Občas jsme tváří v tvář novým poznatkům nuceni přehodnotit, jak nejlépe něco dělat, i když se jedná o praxi, kterou jsme prováděli každý den. Nemá smysl stále dokola mlátit hlavou o stejnou zeď. Výuka vašeho psího miláčka a hledání nejúčinnějších metod výcviku je jednou z těch věcí, které je třeba čas od času přehodnotit.

Moře dostupných informací o výcviku psů, které nám mají pomoci při učení, si buď protiřečí, nejsou založeny na důkazech, nebo vyloženě nedávají smysl. Ve skutečnosti se názory na výcvik psů liší asi tak, jako se liší plemena psů.

Od border kolie po bulteriéra; od čau-čau po kokršpaněla, zdá se, že existuje nekonečné množství psů, stejně jako představ o tom, jak je nejlépe cvičit. Domácí psi (Canis familiaris) jsou jedním jednotným druhem, a to i přes jejich zdánlivě nesmírné rozdíly ve velikosti, tvaru a chování.

Je na tom něco jednotného v přístupu k výcviku psů?

Podle výzkumu (1) lze navzdory zdánlivé rozmanitosti dostupných technik výcviku psů každodenní přístupy k výuce rozdělit do tří kategorií:

• na základě odměny
• na základě trestu
• neutrální

Podívám se na tyto typy výcviku a na výhody a nevýhody každého z nich. Vysvětlím také nejúčinnější metody výcviku psů a důvody, proč se osvědčily. Nezapomeňte, že každý pes je jiný, takže zatímco jedna metoda výcviku může být účinná pro jednoho psa, není zaručeno, že bude fungovat u jiného.

PŘEČTĚTE SI: Věda o agresi u psů

Výcvik psů založený na odměně

Výcvik založený na odměně poskytuje nějakou odměnu pro psa, který projeví dobré chování, například hraní aportu nebo získání pamlsku (1). Na rozdíl od výcviku založeného na odměně se výcvik založený na trestech nejčastěji používá jako reakce na „špatné“ chování, jako je chození na záchod uvnitř domu nebo žvýkání bačkor (1).

Trestání může zahrnovat fyzické plácnutí nebo klepnutí přes čumák, křik a/nebo vykázání psa do pelechu nebo ven. Příkladem neutrálního výcviku je ignorování problémového chování (např. skákání na hosty) nebo poskytnutí psovi náhradního předmětu ke žvýkání (např. žvýkací hračky).

Oddělme dobré od špatného. Které z těchto metod výcviku psů jsou nejúčinnější?

V této jedné výše odkazované studii vědci porovnávali poslušnost při sedmi základních úkolech, včetně používání venkovní toalety a sezení na povel. Bylo zjištěno, že výcvik založený na trestech není tak účinný jako výcvik založený na odměnách nebo kombinovaný výcvik, a to ani v případě chování zahrnujícího krádeže předmětů nebo chování při prořezávání zubů, na které se častěji reaguje trestem.

RELEVANTNÍ: Vědci navíc zjistili, že psi vycvičení technikami založenými na odměňování měli vyšší míru celkové poslušnosti. U psů vycvičených výhradně technikami založenými na odměňování byli výrazně poslušnější než psi, kteří byli vycvičeni technikami založenými na trestech nebo kombinací těchto dvou technik.

V jiné studii (2) bylo zjištěno, že psi vycvičení více technikami založenými na trestech vykazovali méně interakce s cizími lidmi a méně hravosti. Navíc majitelé, kteří využívali více technik založených na odměňování, měli psy, kteří si lépe vedli v nových výcvikových úkolech a vykazovali lepší schopnost učit se.

Na blogu Companion Animal Psychology, který je založen na důkazech, je tato problematika ještě více rozebrána a jsou zde vysvětleny klady metod výcviku psů založených na odměňování a způsoby jejich využití.

Předpokládá se, že psi, kteří jsou cvičeni pomocí technik založených na odměňování, mají větší pravděpodobnost, že budou chtít vše zvládnout a budou se snažit udělat svému majiteli radost. To také vede k tomu, že se u nich méně často projevuje naučená bezmocnost nebo chování, které naznačuje, že mají nízký pocit kontroly nad svým prostředím.

