako N. sicca v testech na detekci kyselin
Tabulka 2. Charakteristiky N. sicca a dalších Neisseria spp. které produkují kyselinu z glukózy, maltózy, a sacharózy
| Druhy | Kyselina z | Nitrátu Redukce |
Poly- sacharid ze sacharózy |
Lipáza | Superoxol | Pigment | Kolistin Rezistence* |
|||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| G | M | S | F | L | ||||||||
| N. sicca | + | + | + | + | + | – | – | + | – | Slabý (2+) pozitivní |
d | S |
| N. sliznice | + | + | + | + | + | – | + | + | – | Slabý (2+) pozitivní |
d | S |
| N. subflava Biovar perflava | + | + | + | + | + | – | – | + | – | Slabý (2+) pozitivní |
+ | (R) |
Zkratky: G, glukóza; M, maltóza, S, sacharóza; F, fruktóza; L, laktóza; +, většina kmenů pozitivních; -, většina kmenů negativních; d, kmenově závislé; R, kmeny dobře rostou na selektivním médiu pro N. gonorrhoeae a/nebo nevykazují žádnou inhibici kolem disku s kolistinem (10 mikrogramů); (R), většina kmenů citlivých, některé kmeny rezistentní.
*Kmeny N. sicca mohou tvořit zvrásněné kolonie, které těsně přilnou k povrchu kultivačních desek.