Bottom Line:

Pochopení chování psů při výcviku

Běžným chápáním reakce psů na trest je, že vyjadřují určitý druh viny. To by naznačovalo, že psi přežvykují své minulé činy, a znamenalo by to, že si jsou vědomi lidských morálních kodexů. Studie však ukazují, že se jedná o formu promítání lidských vlastností do psů neboli antropomorfismus.

Tváření psů jako pocit viny je ve skutečnosti jejich reakcí na řeč těla a signály, které jim poskytujete, nikoliv vnitřní pocit složitých emocí, jako je vina nebo stud za jejich činy. Dosud neexistují žádné důkazy o tom, že by psi prožívali tzv. sekundární emoce, jako je stud nebo vina (1).

Nejlépe je tedy nepředpokládat, že by výsledek trestu vedl k těmto druhům sebereflexivních emočních stavů. Na základě předpokladu, že psi uvažují o spravedlnosti stejným způsobem jako lidé, by trestání dávalo určitý smysl; tento předpoklad však nemá žádné opodstatnění.

Nejúčinnější metody výcviku psů založené na technikách odměňování také trvale vykazují zvýšení welfare psů ve srovnání s technikami založenými na trestání (3). Techniky výcviku založené na odměnách obhajují také certifikovaní odborníci na aplikované chování zvířat a veterinární behavioristé (4), a to jak pro jejich vyšší účinnost, tak pro to, že vedou ke snížení úrovně úzkosti zvířete (5).

Při porovnávání emocionálních účinků výcviku založeného na odměnách a výcviku založeného na trestech Steven R. Lindsay (autor knihy Applied Dog Behavior and Training) vysvětluje, že odměny vedou k větší aktivitě, například k vyhledávání, zkoumání a riskování (6). Naproti tomu tresty vedou spíše k váhání, ritualizaci a vyhýbání se riziku a obecně k pasivnějšímu chování.

Techniky založené na trestech byly ve srovnání s technikami založenými na odměnách spojeny s větší agresivitou psů (7) a větším množstvím problémového chování. Kromě toho bylo zjištěno, že častější využívání technik trestání souvisí s větším množstvím agresivity a vznětlivosti (8).

Předpokládá se, že výcvik založený na odměnách zvyšuje optimismus psa a vede k vyšší pravděpodobnosti dobré nálady, sebedůvěry, uvolnění a také vytrvalosti při plnění úkolů, protože je u nich větší pravděpodobnost, že zažijí překvapení (tj. odměny) (8). Naopak, když psi zažívají větší množství zklamání (trestů), je to spojeno s podrážděností, úzkostí a nejistotou.

Předpokládá se, že výcvik založený na odměnách vede u psa k většímu pocitu naděje, kdy i přes občasné zklamání vcelku očekává více překvapení a větší pocit bezpečí ve svém okolí (9). Proto se výcvik založený na odměně ukázal jako jedna z nejúčinnějších metod výcviku psů

Dolní linie: V porovnání s výcvikem založeným na trestech výzkumy ukazují, že přístup k výcviku psů založený na odměnách může vést k většímu pocitu bezpečí vašeho psa a menšímu výskytu problémového chování v budoucnu.

Načasování je vše

Při výcviku psů, ať už se použije jakýkoli přístup, rozhoduje o tom, zda bude výcvik účinný nebo neúčinný, načasování. Výzkumy ukazují, že malé prodlevy v načasování a signálech, které psovi vysíláte, mají obrovský vliv na to, jak vnímá vaše povely.

Výzkumy ukazují, že i půlvteřinová prodleva mezi odměnou, trestem nebo při vydání povelu vede ke snížení reakce na každý z nich (10). Například dávání povelů psovi v době, kdy je rozptýlen něčím jiným, bude zřejmě méně účinné, než když vám věnuje pozornost.

Vkládá se tak prodleva mezi okamžikem, kdy je povel vydán, a okamžikem, kdy pes začne věnovat pozornost tomu, co se mu snažíte sdělit.

Rozptýlení psi vykazují velmi nízkou výkonnost při cvicích poslušnosti (9). Kromě toho bylo zjištěno, že psi používají vizuální signály, které dostávají při pohledu na váš obličej a pohyby rtů, k úpravě svého chování (10).

Nejlépe je nejprve získat pozornost psa a teprve potom vydávat povely, protože pes pravděpodobně napoprvé nepochopí celé sdělení, což může vést k nesouladu mezi očekáváním toho, co povel pro obě strany znamená.

Psi, kteří jsou rozptýleni již ve chvíli, kdy se jim snažíte dát povel, se jednak zabývají něčím jiným, jednak jim unikají důležité informace, které využívají k tomu, aby povel vůbec správně provedli.

Tato opakovaná zdržení se mohou časem stupňovat a vést ke stále větším trhlinám v komunikaci mezi vámi a vaším psem. Předpokládá se, že tento nesoulad může u psa vést ke stresu, úzkosti a frustraci. Jasné komunikační kanály jsou nezbytné.

Jestliže budete na svého psa důsledně reagovat, pokud jde o načasování povelů, odměn a trestů, komunikace bude probíhat mnohem snadněji. Také získání pozornosti psa a věnování pozornosti důležitým obličejovým a tělesným signálům, které pes potřebuje k tomu, aby vám porozuměl, přispěje k lepšímu porozumění.

RELEVANTNÍ: Ukazuje se, že navzdory rozmanitým technikám výcviku psů se nejúčinnější metody výcviku psů přiklánějí k využívání odměn (2, 3, 7, 8). Kromě toho existuje jasný komunikační most mezi vámi a vaším psem, spočívající v načasování a pozornosti (9, 10).

Výzkum naznačuje, že stejně jako se všechny nejrůznější druhy psů sbližují jako jeden druh, sbližují se i odrůdy názorů na výcvik psů v tom, že pozorný výcvik založený na odměnách je účinnější a humánnější.

Sečteno a podtrženo: Pokud budete důsledně reagovat na svého psa, pokud jde o načasování povelů,
odměn a trestů, komunikace bude probíhat mnohem snadněji. Získání pozornosti psa a také uvědomění si důležitých obličejových a tělesných signálů, které pes potřebuje k tomu, aby vám porozuměl, přispěje k lepšímu porozumění mezi vámi dvěma.

Reálný příklad výcviku založeného na odměnách

Jak bylo řečeno výše, protože signály, které váš pes používá, nejsou jen slovní, předpokládá se, že nejlepší způsob, jak psovi dávat povely, je, když se na vás dívá (11). Když pes sedí před vámi, zkuste k získání jeho pozornosti použít pohlazení nebo zvuk kliknutí.

Podle Lindsay (6) je získání pozornosti psa a její udržení zásadní pro to, aby se naučil povely a aby vás vnímal a reagoval na vás.

Jakmile se na vás pes podívá a naváže oční kontakt, řekněte „dobře“ nebo použijte jiný znak pochvaly a zároveň mu předejte potravní odměnu a vřelé pohlazení. Toto cvičení zkoušejte zpočátku po dobu 5 až 10 minut. Mějte na paměti, že nejúčinnější metody výcviku psa jsou postupné a důsledné.

V těchto trénincích pokračujte pravidelně a s přestávkami několik dní v týdnu. Pokud cítíte, že dochází k posunu v komunikaci mezi vámi a vaším psem, zvyšte odpovídajícím způsobem počet sezení, nebo pokud je komunikace dobrá, zvažte, zda neprovádět méně tréninků, pokud jsou zbytečné.

Trénink by měl být optimistický a plný energie. Vyjádření nadšeného chování a přátelská tvář během výcviku naznačí, že oceňujete jejich snahu. Postupně prodlužujte dobu, po kterou očekáváte, že váš pes udrží vaši pozornost, stejně jako vzdálenost a relativní polohu vás a vašeho psa.

Zkuste tyto tréninky zařadit na různých místech, například v parku nebo u přátel. Postupem času posílíte pozornost svého psa vůči vám a to můžete využít k tomu, abyste si připravili půdu pro učení dalších povelů a rozvoj citlivějšího vztahu. Nemluvě o tom, že se to ukáže jako jedna z nejúčinnějších metod výcviku psa pro každého psovoda.

Dolní řádek:

Další informace: 25 nejlepších knih o výcviku psů pro začínající i pokročilé trenéry

.